24. 8. 2023 / Martina Sejkorová
Tak si tak sedím jedno parné srpnové odpoledne ve svém dočasném domově uprostřed jedné z posledních evropských divočin a trpím přívalem abnormálního horka a sucha. Vzduch je žhavý a sálá, panuje klid a ručička teploměru je hodně nad průměrem. Mnozí namítnou, že je léto a že je to tak v pořádku, ale ono není. V minulosti šlo o ojedinělé výkyvy, nyní se však stávají pravidlem a musíme se s nimi naučit žít. Vlny veder jsou stále delší a pro mnoho lidí, hlavně chronicky nemocných, se stávají opravdovým utrpením.
Sotva. Chápu. Ale možná je nejvyšší čas začít konat, nejen o čemkoli přemýšlet, ale konat. Neříkám, že by už nikdo neměl cestovat nikam, že by měl sedět doma při světle petrolejky. Ale opravdu je nutné bohapusté plýtvání jen z rozmaru? Sama jsem se nacestovala víc než dost a viděla jsem na spoustě míst světa věci, které nebylo příjemné sledovat. A tímto poznáním u mě lidská rasa hodně klesla. Rozsáhlé háje palmového oleje místo původního pralesa v Indonésii, staří sloni přivázaní ke stromu s možností si je zastřelit. Mizející amazonské pralesy, rozsáhlé odlesňování v mnoha částech světa. Hromady a hromady odpadků v Nepálu, skládky velikosti měst a na nich živořící děti. Bohaté turisty zneužívající a drancující tuto planetu bezprecedentním způsobem. Nestačilo by se jen zastavit, zpomalit a pomoci naší krásné Zemi se vyrovnat s tím, co jsme způsobili? Myslím, že lidstvo se už natolik odpojilo od svých kořenů, že v případě jakékoli nesnáze, např. dlouhodobějšího blackoutu, by si vůbec neumělo poradit.
A je tu ještě jeden problém, který málokdo chce vidět. Přelidnění. Hrozně ráda bych se mýlila, ale jsou na světě oblasti, kde porodnost strmě roste. Kolik miliard lidí je schopná tahle planeta uživit? Nechci přemýšlet o záměrech světových korporací a jejich benefitech, to je na zvážení každého jednotlivce, do jaké míry je ochoten toto akceptovat a podporovat. Nic nejde do nekonečna. Co když všechny pandemie, přírodní pohromy apod. jsou jen nástrojem planety, jak bojovat proti svým ničitelům? Není to tak jednoduché, vím. Ale už na základní škole nás učili o fotosyntéze a jejímu významu pro život na Zemi. A najednou jen málo z nás chápe, jak je životně důležitá. Že bez stromů, lesů, vody, naše Země nemá šanci na přežití.
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak budou žít budoucí generace? Jestli jejich život na hořící planetě nebude jen přežíváním? Stačí si přečíst fakta, vědecké studie, oproštěné od politických záměrů, a každému musí být jasné, že je zle. A horko. A ano, je to teprve začátek. Troufám si tvrdit, že bez obětí všech, každého jednotlivce, kdekoli na světě, je lidstvo odsouzeno k zániku. Planeta nikoliv, zbavit se jednoho živočišného druhu není problém, však to v minulosti již mnohokrát dokázala. Tak co myslíte, máme ještě my, naše děti a vnoučata šanci na přežití? A stojíme jako lidstvo vůbec za to, abychom přežili?
Diskuse