Británie: Starmerova "Labouristická strana" zradila své voliče

3. 5. 2025

Labouristé se odcizili svému jádru

Místní volby ukázaly, že voliči se cítí zrazeni. Ale ve straně, která nesnáší nesouhlas, se toto poselství nedostává do jejího povědomí, píše John McDonnell, v letech 2015-2020 stínový labouristický ministr financí.

 

Dosavadní reakce labouristických mluvčích na volební prohru v dlouhodobě labouristickém volebním okrsku  Runcorn a Helsby - a na výsledky voleb jako celku - byla obzvlášť tupá. Zdá se, že v reakci příznivců labouristů na chování strany ve vládě v uplynulých deseti měsících není žádné pochopení pro hluboce zakořeněné emoce voličů. Kdysi se mluvilo o potřebě emoční gramotnosti v politice. To, čeho jsme svědky, je ohromující úroveň emoční negramotnosti.

Příznivci labouristů hluboce pociťují, že se k nim jejich strana obrátila zády. Nejde jen o to, že mají pocit, že jim není nasloucháno. Jde o to, že vláda Starmerova a ministryně financí Reevesové dělá věci, které by podle nich žádná labouristická vláda nikdy dělat neměla.

Po čtrnácti letech, kdy voliči za vlády konzervativců snášeli rok za rokem politiku škrtů, si voliči  kolektivně oddechli, když se zbavili neschopných, zkorumpovaných a brutálních toryů. Keir Starmer sice před volbami v červenci loňského roku moc inspirativní politiky nepředvedl, ale alespoň jsme měli labouristickou vládu.

Problémem je, že nyní je vláda občas k nepoznání jako labouristická vláda. 

Strategie diktovaná Starmerovým úřadem zřejmě spočívá v tom, že aby labouristé neutralizovali Farageovu ultrapravicovou stranu Reform UK, musí se co jí nejvíce přiblížit. Argumentem je, že to labouristům poskytne v příštích několika letech prostor pro investice a znatelné zlepšení našich veřejných služeb, které získají tím i voličskou podporu potřebnou k vítězství v příštích volbách.

Plán byl takový, že rozsáhlé investice potřebné k radikálnímu zlepšení našich veřejných služeb budou pocházet z růstu a omezeného rozsahu opatření na přerozdělování daní. Problémy s touto strategií se ukázaly velmi rychle.

Pokud se labouristé budou snažit opičit po Reform UK, pak se voliči z velké části rozhodnou pro Refor UK, a zároveň si labouristé odcizí své příznivce, kteří jsou zděšeni tím, že strana zaujímá v otázce přistěhovalectví postoj podobný této ultrapravicové straně,

Pokud růst a investice do ekonomiky nebudou v potřebném měřítku, pak jedinou další možností, jak tyto zdroje zajistit, je půjčka nebo přerozdělení bohatství. Mít fiskální pravidlo, které omezuje půjčky, se stává do značné míry technickým argumentem, ale když se účetní knihy vyrovnávají prostřednictvím snížení finančního příspěvku na topení v zimě pro důchodce,  zvyšování „daně z pracovních míst“ navýšením národního pojištění a škrtů v sociálních dávkách pro zdravotně postižené, argumentace vedení Labouristické strany, že se prý trochu snižují obrovské čekací fronty na léčbu ve zdravotnictví nemůže překonat zradu, kterou příznivci labouristů cítí.

Problémy této trategie jsou naprosto  zřejmé, ale obvyklé mechanismy pro sdělování projevů nespokojenosti jsou nefunkční. Za normálních okolností by zpětná vazba od labouristické členské základny ve volebních obvodech nebo od poslanců a radních upozornila na vznikající problém.

Tento samoopravný mechanismus uvnitř strany nefunuje, protože centralizované řízení strany pod Starmerovým vedením způsobilo, že politická debata v labouristických skupinách ve volebních obvodech je blokována nebo ignorována a nesouhlas vyjádřený labouristickými poslanci je řešen hrozbami vyloučení ze strany. Jelikož velkému počtu nově zvolených poslanců trvalo, než se zorientovali, znamenalo to přirozeně, že jejich hlasy byly relativně tiché.

Celkový dojem je nyní takový, že vládě chybí   jakákoli politická strategie. Lidé také zpochybňují morální kompas vlády, která zvyšuje chudobu mezi dětmi tím, že zachovává konzervativci stanovený limit pro přídavky na děti, které se nezdvojí pro rodiny s dvěma dětmi, a mezi důchodci tím, že snížila finanční příspěvek   na topení v zimě, a také vlády, která ohrožuje blahobyt statisíců zdravotně postižených lidí tím, že jim snižuje dávky.

Je načase, aby se členové a zvolení zástupci labouristické strany postavili a vyzvali k přehodnocení labouristické strategie, ale také, což je stejně důležité, aby se strana znovu přihlásila k demokracii, abychom se znovu takto neodřízli od svých příznivců. Prvním významným krokem, který by tuto změnu symbolizoval, by bylo, kdyby vedení labouristů naslouchalo našim lidem a upustilo od škrtů v dávkách pro zdravotně postižené.