
Lula po boku Putina: smutný obraz ztraceného lídra
13. 6. 2025 / Fabiano Golgo
Není to tak dávno, co Lula ztělesňoval levicový étos, který
obdivovali od města Brasília až po Brusel. Ale ta aura vybledla. Podle nedávného
průzkumu Quaest nyní 57 % Brazilců jeho vládu neschvaluje – nejhorší
čísla od jeho návratu do úřadu v lednu 2023. Přes 60 % dotázaných věří,
že země směřuje špatným směrem. Ještě šokující je, že téměř polovina
respondentů nyní hodnotí Lulovu vládu hůř než tu Bolsonarovu. Je to
strmý pád pro muže, který kdysi vzbuzoval obdiv širokého spektra
obyvatelstva.
Lulovi spojenci tvrdí, že jde pouze o krizi
vnímání. Ale vnímání hraje roli, obzvlášť pokud je podpořeno realitou.
Skandály – zejména ten kolem Sociálního pojišťovacího institutu (INSS),
kde si důchodci stěžovali na zmizení prostředků z účtů kvůli vnitřnímu
podvodu – vrhly na vládu těžký stín. Agentura Moody’s mezitím snížila
výhled brazilské ekonomiky z „pozitivního“ na „stabilní“, což je chladné
hodnocení vládní politiky.
Snad nejzávažnější je však Lulův
přístup k zahraniční politice v době, kdy svět žádá morální jasnost. Dne
9. května se Lula postavil po boku Vladimira Putina při oslavách
sovětského vítězství nad nacismem. Symbolika tu není jen prázdným gestem
– v geopolitice často znamená mlčenlivé přitakání.
Na to konto
jej ukrajinský web Myrotvorec (Mírotvůrce) zařadil mezi „nepřátele
Ukrajiny“. Obvinění: Lula prý popírá právo Ukrajiny na odpor proti ruské
agresi. Na rozdíl od jiných na seznamu – například Roberta Fica nebo
Milorada Dodika – Lula sice invazi kritizoval a tvrdil, že Putina
nabádal k míru. Ale slova nedokážou vymazat obrazy prezidenta smějícího
se mezi tanky autoritářského režimu, zatímco Kyjev hoří.
Z
pohledu Západu vypadá Lulova deklarovaná neutralita spíš jako
oportunistická nerozhodnost. Jeho iniciativa „Skupina přátel míru“,
vytvořená společně s Čínou, nenašla ani vliv, ani důvěru. Tím, že se
snaží stát mezi obětí a agresorem, Lula si odcizil obě strany – a poškodil
brazilskou pověst jako zodpovědného aktéra na světové scéně.
Ironie
je krutá. Lula býval symbolem demokratického obrození, mužem, který
porazil diktaturu, rozšířil sociální programy a pomohl milionům vymanit
se z chudoby. Dnes však jeho třetí mandát vypadá spíše jako tragické
zakončení kdysi inspirujícího příběhu.
Nutno dodat, že Lula není
prostý apologet Putina. Jeho prohlášení odsuzující invazi, výzvy k
jednání a litování toho, že Putin odmítl setkání se Zelenským,
ukazují, že jeho touha po míru je skutečná. Ale úmysly nestačí. Záleží na
tom, jak jsou činy vnímány – v Kyjevě, v Bruselu a především v očích
Brazilců, kteří čím dál hlasitěji vyjadřují zklamání.
Na jihu a
jihovýchodě Brazílie dosahuje nesouhlas s vládou přes 60 %. Mezi
evangelikálními voliči je nesouhlas 66 %. Dokonce i mezi příjemci
vlajkových programů na boj s chudobou klesá podpora. Brazilci nejsou jen
unavení – jsou zklamaní. Prezident, který slíbil návrat důstojnosti,
zatím přináší jen deziluzi.
Jako historik demokratických přechodů
často říkám: demokracie nekolabují převratem, ale pomalou erozí –
důvěry, integrity, vážnosti. Lulovo třetí období zatím není úplným
fiaskem. Ale nebezpečně se mu přibližuje. Muž, který bojoval proti
diktatuře a korupci, se teď nachází obklopen skandály doma a autokraty v
zahraničí.
Otázka pro Brazílii – a svět – zní: dokáže Lula ještě
změnit kurz? Přestane tančit s diktátory a začne skutečně vládnout ve
prospěch svého lidu? Nebo si jej dějiny zapamatují ne jako vykupitele,
ale jako ztraceného vůdce, který sám zničil svůj odkaz?
Diskuse