 
Lula po boku Putina: smutný obraz ztraceného lídra
13. 6. 2025 / Fabiano Golgo
 
Není to tak dávno, co Lula ztělesňoval levicový étos, který
 obdivovali od města Brasília až po Brusel. Ale ta aura vybledla. Podle nedávného
 průzkumu Quaest nyní 57 % Brazilců jeho vládu neschvaluje – nejhorší 
čísla od jeho návratu do úřadu v lednu 2023. Přes 60 % dotázaných věří, 
že země směřuje špatným směrem. Ještě šokující je, že téměř polovina 
respondentů nyní hodnotí Lulovu vládu hůř než tu Bolsonarovu. Je to 
strmý pád pro muže, který kdysi vzbuzoval obdiv širokého spektra 
obyvatelstva.
Lulovi spojenci tvrdí, že jde pouze o krizi 
vnímání. Ale vnímání hraje roli, obzvlášť pokud je podpořeno realitou. 
Skandály – zejména ten kolem Sociálního pojišťovacího institutu (INSS), 
kde si důchodci stěžovali na zmizení prostředků z účtů kvůli vnitřnímu 
podvodu – vrhly na vládu těžký stín. Agentura Moody’s mezitím snížila 
výhled brazilské ekonomiky z „pozitivního“ na „stabilní“, což je chladné
 hodnocení vládní politiky.
Snad nejzávažnější je však Lulův 
přístup k zahraniční politice v době, kdy svět žádá morální jasnost. Dne
 9. května se Lula postavil po boku Vladimira Putina při oslavách 
sovětského vítězství nad nacismem. Symbolika tu není jen prázdným gestem
 – v geopolitice často znamená mlčenlivé přitakání.
Na to konto 
jej ukrajinský web Myrotvorec (Mírotvůrce) zařadil mezi „nepřátele 
Ukrajiny“. Obvinění: Lula prý popírá právo Ukrajiny na odpor proti ruské
 agresi. Na rozdíl od jiných na seznamu – například Roberta Fica nebo 
Milorada Dodika – Lula sice invazi kritizoval a tvrdil, že Putina 
nabádal k míru. Ale slova nedokážou vymazat obrazy prezidenta smějícího 
se mezi tanky autoritářského režimu, zatímco Kyjev hoří.
Z 
pohledu Západu vypadá Lulova deklarovaná neutralita spíš jako 
oportunistická nerozhodnost. Jeho iniciativa „Skupina přátel míru“, 
vytvořená společně s Čínou, nenašla ani vliv, ani důvěru. Tím, že se 
snaží stát mezi obětí a agresorem, Lula si odcizil obě strany – a poškodil 
brazilskou pověst jako zodpovědného aktéra na světové scéně.
Ironie
 je krutá. Lula býval symbolem demokratického obrození, mužem, který 
porazil diktaturu, rozšířil sociální programy a pomohl milionům vymanit 
se z chudoby. Dnes však jeho třetí mandát vypadá spíše jako tragické 
zakončení kdysi inspirujícího příběhu.
Nutno dodat, že Lula není 
prostý apologet Putina. Jeho prohlášení odsuzující invazi, výzvy k 
jednání a litování toho, že Putin odmítl setkání se Zelenským, 
ukazují, že jeho touha po míru je skutečná. Ale úmysly nestačí. Záleží na 
tom, jak jsou činy vnímány – v Kyjevě, v Bruselu a především v očích 
Brazilců, kteří čím dál hlasitěji vyjadřují zklamání.
Na jihu a 
jihovýchodě Brazílie dosahuje nesouhlas s vládou přes 60 %. Mezi 
evangelikálními voliči je nesouhlas 66 %. Dokonce i mezi příjemci 
vlajkových programů na boj s chudobou klesá podpora. Brazilci nejsou jen
 unavení – jsou zklamaní. Prezident, který slíbil návrat důstojnosti, 
zatím přináší jen deziluzi.
Jako historik demokratických přechodů
 často říkám: demokracie nekolabují převratem, ale pomalou erozí – 
důvěry, integrity, vážnosti. Lulovo třetí období zatím není úplným 
fiaskem. Ale nebezpečně se mu přibližuje. Muž, který bojoval proti 
diktatuře a korupci, se teď nachází obklopen skandály doma a autokraty v
 zahraničí.
Otázka pro Brazílii – a svět – zní: dokáže Lula ještě
 změnit kurz? Přestane tančit s diktátory a začne skutečně vládnout ve 
prospěch svého lidu? Nebo si jej dějiny zapamatují ne jako vykupitele, 
ale jako ztraceného vůdce, který sám zničil svůj odkaz?
 
 
Diskuse