Jak to je skutečně s uprchlíky

27. 9. 2023

čas čtení 7 minut
Foto: Jan Egeland

V reakci na kontroverzní projev problematické britské, ultrapravicové ministryně vnitra Suelly Bravermanové, která v USA požadovala přepsání Ženevských konvencích o uprchlících z roku 1951, interviewoval rozhlas BBC v úterý v podvečer Jana Egelanda, bývalého náměstka generálního tajemníka OSN pro lidské a humanitární záležitosti. Ten uvedl nesmysly Suelly Bravermanové na pravou míru:


Moderátor: Přinášíme reakci na projev ministryně vnitra Suelly Bravermanové. Jan Egeland byl v letech 2003-2006 náměstkem generálního tajemníka OSN pro lidské a humanitární záležitosti. V současné době je generálním tajemníkem Norské rady pro uprchlíky. Nejprve si promluvme o její rétorice. Multikulturalismus selhal. Existují bezpečnostní hrozby.  Rád bych, abyste na to reagoval, a pak si promluvíme o podstatě její argumentace.

 

Jan Egeland: Nemám nic proti tomu, že země chtějí kontrolovat své hranice a že imigrace a migrace je něco, co mohou národní orgány kontrolovat. Co je zde špatně, je to, když do toho vnášejí uprchlíky a právo na azyl, což je krok, který by poškodil mezinárodní civilizaci, kdy by říkaly, že se nebudeme podílet na sdílení odpovědnosti za lidi, kteří utíkají před pronásledováním. Nikdo nikdy nemluvil o tom, že obecný pocit diskriminace znamená, že můžete požádat o azyl. Kde se tato myšlenka vzala?  Jsou to lidé, kteří prchají před násilím, mučením nebo seznamy poprav atd. To jsou lidé, kteří mohou žádat a měli by dostat azyl, ať už o něj žádají kdekoli.

Moderátor:  Pokud rozumím její argumentaci, tak si obecně myslí, že existuje nejasná hranice mezi uprchlíky a ekonomickými migranty, nebo ne? A že Úmluva o azylu z roku 1951, Úmluva o uprchlících, ztěžuje prý nyní rozlišování této hranice. Souhlasíte s ní ve faktické věci, že se od roku 1951 změnila situace, že dnes dáváme azyl určitým lidem, kteří by ho  v roce 1951 nedostali?

Jan Egeland: Ne,  dnes je mnohem těžší získat azyl než v padesátých letech, kdy Evropané utíkali před pronásledováním a po druhé světové válce byli uprchlíci. Kde jsou dnes bezpečné cesty do Spojeného království nebo do Norska? Nebo do jakékoli jiné evropské země na sever od Itálie a Řecka? Žádná z nich neexistuje. Takže samozřejmě uprchlíci musejí vidět, že cesty, které jsou pro ně k dispozici, pokud prchají před pronásledováním v Sýrii nebo v Somálsku nebo v Eritreji nebo v Afghánistánu, ať už přicházejí odkudkoli, neexistují. Také ta myšlenka, která tady byla nadhozena, že lidé žádají o azyl, protože jsou to ženy nebo protože jsou to homosexuálové, to je špatně.

Moderátor:  No, tak v tom si udělejme jasno.  Kdyby někdo přišel do Spojeného království a řekl, že žádám o azyl, protože v mé zemi je nezákonné být gay.  Nemusím být veřejně gay, ale být gayem je nezákonné.  V tomto ohledu jsem diskriminován. To by ve vašem pojetí nezakládalo nárok na azyl?


Jan Egeland: Ne, ale mohlo by. V loňském roce přišlo do Spojeném království pouze 74 000 žadatelů o azyl.  Do Libanonu tolik lidí přichází každý měsíc, rok co rok, jak víme. Z těchto uprchlíků 1,5 %, myslím, že 1,3 % požádalo o azyl kvůli sexuální orientaci.

Moderátor:  Já se jenom snažím zjistit, jestli ona má fakticky pravdu, když říká, že bychom, že bychom řekli ano této osobě nebo ne této osobě?

Jan Egeland: Tito lidé přišli z Bangladéše a Pákistánu a ve velké míře ze severovýchodní Nigérie, kde je doživotní vězení nebo mohou být potrestáni za to, že jsou homosexuálové.

Moderátor: Nebude s tím nesouhlasit, jestli je to pronásledování, doživotí nebo smrt.   Ale kdyby to bylo prostě tak, že je to jen nezákonné. Chápete to tak, že bychom byli povinni říci někomu takovému ano, nebo ne?

Jan Egeland: Pokud je to vynucováno, můžete skončit ve vězení. Samozřejmě, že můžete požádat o azyl. To je pronásledování. Ale pokud máte pocit, že třeba sektor bydlení pro mě není k dispozici  nebo mám pocit, že nedostávám práci tak snadno jako ostatní, ne, nikoho nenapadne žádat o azyl na tomto základě.

Moderátor: Takže v tomto konkrétním rozlišení je faktický rozdíl? Mohu se vás  zeptat na toto? Kdybyste začínali znovu, když vidíte poměrně velké množství lidí, kteří se stěhují z míst, která mohou být postižena klimatickými změnami nebo válkou, kdybychom začínali znovu a neměli jsme rok 1951, napsali byste úmluvu z roku 1951, nyní jak? Doufali byste, že osvícené, bohaté národy to udělají jinak a řeknou, že místo toho, aby existoval jakýsi nelegální, spíše svévolný systém, v němž se někteří lidé dostanou  do Evropy na lodích a platí překupníkům, aby jim pomohli propašovat se přes hranice, měli byste raději systém, kde by si národy sedly a dohodly se, že tolik uprchlíků  přijmeme a uděláme to spořádaně, protože to opravdu dnes vypadá, že je to velmi neuspořádaný systém pomoci lidem na útěku před pronásledováním.

Jan Egeland: Myslím, že  spořádaný systém existuje, jenže,  se nyní setkává s nacionalismem a xenofobií a mnoho bohatých zemí, nejen Velká Británie, Dánsko vedlo tento závod ke dnu. Je to jedna země za druhou, je to Maďarsko atd. Tyto země se mohou připojit k systému, kdy existuje právo na azyl pro ty, kteří jsou pronásledováni a mohou to prokázat. A pak existují kvóty pro ty, kteří sedí v táborech a nemohou odtamtud odejít a jsou bez státní příslušnosti atd. Pro ty máme uprchlické kvóty. Moje země, Norsko, přijímá uprchlické kvóty a my zpracováváme žadatele o azyl a mnozí dostanou azyl i nad rámec těch desítek tisíc, které byly odvezeny z Ukrajiny, a ne, není to nijak zvlášť velkorysé,  ale oni skutečně jednají podle této úmluvy o uprchlících.

Moderátor:  Chci se vás zeptat na poslední věc. Kolik lidí na světě je podle vás pronásledováno? Kolik lidí, kdyby se mohli dostat ven, by mohlo požádat o azyl někde podle úmluvy z roku 1951 a říci, že jsem pronásledován a měl bych dostat azyl? Mluvíme o miliardě lidí,  o 100 milionech lidí nebo o 30 milionech?

Jan Egeland: Existoval nějaký thinktank, který zveřejnil číslo 740 milionů diskriminovaných lidí, ale diskriminace nestačí.   Na Zemi je 110 milionů lidí, kteří utekli ze svých domovů kvůli násilí a válce. 90 % z nich, 90 % ani nepřijelo do severních průmyslových zemí, jako je Velká Británie. Zůstávají doma nebo odcházejí do sousední země. Je to mýtus, že my na severu přijímáme spoustu lidí. Je to Libanon. Je to Jordánsko. Je to Uganda. Je to Etiopie. Ano, to je druh zemí, které přijímají uprchlíky, a toto jsou fakta.

Zdroj v angličtině ZDE

-1
Vytisknout
4153

Diskuse

Obsah vydání | 29. 9. 2023