
Trumpovské déjà vu
24. 8. 2023
Donald Trump je navzdory třem obviněním stále populární. V předvečer první debaty prezidentských primárek tento týden dominoval svým republikánským soupeřům, čímž zvýšil své sázky v dalších volbách, které budou mít pro Ameriku a svět velký význam.
Podle nejnovějších průzkumů si Trump drží rozhodující náskok téměř ve všech demografických skupinách, regionech a ideologických křídlech strany. Jeho popularita mezi republikánskými voliči neustále roste ze 43 procent v lednu na 53 procent tento měsíc, uvádí politický analytik Al Džazíry Marwan Bishara.
Jeho převážně bělošské konzervativní příznivce pohání hluboce zakořeněný
hněv, podezíravost a odpor k demokratům a jejich sociálnímu liberalismu a
liberálnímu internacionalismu. Nezdá se, že by je Trumpovy politické blázniviny
a právní trable nějak dojímaly. Pokud něco, pak jeho obvinění - mezi něž patří
i pokus o podvod na americké vládě, aby mohl zůstat ve funkci navzdory
prohraným volbám v roce 2020 - považují za součást spiknutí hlubokého státu
ovládaného demokraty.
Pokud nedojde k velkému překvapení, je Trump předurčen k tomu, aby v
polovině příštího roku získal republikánskou nominaci a na konci roku se ve
volbách utkal s prezidentem Joem Bidenem.
Existuje celá řada faktorů, které by mohly Bidena znevýhodnit, včetně jeho
pokročilého věku. V posledních měsících byla opakovaně zpochybňována jeho
způsobilost k výkonu funkce.
Vyhlídka na Trumpův návrat do Bílého domu v čele světové supervelmoci je
totiž velmi reálná a vyvolává hluboké obavy, zejména mezi liberály v USA,
Evropě i mimo ni. Obávají se, že zahořklý a pomstychtivý Trump, který popírá
svou porážku v posledních volbách, by se mohl vymknout kontrole.
Trump jistě sleduje, co dělá izraelský premiér Benjamin Netanjahu od svého
návratu do premiérského křesla v Izraeli, pokud jde o "soudní
reformy", které mu dávají větší pravomoc zbavit se vlastního obvinění
izraelským soudem. Různá média totiž uvádějí, že bývalý prezident hodlá udělat
vše pro to, aby upevnil svou moc, jakmile se vrátí do Bílého domu, včetně
omezení nezávislosti federálních úřadů, nasazení armády v zemi proti svým
kritikům.
Zdá se, že Trump je připraven učinit Spojené státy méně liberálními a více
autokratickými, jak to nyní dělá Netanjahu s Izraelem. Silné brzdy a protiváhy
americké ústavní demokracie nemusí odolat krutému útoku Trumpa a jeho spojenců
z řad bílých nacionalistů a evangelikálních konzervativců. Sympatické uši by
našel i v Nejvyšším soudu USA, kterému dominují konzervativci, z nichž tři
jmenoval právě on.
Jak již bylo řečeno, mezinárodní důsledky Trumpa 2.0 mohou být
dramatičtější než ty domácí. Pokud se vrátí do Bílého domu, bude pro něj méně
omezující provést změny v zahraniční politice než v politice domácí. Jako vůdce
supervelmoci by totiž měl větší pravomoc měnit svět k horšímu, než aby měnil
Ameriku podle svých představ.
Stejně jako zvrátil většinu toho, čeho jeho předchůdce, prezident Barack
Obama, dosáhl v globálním měřítku, ať už v oblasti změny klimatu, obchodu,
šíření jaderných zbraní, Ruska, Evropy nebo Blízkého východu, snažil by se
Trump vymazat i Bidenův pokrok v těchto a dalších politických otázkách.
Za druhého Trumpova prezidentství by bylo nemožné dosáhnout další jaderné
dohody s Íránem nebo naléhavější dohody o změně klimatu. Pravděpodobně by také došlo
k výrazným škrtům ve veřejných výdajích na sociální ochranu a rozšíření
obnovitelných zdrojů energie.
Jako prezident by Trump také rychle jednal v otázce rusko-ukrajinské války.
Již prohlásil, že dokáže konflikt vyřešit "do 24 hodin". Někteří
spekulují, že to znamená, že by omezil americkou vojenskou pomoc Ukrajině, aby
usnadnil rychlé ukončení války ve prospěch Ruska.
Perspektiva tohoto scénáře podráždila evropské spojence Washingtonu, kteří
velmi podporovali úsilí USA proti ruské invazi na Ukrajinu. Obávají se, že
ústupky Rusku by oslabily NATO, dodaly odvahu ruskému prezidentovi Vladimiru
Putinovi a donutily je hledat okamžitou, radikální a nákladnou evropskou
alternativu k americkému strategickému deštníku.
Evropští centristé a liberálové se rovněž obávají, že Trumpovo vítězství v
roce 2024 by vyvolalo dominový efekt napříč Západem, posílilo by populistické
pravicové vůdce v Maďarsku, Polsku a Itálii a podpořilo další volební vítězství
krajní pravice ve Francii a Německu.
Pokud by k tomu všemu došlo, oslabilo by to americký zahraničněpolitický
tlak, zejména jeho reakci na rostoucí Čínu, což je snad jediná významná
zahraničněpolitická otázka - kromě Izraele -, na níž se Trump a Biden shodnou.
Povzbuzené Rusko, oslabené NATO a rozdělený Západ by Trumpovým povýšeným
pokusům o omezení čínského ekonomického a strategického vlivu nepomohly.
Pekingu pravděpodobně nevadí, že se Trump vrací do Bílého domu, a to nejen
proto, že je to rozdělující neliberální populistický vůdce, který je připraven
vzdát se globální odpovědnosti USA a nahradit jejich asertivní vedení
nabubřelou bombastičností, ale také proto, že by nechtěl nebo nemohl využít
demokratické záminky k prosazení zájmů USA vůči jiným, autokratičtějším zemím.
Trump pohrozil, že pokud by se znovu stal prezidentem, dal by čínské vládě
"48 hodin" na to, aby opustila svou "špionážní základnu" na
Kubě, jinak bude čelit přísným hospodářským sankcím. Takové bombastické výroky
však v minulosti nefungovaly ani proti Číně, která za Trumpových let vojensky a
strategicky posílila, ani proti menším mocnostem, jako je Severní Korea nebo
Írán, které za jeho působení rozšířily své jaderné programy. Když už nic
jiného, Trumpovo chvástání selhalo i proti Sýrii Bašára Asada.
Ani Bidenova zahraniční politika není zrovna úspěšná a zodpovědná; jeho
zahraniční politika je imperialistická, intervencionistická a pokrytecká. Ale
Trumpovy alternativy jsou horší než Bidenovy globalistické výsady. Přicházejí v
podobě bezohledného hypernacionalismu, vulgárního rasismu, apatie vůči
životnímu prostředí a klimatické krizi, naprostého ignorování multilateralismu
a univerzálních hodnot a celkově temného vidění světa.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse