Jak si představuji vyrovnání se zločineckým komunistickým režimem

23. 8. 2023 / Boris Cvek

Soudní procesy s devadesátiletými lidmi, a to i v případě nacistických zločinců, považuji ale za karikaturu práva. To už je prostě pozdě. Co ale není nikdy pozdě, to je mluvit o minulém režimu, o jeho povaze. To by se mělo dělat pořád. Nikoli ovšem ve smyslu komunistického myšlení, tedy možnosti všechny lidi nějak přesně a jednotně zařadit a škatulkovat. Toho se musíme vzdát, máme-li se vzdát komunismu a jeho následků.

Nejvíce ze všeho je právě potřeba vyrovnat se s komunismem tím, že zničíme jeho děsivé ad destruktivní dědictví v oblasti mentality, tedy vytvoříme stabilní, demokratickou společnost západního typu. Není možné postavit mentalitu bolševiků vzhůru nohama a tvrdit, že tím jsme se s nimi vyrovnali. Musíme naprosto opustit její manichejistická schémata. Musíme být schopni využít vše, co nám pomůže vytvářet demokratický, právní stát.

Ono to totiž není tak samozřejmé, že demokracii se automaticky bude dařit, jakmile skončí diktatura. To rozhodně nestačí a už vůbec nestačí zaměnit demokracii s tím, že budeme stále dokola hledět dozadu a nacházet tam morální poučení, která nikdy nemohou fungovat. Lidé nebudou demokraty na základě poučení z minulosti. Pro stabilitu demokracie potřebujeme konkrétní fungující instituce, důvěru lidí v tyto instituce, která se buduje na základě pozitivní zkušenosti teď a tady.

Podle mého soudu jsou postkomunistické země i dneska pod destruktivním vlivem komunistického dědictví. Ostatně ve srovnání se západními zeměmi se sobě až podezřele podobají. Není to ale podobnost daná tím, že by se málo moralizovalo nad minulostí, naopak ničení demokracie v těchto zemích souvisí právě s podivným moralizujícím konzervatismem, který sám je vlastně dědictvím komunismu. Pod velice zjednodušujícím, paušalizujícím ideovým vlivem v oblasti práva, ekonomiky, školství, politiky se nedařilo a nedaří vytvářet skutečně kvalitní demokracii. A za tím vším je typicky komunistická korupce a prolhanost.

Kryl to kdysi na podzim roku 1989 vystihl velmi dobře v písni Braniboři v Čechách: proč by si jeden nepokrad, jo v tom je Pepa demokrat, vždyť šikulovi musí být dána šance. Tohle je to skutečně destruktivní dědictví komunismu, které nám brání zbavit se minulosti a vstoupit do západní Evropy.

A já bych ani vteřinu neváhal, kdyby někdo, kdo se kdysi nějak ušpinil, aniž by to byl vyloženě zločinec, dnes mohl pomoci České republice – mnohem více než lidé, kteří se blíží mentalitě Orbána a Kaczynského a nesnášejí západní Unii – vyhnout se pádu do konzervativní diktatury, do níž padá Maďarsko i Polsko. Celá ta jejich diktatura je korupční, to je její celý smysl, jádro a podstata. To je její kontinuita s dobami Leonida Brežněva. A nikde není vidět konec. Změnit to totiž není snadný úkol a na mnoho desítek let se může ukázat nemožný (dnes se můžeme docela reálně obávat, že západní Evropa dopadne nakonec podobně jako ta východní a spadne do fašismu a nacismu). Změnit to znamená mít konkrétní, reálné výsledky, nikoli jen jakousi obecnou, paušalizující pravdu na své straně.

Stále dokola mnoho let opakuji, že komunistický režim považuji za zločinecký a odporný. Právě proto bych chtěl, aby jeho destruktivní vliv na tuto společnost konečně skončil. To poznáme tak, že se staneme reálně a konkrétně stejně vyspělým státem, jako je Bavorsko nebo Rakousko (nebo jako byly obě země už někdy v roce 1960, pokud jde o právní stát, důvěru v instituce a fungování demokracie).