Armáda připravuje oslavu tak okázalou, že ji mohla vymyslet jedině země, kde je zdravotní péče výsada, ale dělostřelectvo právo. Šest tisíc šest set vojáků bude kráčet v rytmu Trumpokracie, jež se snaží ospravedlnit vlastní existenci. Sto padesát vozidel - tanky, Strykery, Bradleye - se bude ploužit Pensylvánskou třídou, jejich pásy ryjící do asfaltu hieroglyfy rozpočtové lehkomyslnosti. Padesát vrtulníků zatmí oblohu, jejich rotory sekající vzduch na kousky existenciální úzkosti. Sedm kapel zahraje, ačkoliv bych se vsadil, že jejich repertoár neobsahuje „Baladu o schodku“ či „Ódu na výmol“.

Starostka D.C. Muriel Bowserové - jako Kassandra předpovídající pád Tróje - varuje, že tanky „by nebyly dobré“ pro ulice. Ale co je infrastruktura proti slávě? Prezident Trump, náš moderní Ludvík XIV. („L’état, c’est moi… narozeniny“), po této přehlídce touží dlouho, kdy spatřil francouzskou Bastilu a pomyslel si: „Mon dieu, ale kde jsou tu stánky s občerstvením?“

Parašutistický tým Golden Knights sestoupí z nebe, jejich souřadnice patrně nastaveny na „symbolismus před bezpečím“. Historické rekonstrukce půjdou bok po boku s aktivními vojáky, rozmazávajíce hranici mezi „živou historií“ a „hodnocením výkonu“. Dva tisíce civilistů jsou zvány k účasti - zda jako oslavující nebo živé štíty, zůstává nejasné. Večer vyvrcholí koncertem a ohňostrojem, neboť nic neříká „Všechno nejlepší!“ přesvědčivěji než pyrotechnika nad městem, jež nedokáže opravit metro.