Blokáda Gazy: palestinská vdova, její děti a téměř prázdná skříň

2. 5. 2025

 

S pokračující blokádou však ceny neustále rostou a základní potraviny se stávají vzácnějšími. Cukr, který kdysi stál dolar za kilo, nyní stojí dvacetkrát tolik. Pytel staré, nekvalitní mouky stojí mnohem víc, než si Ghalia může dovolit. Pekárny provozované Světovým potravinovým programem byly před několika týdny uzavřeny, protože došla mouka a palivo. Kuchyně, které v Gaze rozdávají téměř milion jídel denně, mají omezené zásoby.Sklady OSN jsou prázdné. Rodina už měsíce nejedla maso ani mléčné výrobky.

„Od uzavření hraničních přechodů se snažíme co nejvíc šetřit jídlem... Teď jíme jen jednou nebo dvakrát denně. Rozdělím chleba mezi děti, aby neměly takový hlad. Snažím se jíst méně, aby jim stačilo,“ řekla Ghalia.

Od definitivního zhroucení příměří před šesti týdny je každý den v malém stanovém táboře na zemědělské půdě poblíž zdevastovaného města Beit Lahia, kde Ghalia a její rodina rozbili stan, jasně slyšet zvuk leteckých útoků a ostřelování.

To ji děsí. V prosinci 2023 byl její manžel Hamza zabit při izraelském útoku bezpilotního letounu spolu se strýcem a bratrancem, když hledali jídlo v troskách svého bývalého domu.

„Když jsem je našla, nekřičela jsem ani se nerozbrečela. Poděkovala jsem Bohu, že jsem je našla a mohla pohřbít. Nemocnice je odmítla přijmout a zabalit do rubášů s tím, že už se rozkládají a že nemají rubáše. Tak jsme je zabalili do dek a pohřbili sami,“ vzpomíná 32letá Ghalia.

„Moje děti každý den plakaly a chtěly vidět svého otce. Dvě starší [nyní 10 a 9 let] neustále plakaly a chtěly ho znovu vidět. Utěšovala jsem je, že se s ním znovu setkáme v nebi.“

Minulý týden byla Ghaliaina sestra zasažena do nohy zbloudilou kulkou, když vařila vedle stanu.

Její nejstarší syn, desetiletý Hossam, každý den chodí do okolní pustiny hledat dřevo na topení. Nemají žádné jiné palivo, není k dispozici plyn na vaření a zásoby benzínu jsou tak nízké, že dvě třetiny zbývajících poškozených sanitek v Gaze jsou nepojízdné a v celé oblasti funguje jen třetina generátorů.

„Když se jen trochu opozdí, propadám panice. Nemůžu přijít i o syna, když už jsem přišla o manžela. Ale musíme nějak vařit, tak ho tam posílám. Je mu teprve 10, ale s těmi všemi povinnostmi a starostmi je jako dospělý.“

Její devítiletá dcera Jinan má opakované noční můry o výbuších a roztrhaných tělech.

„Tak moc mi chybí můj starý život. Chybí mi táta – jeho hlas a jeho vůně. O víkendech nás brával na kebab. Teď není na trzích nic k jídlu. Vodu nosíme z nedaleké školy nebo z cisteren, které přijíždějí do tábora. S bratrem ji nosíme do našeho stanu,“ řekla.

„Moc mi chybí škola. Matka mi řekla, že až vyrostu, budu učitelka, protože ráda studuji, a já doufám, že se mi to podaří... Teď se bojím jen toho, že přijdu o někoho ze sourozenců. Mám noční můry, ve kterých vidím, jak zabíjejí lidi a je tam spousta krve.“

Od začátku roku 2025 bylo v Gaze zaznamenáno asi 10 000 případů akutní podvýživy u dětí, včetně 1 600 případů těžké akutní podvýživy, uvedla OSN ve zprávě z minulého týdne.

Amjad Shawa, ředitel palestinské sítě nevládních organizací v Gaze, řekl, že humanitární systém na území se hroutí.

„Zbývá nám jen pár dní zásob. Každý den je horší než ten předchozí,“ řekl Shawa..

Podle ministerstva zdravotnictví v Gaze bylo mezi 22. a 30. dubnem zabito 437 Palestinců a 1 023 jich bylo zraněno. Celkem bylo ve válce zabito 52 400 Palestinců, převážně civilistů, z toho více než 2 300 od poloviny března, kdy Izrael obnovil ofenzivu poté, co porušil slib přejít do druhé fáze křehkého příměří, které vstoupilo v platnost v lednu.

„Chceme jen žít v bezpečí. Chceme, aby skončil strach, aby skončila válka, aby se život vrátil do starých kolejí. Chceme zpátky své domovy,“ řekla Ghalia a pak se vrátila k počítání svých ubývajících zásob. V pátek jí dojde mouka a zůstanou jí jen fazole a balíček čočky.

Zdroj v angličtině ZDE