Oklikou k některým už včerejším, ale i zítřejším "zdravotnickým" svízelům

29. 7. 2011 / Miloš Dokulil

Ti, kdo v ČR spravují věci veřejné, nejednou se obracejí na publikum málem tak, jako kdyby samotní voliči mohli za to, co náhodou špatně funguje, nebo je to zbytečně drahé, anebo je to nějak skandální. V jiných směrech zodpovědní funkcionáři až příliš pravidelně jenom připraví koště, aby něco zametli pod známý koberec. Pravidelně jsme jako plátci daně upozorňováni, že -- zřejmě kvůli nám samým a proto, že nějak existujeme -- na to či ono teď nebudou peníze.

Možná že někde -- řekněme zatím, že kdekoliv a snad i před řadou let -- zrovna otevřeli nějaký ve své době zcela nový obchod či provozovnu. Pokud ten provoz přilákal dost zákazníků, nikdy nelze vyloučit, že se časem poblíž uhnízdí pro prvního podnikatele nežádoucí "škodná", totiž konkurence v oboru. Stává se to hlavně tam, kde se motá hodně lidí, v blízkosti nádraží, na náměstích, poblíž škol, kostelů, anebo centrálních úřadů. Aby se pak slušně uživili podnikatelé oba, někdy postačí, že prodávaný artikl nebo služba jsou stále požadované a obchod s nimi je slušně výnosný. Nikdo v dřívějších časech nečekal, že by se na takovém místě ještě vbrzku vyrojil někdo třetí, a to se stejným podnikatelským záměrem. To vypadá jako nemožné. Leč i nemožné se může někdy a někde udát. Ne-li okamžitě, pak -- je-li k tomu vhodná "půda" -- stane se to třeba ještě dřív, než dozrají třešně. To tehdy, je-li zrovna předjaří. A není-li to někdy před sto lety, kdy ještě tolik čiperných lidí nebylo, jako je tomu zrovna dnes...

Ovšem, je-li k dispozici docela slušně veliké město, bude mít nemálo občanů mladých, které přitahují pracovní příležitosti, ale také dost lidí postarších, kteří už zvýšenou měrou kupují třeba různé léky a přípravky k udržení kondice, zevnějšku a hmotnosti. Navíc ve městech jsou soustředěny také nemocnice nebo speciální ordinace, které svým ambulantním pacientům, kteří se sem sjíždějí jako ti proslulí švábi na pivo, budou předepisovat rozmanité recepty a navíc rozdávat rozmanité doporučující letáky týkající se zaručených léčiv. Čili města jsou nadmíru vhodnými místy k provozování lékáren. Nejdřív jistě -- podle velikosti místa a rozloze uživatelského okolí -- byla v daném příštím ráji lékárna jen jedna. Až časem snad -- ke vzteku původního podnikatele -- vznikla třeba naproti lékárna druhá. Protože jen nemehlo v převleku ohleduplné citlivky nemyslící na vlastní kapsu by si otevřelo zbrusu novou lékárnu někde, kudy neproudí davy.

A teď jen maličká prolínačka. Do obrazu možná všech našich dnešních měst nad sto tisíc obyvatel. Skoro bych se nerozpakoval dát krk za to, že poblíž každé nemocnice budou ty lékárny aspoň dvě. Vím o svém rodném městě (a není to Praha), že v areálu do pouhého sta metrů jedné už dávno působící a proslulé nemocnice máme takových lékáren hned pět. A stačilo by popojet o jednu až dvě zastávky tramvají, a opět bychom kupodivu narazili na nejméně čtyři další lékárny. Nelžu! Teď jsem to v duchu počítal. To je, panečku, servis!

Samozřejmě že pro farmaceuta je prvořadá služba pacientům. Jenže by zajisté nepracoval na vlastní pěst, kdyby se přitom zároveň přijatelně neuživil. Zrovna teď (v létě 2011) ale začala kritika, že někde jsou lékárny předimenzovány, a jinde poddimenzovány, což není ani žádoucí, ani zdravé. A kupodivu: vznikne-li problém, mívá kupodivu dva konce. Zde taky. Nevyžaduje mimořádný intelekt, aby člověk pochopil, že podle zcela jiných principů budou vznikat "podnikatelské záměry" (s proslulou svobodou tržních vztahů) a na druhé straně nějaké "racionálně podložené" sítě provozů od proslulého zeleného stolu (kde by se provoz neudržel bez dotace).

Podle hlasů z odpovídajícího ministerstva (jistě odpovědně doložených) je stávající rozložení lékáren neefektivní, a navíc nemálo zdražuje celý tento potřebný provoz. Jenže! Má-li člověk (tím spíše "člověk podnikavý") na výběr a nabídka "trhu" je lákavá, přece nebude čekat na nějaký "plán rozmístění", na který by nakonec ještě sám doplácel z vlastní kapsy! Jinak řečeno: Pokud TAK MOC lékárnické služby vynášejí, je otázka, zda za to automaticky mohou samotní lékárníci. Ano, nejeden lék je nemálo drahý. A bez některých léků může být dokonce život ohrožen. Farmaceutické společnosti si pochopitelně nechají v inzerovaných novinkách uvedených na trh zaplatit také svůj vývoj farmak. Víc se pak vydělá na drahých lécích než na pouhém aspirinu. Tohle nevyřeší pláč orientovaný na veřejnost, že neracionální rozložení lékáren nemálo finančně zdražuje náklady zdravotnických pojišťoven. Těch také nejdřív vznikly velkoryse -- pokud se nemýlím -- málem tři desítky. Také tento počet byl mimo hospodárnost, ale zároveň ovšem mimo přijatelnou racionalitu! Přitom měl ale přece své požehnání shůry? Zbyla z nich pouhá třetina (9). Ani to není optimální řešení.

Pokud lékárny prosperují a mají přiměřené marže, je nějaký další důvod k jejich administrativnímu regulování shůry? Totéž nelze asi říci o těch zdravotních pojišťovnách, které zjevně hořekují nad svými financemi. Kolik jen původně před půl druhým desetiletím vzniklo nových paláců pro zcela nové zdravotnické pojišťovny za peníze pojištěnců? Asi je problematické teď poukazovat na to, že ani stávající počet zdravotnických pojišťoven není pro ČR praktický, tj. přijatelně financovatelný. Je otázka, kudy dál na "ufinancování" léků, které pacienti v ČR získávají svou jistou spoluúčastí při úhradě a příplatkem za každý recept...

Samy lékárny, pokud přihlédneme k tomu, že vznikly "tržně" (a nestěžují si), přímo tou žábou na prameni našeho zdravotnictví nutně nebudou...

0
Vytisknout
4220

Diskuse

Obsah vydání | 1. 8. 2011