Reprodukce komunistické elity v Rusku: Proč se demokratizace 90. let ukázala být přeludem

21. 7. 2023

čas čtení 1 minuta
Mnozí v postsovětských zemích i jinde si pletli oslabení státních institucí v 80.-90. letech s demokratizací. A proto neviděli, že většina těchto zemí, včetně Ruska, nebyla na přechodu od autoritářské minulosti k demokratické budoucnosti, říká Maria Sněgovaja.

Pozorovatelé si neuvědomili, že po dlouhém období autoritářské vlády vyhlídky na přechod k demokracii nejsou ani zdaleka velké. Ve skutečnosti v takových případech bývá demokracie spíše výjimkou než pravidlem.

Trvalo téměř deset let, než si většina pozorovatelů uvědomila, že konec autoritářských režimů neznamená vzestup demokracie, protože většina zemí s autoritářskou minulostí nemá pro takový přechod dostatečné strukturální předpoklady. A pro Rusko to platilo obzvlášť.

80 až 90 % "nových" elit je ve skutečnosti tvořeno příslušníky starší sovětské. Všechny sovětské instituce byly zcela začleněny do nového Ruska - a z přibližně 300 oligarchů, kteří povstali po první vlně reformy, jich 43 % pocházelo z nomenklatury.

Za Putina byla tato situace zachována: 60 % špičkových 100 kádrů v Putinově elitě jsou lidé, kteří začali nomenklaturní kariéru v sovětských časech, nebo jejich děti.

A dalším znamením, že nedošlo k přechodu k demokracii, je, že ruská opozice nebyla schopna získat většinu v jediném regionálním parlamentu. Místo toho se všechny úspěchy opozice soustředily do měst s více než milionem obyvatel. Uplynulo třicet let, ale situace se téměř nezměnila.

Co pokračuje není jen sovětský personál, ale i jeho návyky, jak vládnout - a skutečnost, že 97 až 99 % populace je vynecháno z jakéhokoli politického procesu. To znamená mnoho věcí, ale jedna je jistá: Kdyby si Jelcin nevybral Putina, situace nemusela být tak zlá. Ale ani to by nevedlo k rychlé demokratizaci.

Zdroj v ruštině: ZDE

1
Vytisknout
3506

Diskuse

Obsah vydání | 25. 7. 2023