Izrael se začal připravovat k útoku na Írán před 15 lety
30. 6. 2025
Izrael se připravuje na útok na íránská jaderná zařízení od roku 2010. Dokazují to dokumenty a zdroje izraelských zpravodajských služeb.
Izraelsko-íránský konflikt "zatlouká poslední hřebík do rakve" poválečného světového řádu
30. 6. 2025
čas čtení
12 minut
Dne 12. října 2023, když se Izrael a jeho spojenci vzpamatovávali z krveprolití, které jen o několik dní dříve způsobili militanti Hamásu v jižním Izraeli, byl tehdejší šéf Pentagonu dotázán, zda Washington stanoví nějaké podmínky pro svou výrazně rozšířenou bezpečnostní pomoc spojenci na Středním východě.
Odpověď Lloyda Austina reportérům byla přímočaré "ne", založené na předpokladu, že izraelská armáda "udělá správné věci" ve své válce proti Teheránem podporovaným milicím.
O dvacet měsíců později Izrael srovnal se zemí Gazu, bombardoval pásy Libanonu, zabral další území v Sýrii a nyní zahájil přímý útok na Írán, který vede to, co popisuje jako "existenční" boj proti Islámské republice a jejím spojencům v regionu.
Po celou dobu bojů jeho ultranacionalističtí vůdci odmítali přibývající důkazy o válečných zločinech spáchaných v Gaze, což vedlo Mezinárodní trestní soud k vydání zatykače na premiéra Benjamina Netanjahua v listopadu 2024.
Vysocí členové kabinetu otevřeně obhajují nucené odsuny obyvatel Gazy, což by se rovnalo genocidnímu zločinu, a rozkouskování Sýrie. Sám Netanjahu v rozhovorech s americkými médii diskutoval o možnosti zavraždění hlavy íránského státu a urychlení "změny režimu" v Islámské republice.
Je ironií, že taková rétorika přivádí Izrael blíže k pobuřujícímu chvástání typickému pro jeho úhlavního nepřítele Írán – s tím důležitým rozdílem, že Izrael skutečně vlastní jaderné zbraně a armádu schopnou podpořit jeho stále provokativnější prohlášení.
Mimořádná eskalace je "přirozeným důsledkem beztrestnosti, která v regionu převládá v posledních dvou letech," říká H. A. Hellyer, vedoucí výzkumný pracovník Royal United Services Institute for Defence and Security Studies (RUSI) v Londýně.
"Skutečnost, že Izrael nečelil žádným následkům za opakované porušování mezinárodního práva, vysílá velmi jasný signál: Že pokud se rozhodne udělat více, může," vysvětluje. " A může se spolehnout na to, že nejmocnější aktéři v mezinárodním společenství toho prostě moc nedělají nebo že ho ve skutečnosti posílí a povzbudí."
Nejbezprostřednějším důsledkem izraelské beztrestnosti na Blízkém východě je nesmírné utrpení způsobené civilnímu obyvatelstvu, nikde více než v Gaze, kde pokračující izraelské vojenská tažení podle úřadů Hamásu zabila více než 55 000 lidí a učinila úzký pruh země z velké části neobyvatelným.
Dalším důsledkem, který má dalekosáhlejší důsledky, je další eroze řádu založeného na pravidlech, který existuje od 2. světové války, říká Karim Emile Bitar, odborník na Blízký východ z bejrútské Univerzity svatého Josefa a hostující profesor na Sciences-Po v Paříži.
"Nedávné události zatloukly poslední hřebík do rakve mezinárodního práva a toho, co bylo označováno jako liberální mezinárodní řád," říká. "Vzkaz světu je, že pokud je síla na vaší straně, můžete porušit všechna pravidla, pošlapat mezinárodní právo a všechny standardy, které platí od roku 1945, a nebude existovat absolutně žádná odpovědnost."
"Nový Blízký východ"
Netanjahu popsal izraelské akce jako předzvěst "nového Středního východu", což je fráze, která pronásleduje region přinejmenším od války v Iráku v roce 2003, kdy se USA a jejich spojenci snažili jej přetvořit – s katastrofálními důsledky.
"Mezi kritiky Íránu bylo mnoho jásotu, když si představovali, že toto jsou "porodní bolesti" nějakého druhu nového Středního východu. Naopak, je to spirála násilí, podporovaná prostředím beztrestnosti, které umožňuje, aby se akce domobrany odehrávaly bez následků," říká Hellyer.
"Nikdo nemusí být fanouškem íránského režimu, Hizballáhu nebo Hamásu, aby viděl, že tato činnost neuvěřitelně destabilizuje regionální řád a bezpečnost," dodává. "Má to také obrovské dopady na mezinárodní řád a mezinárodní bezpečnost, protože to znamená, že vůbec neexistuje řád založený na pravidlech. Stává se zákonem džungle. A to by nás mělo všechny docela znepokojovat."
Bitar poznamenává, že jen málo lidí v sunnitském arabském světě bude "ronit slzu" pro íránský režim – "a to z dobrého důvodu, vzhledem k rozvratu a utrpení způsobenému regionálními proxies Teheránu".
Dodává však, že "jsou také znepokojeni stále více nespoutaným Izraelem, který – na rozdíl od Íránu – má prostředky k vyhlazení celých měst, a jehož vysocí ministři nyní otevřeně obhajují etnické čistky v Gaze".
Bezprostředním důsledkem budou pravděpodobně regionální závody ve zbrojení ve snaze zmenšit propast s Izraelem. V případě Íránu analytici poukazují na pravděpodobnost nového tlaku na jaderný program, čímž by se dosáhlo přesného opaku deklarovaného cíle izraelské vojenské operace.
"Izraelský útok způsobuje, že se Írán cítí velmi zranitelný. Jejich konvenční odstrašování selhalo a myslím, že budeme svědky stále většího počtu výzev zevnitř, aby usilovali o jaderné zbraně," říká Daryl Kimball z americké Asociace pro kontrolu zbrojení a poznamenává, že v rozporu s izraelskými tvrzeními západní zpravodajské odhady zatím dospěly k závěru, že Teherán v současné době netlačí na militarizaci svého jaderného programu.
Kimball říká, že v Íránu se již ozývají hlasy, které volají po odstoupení země od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, která zakazuje státům, které nemají jaderné zbraně, aby o ně usilovaly.
"Bombardování (Íránu) jednoduše zajišťuje, že se budou snažit stokrát více, protože vyhodnotí, že neexistuje žádný řád založený na pravidlech, je zde prostě hrozba síly a vzájemně zaručeného zničení," dodává Hellyer.
"Předvídavá" sebeobrana
Výraz "porodní bolesti nového Středního východu" skvěle použila bývalá americká ministryně zahraničí Condoleeza Riceová, když odkazovala na válku mezi Izraelem a Hizballáhem v roce 2006, jeden z mnoha konfliktů, které mají kořeny v regionálních otřesech způsobených americkou invazí do Iráku.
"Tehdy existoval alespoň deklarovaný cíl podporovat demokracii a lidská práva v regionu, i když to byla z velké části kouřová clona," říká Bitar. "Teď už žádná taková záminka neexistuje. Jsme zpět u bismarckovské mocenské politiky, v níž silnější předchází pravidlo, a ke světu řízenému nacionalistickými autoritářskými vůdci ve stylu Putina a Trumpa."
Dodává, že v současné atmosféře "je klesající počet lidí, kteří hovoří o respektu k mezinárodnímu právu, považován za beznadějné idealisty odtržené od reality".
Zatímco izraelský útok na Írán vyvolal odsouzení po celém světě, poselství západních lídrů bylo mnohem smíšenější, kdy řeči o "právu Izraele na sebeobranu" často dostaly přednost před odkazy na mezinárodní právo.
Několik hodin poté, co Izrael zahájil první vlnu útoků, francouzský prezident Emmanuel Macron, jehož plánovaný summit o dvoustátním řešení izraelsko-palestinského konfliktu byl zmařen vypuknutím války, svalil vinu přímo na Írán a řekl, že Francie je připravena bránit Izrael, pokud to bude nutné.
Německý kancléř Friedrich Merz šel ještě o krok dále, když prohlásil, že Izrael "dělá špinavou práci za nás všechny" tím, že se postavil íránskému režimu – což vyvolalo pobouření v zemi, kde je obvykle kladen důraz na deeskalaci.
V úvodníku publikovaném v Guardianu profesor mezinárodního práva Ben Saul se sídlem v Sydney argumentoval, že podpora izraelského "práva na sebeobranu" nemá v současném konfliktu žádný právní základ a vytváří nebezpečný precedens.
Popsal izraelský útok na Írán jako "součást vzorce nezákonného 'předvídavého' násilí proti jiným zemím", spolu s nedávným zničením syrských vojenských základen a vybavení, navzdory "absenci jakéhokoli útoku nových syrských úřadů na Izrael".
"Riziko zneužití 'předvídavé' sebeobrany je prostě příliš velké a příliš nebezpečné na to, aby ho svět toleroval," napsal Saul a poznamenal, že Rusko tvrdilo, že napadlo Ukrajinu "částečně proto, že se spekulativně obávalo rozšíření NATO". Dodal: "Mnoho zemí má nepřátelské vztahy s jinými zeměmi. Umožnit každé zemi, aby se jednostranně rozhodla, kdy si přeje degradovat armádu jiné země, i když nebyla napadena, je receptem na globální chaos – a na neospravedlnitelnou smrt mnoha nevinných lidí."
"Jeden pilíř poválečného uspořádání útočí na druhý"
V rozhovoru pro Middle East Eye Sir Richard Dalton, bývalý britský velvyslanec v Teheránu, poznamenal, že minulé americké administrativy odmítly schválit rozsáhlý izraelský útok na Írán, ale že Netanjahu "získal větší páku na USA (od návratu Donalda Trumpa k moci) a Izrael je více zákonem sám pro sebe".
Dalton řekl, že ostatní západní země byly "neuvěřitelně kulhavé, když nehnaly Izrael k odpovědnosti" za jeho chování v posledních 20 měsících, což je postoj, který částečně připisuje jejich rostoucí lhostejnosti k mezinárodnímu právu.
"Nedívají se na právní problém. Nebudou se dívat na okolnosti v mezinárodním právu, kdy je preventivní úder proti potenciálnímu nepříteli zákonný a kdy není," řekl. "Izraelský úder byl nezákonnou agresí. Ale jsme připraveni mluvit otevřeně v těchto termínech o Rusku, ale ne o Izraeli."
Západním mocnostem se sice nepodařilo násilí zkrotit, avšak instituce, které před desítkami let pomáhaly založit, aby udržovaly řád založený na pravidlech, nezahálely.
Od začátku války v Gaze jednaly jak ICC, tak Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) s naléhavostí, přičemž Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) vydal v loňském roce po sobě jdoucí rozhodnutí, v nichž varoval před rizikem genocidy v Gaze a nařídil ukončení izraelských vojenských operací na jihu enklávy. Ani jeden z těchto soudů však nemá kapacitu vynucovat mezinárodní právo, pokud se světové mocnosti odmítnou podřídit.
Když ICC vydal na Netanjahua zatykač, bývalý americký prezident Joe Biden označil tento krok za "pobuřující". Jeho nástupce v Bílém domě šel ještě o krok dále, když v lednu vydal exekutivní příkaz, kterým schválil sankce vůči soudu kvůli jeho "nelegitimním" akcím proti USA a jejich "blízkému spojenci Izraeli".
Trumpova administrativa také stáhla USA z několika orgánů OSN a omezila financování organizace, čímž vytvořila situaci, ve které "jeden pilíř poválečného řádu útočí na druhý", tvrdí Brian Brivati, hostující profesor soudobých dějin a lidských práv na Kingstonské univerzitě.
"Vedoucí zakladatel OSN nyní podkopává instituci zevnitř, používá veto Rady bezpečnosti, aby zablokoval akci, zatímco současně vyhladověl organizaci od zdrojů," napsal Brivati na začátku tohoto týdne v The Conversation.
"Kombinace mocného státu jednajícího beztrestně a supervelmoci, která vyřazuje mechanismy odpovědnosti, znamená globální inflexní bod," dodal. "Další globální mocnosti, včetně Ruska a Číny, využívají této příležitosti k tomu, aby se posunuly za západní systém založený na pravidlech."
Zhroucení systému by mohlo mít katastrofální důsledky pro globální stabilitu, varuje Hellyer z RSI a poukazuje na potřebu mezinárodních pravidel a spolupráce při řešení řady globálních výzev.
"Vždy se budou objevovat nové krize a konflikty, v neposlední řadě se zabývají klimatickou krizí," říká. "A potřebujeme mezinárodní právo a řád založený na pravidlech, abychom alespoň zmírnili jejich důsledky."
Zdroj v angličtině: ZDE
379
Diskuse