Charita po česku

28. 7. 2011 / Boris Cvek

Charita počesku. V ČR je zneužívána dokonce i charitativní činnost, a to naprosto obludně, aspoň tedy podle sobotního vydání Lidových novin. V článku "Když peníze (ne)pomáhají" autor Petr Švihel argumentuje, že z vybraných 50 miliard Kč za rok 2009 (zdroj Český statistický úřad) se k potřebným lidem nedostane 18 miliard Kč. Princip mnohých charit je banální. Jako příklad cituji z článku tohle:

"Založí se klub nebo spolek, třeba cyklistiky, tam firma převede peníze, aby odváděla menší daně. Pak za ně jede vedení firmy v létě s rodinami na dovolenou, která se tváří jako sportovní akce. Zbytek peněz si vyplatí jako jednorázovou odměnu za organizování "bohulibé" činnosti."

Vyvstává mi v myšlenkách heslo: "Kdo nekrade, okrádá rodinu." Nebo jiný příklad:

"Během doby, kdy v ulicích vybíral peníze, si dokázal v průměru vydělat 400 až 500 korun za hodinu. Jednou se mu podařilo vydělat i 1000 korun... Zlom nastal v okamžiku, kdy matka jednoho z Vojtěchových kamarádů zavolala do dětského domova, na který měli vybírat peníze. Ukázalo se, že z této veřejné sbírky dětský domov získal skutečné minimum. Z 50 korun, které lidi darovali, šlo pět korun na charitu, pět korun oficiálně prodejci a zbytek připadl holohlavému muži v mercedesu."

Autor článku zdůrazňuje, že výběrčí peněz pro charitativní účely musí mít na viditelném místě umístěno povolení od krajského úřadu, jinak je sbírka nelegální a lidé mají okamžitě volat policii. Když chodím olomouckými náměstími, vždy se na mne vrhnou výběrčí peněz pro různé charity jako vosy, a kdybych měl kontrolovat jejich povolení, zda je mají správně umístěna, zda je mají vůbec, zda to nejsou falsa těch povolení, tak se nikdy domů nedostanu. Proto žádné peníze na ulici nedávám.

Občas přispívám UNICEFu, ale nejraději svým přátelům, kteří na tom jsou finančně šparně (v duchu názoru sv. Tomáše Akvinského, že nejprve se má člověk postarat o svou rodinu a své okolí, a až potom o ostatní). Pokud jde o charity, někdy příště napíšu pro Britské listy recenzi na knihu "Pink Ribbon Blues: How Breast Cancer Culture Undermines Women's Health", kterou vydalo v roce 2010 Oxford University Press. Tato kniha ukazuje, jak i slušné charitatinvní organizace mohou kulturou jakéhosi falešného soucitu de facto škodit lidem (v tomto případě umírajícím na rakovinu prsu), kterým chtějí v dobré vůli tolik pomoci.

0
Vytisknout
5693

Diskuse

Obsah vydání | 29. 7. 2011