21. 7. 2023
Sled událostí mluví sám za sebe. Ruští vojáci na cestě do Moskvy mávali Wagnerovým kolonám a zvědaví civilisté je vítali na ulici občerstvením. Prezident Vladimir Putin přetvořil tento pohled na sjednocenou ruskou společnost. Ministr obrany Sergej Šojgu se skrýval, zatímco jeho podřízení hovořili s Prigožinem. O několik dní později se objevil, aby pochválil důstojníky za jejich loajalitu. Jeden z nejzkušenějších ruských generálů, Sergej Surovikin, byl natočen v nepopsatelné místnosti, kde žádal, aby Wagner zastavil postup. Od té doby ho nikdo neviděl, zatímco nekompetentní ruský vojenský tým zůstává na místě. Nejpodivnější je, že Prigožin – architekt toho všeho – se zjevně setkává Putinem, aby uhladil rozdíly v názorech.
Bylo to bizarních pár týdnů. Na zemi však ruské válečné úsilí pokračuje jako předtím. Během krátké vzpoury pokračovaly operace podle plánu a řetězec velení se držel. Nebyly zaznamenány žádné známky masového odmítání sloužit, dezercí nebo vzpour. Prozatím jsou ruské obranné pozice – táhnoucí se od Bělgorodu na východě až po Krym na jihu – stále bezpečné.
Ale na jak dlouho? Problémy endemické pro ruské tažení na Ukrajině se pravděpodobně ještě zhorší. Šojgu a generál Valerij Gerasimov, nejvyšší ruský důstojník, budou pokračovat ve vedení války nešikovným způsobem. Putin si je ponechal pro jejich loajalitu, nyní ještě pravděpodobněji potlačují negativní informace a prezentují zkreslený obraz války. Úklid v armádě, který zdánlivě probíhá, dysfunkci jen zvýší. Kvůli důvěře se Kreml rozhodl posílit neúspěch.
Ať už bude jeho osud po neúspěšné vzpouře jakýkoliv, Prigožinova kritika války je stále nebezpečná – protože je správná. Opakovaně hrubým a rozzlobeným jazykem poukazoval na to, jak je válka na nejvyšších úrovních špatně řízena byrokraty, kteří jsou mimo realitu, což vede k mnoha logistickým problémům a nedostatku munice. Kritizoval Šojgua a generála Gerasimova za zlehčování špatných zpráv a klamání Putina, zatímco se také zapojili do malicherných intrik ohledně podřízených. Poznamenal, že se děti ruské elity vyhýbají vojenské službě, zatímco chudí se vracejí domů v rakvích.
Ale Putinův kokon loajálních partnerů tyto problémy odfiltruje a místo toho nabízí náhradní pohled jak prezidentovi, tak neangažované veřejnosti. Dmitrij Medveděv, zástupce šéfa ruské národní bezpečnostní rady, říká, že jen v roce 2023 vstoupilo do ruské armády 185 000 mužů. Ministerstvo obrany tvrdí, že zničilo více než dvakrát tolik HIMARSů, než kolik jich kdy bylo dodáno na Ukrajinu. Jak říká Šojgu: "Všechno jde podle plánu." Nic z toho není pravda.
Zmizení generála Surovikina je výmluvnějším lakmusovým papírkem toho, jak se věci mají. Je známý svou soustředěností a nemilosrdnou taktikou – včetně ničení měst v Sýrii a na Ukrajině – převzal loni na podzim velení nad ruskými silami a nařídil výstavbu rozsáhlých obranných pozic. (Hovorově jsou známé jako "Surovikinovy linie".) Brzy byl degradován ve prospěch generála Gerasimova, který během několika týdnů po převzetí velení zahájil neefektivní a nákladnou zimní ofenzívu. Generál Surovikin, vyznamenaný veterán čtyř válek s vážností mezi vojenskými, veteránskými a blogerskými komunitami, vypadal ve srovnání s ním o to moudřeji. Nyní kolují zvěsti o jeho zadržení jako trestu za jeho dlouhodobé vazby na Prigožina a možné znalosti o vzpouře. Zpoždění informací o jeho pobytu naznačuje, že Kreml se stále rozhoduje, jak postupovat.
V této atmosféře podezřívavosti a nejistoty, kdy prominentní generálové mizí a Putin rychle obviňuje zrádce, mezi nejvyššími vojenskými vůdci pravděpodobně převládne autocenzura. Šojgu a generál Gerasimov, nyní ještě více závislí na Putinovi, pokud jde o bezpečnost a pozice, by mohli s větší pravděpodobností skrývat nebo zmírňovat špatné zprávy z bojiště, aby si udrželi jeho důvěru. To by dále podkopalo chápání skutečného stavu války – a to v klíčovém okamžiku konfliktu.
Na ruské frontové linii není všechno v pořádku. Stále není jasné, zda se Wagnerovy jednotky z Ukrajiny zcela stáhnou. Pokud odejdou, vyšší ztráty ponesou pravidelné vojenské jednotky v době, kdy si jen stěží mohou dovolit další. Ruská armáda, podle šéfa britských ozbrojených sil, již ztratila polovinu své bojové efektivity a nemusí mít sílu odolat probíhající ukrajinské protiofenzívě. Některé frontové jednotky, schoulené ve svých obranných pozicích, mají málo odpočinku a postrádají dostatečné záložní síly, které by jim pomohly. Pravidelné ukrajinské útoky na muniční sklady, logistické uzly a velitelská stanoviště vše ztěžují. Za stížnosti na tyto neudržitelné podmínky byli minulý týden propuštěni nejméně dva generálové.
To vše by mohlo vytvořit prostor pro ukrajinské síly, které by toho mohly využít, pokud budou mít prostředky. Ale i ony zažívají potíže. Vystaveny vytrvalým dělostřeleckým útokům a bez adekvátní letecké podpory se snaží prorazit hustá ruská minová pole. Jejich ženisté nyní ručně odstraňují miny – což je extrémně nebezpečná a mravenčí práce. Když se ukrajinským silám podařilo dosáhnout ruských zákopů, často je dokázaly vyčistit. Kazetová munice, kterou nedávno poslaly Spojené státy, by také měla pomoci.
Prozatím se ruské frontové linie drží, navzdory dysfunkčním rozhodnutím Kremlu. Přesto kumulativní tlak špatných rozhodnutí roste. Ruské frontové linie by mohly prasknout tak, jak to kdysi Hemingway napsal o bankrotu: "Nejdříve postupně, pak náhle".
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse