Svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki nebyl válečný zločin

9. 8. 2011

Musím reagovat na zavádějící a ideologicky zabarvený článek Daniela Veselého "Svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki byl barbarský válečný zločin", píše Jan Neuman.

Nechci se zabývat hodnocením pro a proti atomovému bombardování Japonska, k tomu jsou celá kvanta literatury, ale rád bych uvedl na pravou míru některá fakta, která článek vycházející pravděpodobně pouze z jednoho zdroje uvádí. Za prvé bych uvedl, že atomová bomba (AB) vyvíjená v USA byla primárně určena proti nacistickému Německu. Jako prvotní cíl byl pro AB plánován Berlín a Porúří. Díky nepodařené nacistické ofenzívě v Ardenách se válka v Evropě zkrátila min. o půl roku, a tak se jaderný úder Německu vyhnul. Plánován byl i psychologický efekt, neboť jaderná puma byla vyvinuta hlavně židovskými fyziky (samo nacistické Německo ve výrobě AB nepokročilo právě z ideologického důvodu, neboť jaderná fyzika byla z počátku považována za židovskou pavědu a neměla v 3tí říši podporu).

Není též pravda, že Japonsko bylo poraženo a byla pouze otázka času, kdy by kapitulovalo -- naopak, na rozdíl od Německa japonská domovina nebyla obsazena a Japonsko samo ovládalo stále velká obsazená území mimo japonské ostrovy. Američany navíc tvrdě zasáhly obrovské ztráty a fanatický odpor Japonců při obsazování ostrovů jako např. Okinawa. Byl předpoklad, že při vylodění na vlastních ostrovech se budou Japonci bránit ještě tvrději a ztráty amerických vojáků byly odhadnuty až na milión osob plus milióny obětí mezi Japonci včetně civilistů (průměrně bylo 5 japonských mrtvých na 1 Američana), které by následovali po kobercových náletech předcházejících vlastnímu vylodění ZDE).

Ani první bombový útok jadernou pumou na Hirošimu Japonce nezlomil. Stačí si přečíst přepisy jednání japonské generality, vlády a císaře z této doby. Generálové se oprávněně domnívali, že takováto zbraň stojí obrovské finanční prostředky a že nepřítel jich více nemá (měli částečně pravdu) a tudíž stačí přežít tento úder, přičemž bojeschopnost armády nebyla narušena. Teprve po druhém úderu se do věci vložil samotný císař, který musel čelit i pokusu o puč s cílem pokračovat ve válce. Tedy úder atomovou bombu měl mimo kritizovaný demonstrativní účinek i podstatnou vojenskou psychologickou hodnotu. A co z hlediska Američanů bylo nejpodstatnější, uchránil životy jejich vojáků (ale paradoxně i těch japonských). Dnes je zejména v levicových ale i těch ultrapravicových salónech (viz každoroční demonstrace neonacistů proti bombardování Drážďan) oblíbené kritizovat že je nemorální vyměnit životy spojeneckých vojáků za životy nepřátel včetně civilistů (byť ti nebyli primárním cílem) ale ve válečných letech po prožitých útrapách a zkušenostech s bestiálními režimy nacistů a Japonců byl byť i jeden život jednoho syna napadeného národa cennější než život deseti či více zfanatizovaných agresorů.

Dle mého názoru je atomový úder v kontextu tehdejší doby ospravedlnitelný stejně jako si Češi v kontextu doby tehdejší pochvalují "hrdinské" vítězství "dobromyslného krále Jiříka z Poděbrad nad Turky, kdy použil psychologickou zbraň v podobě bombardování tureckých pozic projektily z uřezaných hlav jejich zajatých soukmenovců.

0
Vytisknout
5238

Diskuse

Obsah vydání | 10. 8. 2011