Proč je dočasné příměří na Ukrajině zbytečné

10. 4. 2025

Takové příměří by povzbudilo zastánce tvrdé linie na obou stranách, aby odmítli mírové urovnání v naději, že později úspěšně obnoví válku. Ruští zastánci tvrdé linie by doufali, že oddechový čas umožní rozhodné posílení ruské armády pro novou ofenzívu. Ukrajinští zastánci tvrdé linie by doufali, že vítězství demokratů v amerických prezidentských volbách v roce 2028 by obnovilo bezpodmínečnou americkou pomoc pro ukrajinské vítězství. Pokud by ruská vláda viděla dobré důvody k obavám, jistě by byla v pokušení zahájit preventivní úder.

Bez mírového urovnání a za okolností opakovaných přestřelek je velmi nepravděpodobné, že by se neutrální země daly přesvědčit k vyslání mírových sil. To by ještě zvýšilo pravděpodobnost vypuknutí nové války. Je také možné, že za okolností nestabilního příměří a pokračujících střetů by Zelenského administrativa mohla být povzbuzena k pokračování válečného stavu a pokračování v odkládání prezidentských voleb. Tím by se snížila její mezinárodní legitimita a hrozilo by riziko rostoucí politické nestability na Ukrajině.

Vzhledem k tomu, že Ukrajina již nebude pod vojenským tlakem, EU a některé evropské vlády by nadále tlačily na vytvoření evropských „ujišťovacích sil“ na Ukrajině - což je pro Rusko naprosto nepřijatelné a znemožnilo by to mírové urovnání.

Na druhou stranu by příměří bez urovnání mohlo ohrozit evropskou podporu Ukrajině, protože vzhledem k tomu, že Ukrajina již zdánlivě není bezprostředně ohrožena, by ostatní představitelé a obyvatelé byli v pokušení snížit nebo ukončit svou vojenskou pomoc Ukrajině. V takovém pokušení by nepochybně byl i prezident Trump.

A co je možná nejdůležitější, bez mírového urovnání bude pro Ukrajinu mnohem obtížnější zahájit hospodářskou obnovu a zavést hospodářské, soudní a správní reformy, které jsou nezbytné, má-li mít země šanci pokročit směrem k členství v Evropské unii.

Válka vedla k vážnému omezení nezávislosti médií, svobody slova a politické plurality na Ukrajině. Několik dříve vedoucích politických stran a médií zůstává zakázáno a kritici Zelenského vlády jsou pronásledováni do exilu. Posílení liberální demokracie na Ukrajině bude nemožné, pokud země zůstane ve válečném stavu. V Rusku bude pokračující stav polozamrzlého konfliktu také záštitou pro zesílené autoritářství Putinovy administrativy.

Stejně tak bude nemožná ukrajinská ekonomická reforma, pokud bude ekonomika mobilizována pro válku; a samozřejmě soukromí investoři budou mnohem méně ochotni vkládat své peníze do Ukrajiny, pokud si budou myslet, že existuje pravděpodobnost obnovení války. Ruská aktiva ve výši 300 miliard dolarů, která EU zabavila, by buď zůstala zmrazená, nebo by je EU jednostranně použila na zaplacení obnovy Ukrajiny - čímž by Rusko ztratilo hlavní motivaci k tomu, aby přistoupilo na kompromisní mír.

Dlouhodobý polozamrzlý konflikt na Ukrajině by byl také velmi špatný pro ekonomiky EU; a v Rumunsku i jinde jsme viděli, jak byla obvinění z ruského vlivu využívána vládnoucími elitami k ospravedlnění krajně nedemokratických opatření.

Pokud má však ruská vláda pravdu v tom, že příměří musí předcházet skutečný pokrok při řešení „hlavních příčin“ války, neznamená to samozřejmě, že požadavky či návrhy, které ruská vláda předkládá, jsou správné. Zejména tři z nich jsou zcela nepřijatelné, přinejmenším v původně uvedené podobě.

V červnu loňského roku Putin požadoval, aby Ukrajina jako podmínku příměří stáhla území, které stále drží v pěti provinciích, jež Rusko podle svých slov anektovalo (včetně hlavních měst dvou z těchto provincií); a aby Ukrajina snížila své ozbrojené síly na úroveň, kdy nemohou doufat v obranu země. Putin tyto požadavky ve svých nedávných prohlášeních nezopakoval. Na druhou stranu navrhl, aby Ukrajina byla dočasně podřízena vnější vládě pod dohledem OSN, která by byla pověřena jednáním o mírovém urovnání.

Jakékoli životaschopné mírové urovnání musí být založeno na zásadách, že linie příměří by měla probíhat tam, kde probíhá případná bojová linie (případně s omezenou a rovnocennou výměnou území); že jakákoli omezení ukrajinských ozbrojených sil a západních dodávek zbraní na Ukrajinu se musí vztahovat pouze na určité omezené kategorie zbraní (například rakety dlouhého doletu); a že volba ukrajinské vlády musí být zcela v kompetenci samotného ukrajinského lidu.

Existují v zásadě dva způsoby (buď samostatně, nebo v kombinaci), jak přimět Rusko k přijetí těchto zásad a ke kompromisu ohledně jeho maximalistických požadavků. První z nich je, že Ukrajinci s pomocí Západu budou bojovat proti ruské armádě. To je skutečně možné. Ruská armáda v posledních měsících postupovala, ale krkolomně pomalým tempem.

Pokud se ruským jednotkám nepodaří letos dosáhnout výraznějšího pokroku, bude Moskva patrně mnohem více nakloněna kompromisům. To je však pro Ukrajinu a její západní podporovatele velmi riskantní strategie. Vzhledem k obrovské nerovnováze ve zdrojích mezi Ukrajinou a Ruskem (zejména v živé síle) a hlášenému vyčerpání ukrajinských jednotek nelze vyloučit možnost ukrajinského kolapsu.

Druhou plodnou cestou k míru by bylo, kdyby Trumpova administrativa v rozhovorech s Moskvou dočasně odsunula otázku Ukrajiny na vedlejší kolej a místo toho se soustředila na vypracování komplexního souboru formálních dvoustranných dohod s Moskvou výměnou za to, že Moskva upustí od svých maximalistických požadavků vůči Ukrajině a omezí své vazby na Írán a Severní Koreu.

Základ pro první z těchto dohod již existuje, prohlášení Trumpovy administrativy vylučuje členství Ukrajiny v NATO. To by mohlo být rozšířeno o americkou záruku, že nedojde k dalšímu rozšiřování NATO za stávající hranice aliance (i když by zároveň bylo zaručeno, že rozšíření EU o dotčené země bude otevřené a že USA nebudou podporovat žádné jednotky zemí NATO na Ukrajině).

V souladu s přáním Trumpovy administrativy snížit vojenské závazky USA v Evropě by Washington mohl zaručit stažení amerických vojsk ze zemí na hranicích Ruska výměnou za určité reciproční stažení ze strany Ruska. Nová dohoda o raketách středního doletu by mohla zaručit, že USA nebudou realizovat svůj plán na rozmístění těchto raket v Německu, výměnou za to, že Rusko stáhne své rakety z Kaliningradu a Běloruska.

Obě strany by se mohly společně dohodnout na návrhu stálého poradního mechanismu pro evropskou bezpečnost, který by případně zahrnoval pět členů Rady bezpečnosti OSN plus Německo a případné neutrální státy ochotné poskytnout Ukrajině významné mírové síly. Cílem tohoto mechanismu by bylo včas odvrátit nezamýšlené krize, které vedly k revoluci a občanské válce na Ukrajině v roce 2014 a k válce v Gruzii v roce 2008.

Takových návrhů dohod mezi USA a Ruskem, které by následně vedly k návrhu mírové smlouvy pro Ukrajinu, by bylo možné dosáhnout bez přímé účasti EU a Ukrajiny. Samozřejmě by byl nutný souhlas obou, aby se mírová dohoda stala konečnou a formální. Ukrajinská vláda by z definice musela souhlasit s podmínkami příměří a s případnými zárukami práv menšin na Ukrajině. EU by musela souhlasit s pozastavením svých sankcí vůči Rusku a s osudem ruských aktiv.

Pokud by však USA a Rusko mezi sebou již dosáhly životaschopné dohody, bylo by pro Brusel a Kyjev velmi těžké - a velmi hloupé - ji odmítnout, ledaže by byly ochotny riskovat, že Trumpova administrativa Ukrajinu zcela opustí.

 

Celý článek v angličtině ZDE