Konec americké okupace Iráku? Ani omylem

22. 12. 2011 / Daniel Veselý

V březnu roku 2003 pod falešnou záminkou rozpoutaly Spojené státy s podporou Velké Británie nevyprovokovanou agresi proti Iráku. Výsledkem byla monumentální destrukce této americkými sankcemi otřesené země, které mohly o život připravit kolem jednoho milionu Iráčanů, a destabilizace celého regionu. Jediným případným pozitivem angloamerického vpádu bylo odstranění Monstra, jež ale Spojené státy a Velká Británie do značné míry spoluvytvořily. Nyní se agresor ze zničené Mezopotámie údajně úplně stahuje. Zanechává zde však svou stopu v podobě tisíců bezpečnostních kontraktorů, tisíců zaměstnanců amerických ministerstev zahraničí a obrany a obří ambasádu.

List Guardian otiskl 14. prosince text s názvem Barack Obama declares Iraq war a success, v němž americký prezident jako by zapomněl, jaké zahraniční téma mu pomohlo před třemi lety obsadit prezidentský stolec, označil stažení amerických jednotek z Iráku za "historickou chvíli" s tím, že v Iráku bylo dosaženo "mimořádného úspěchu." Obamova chvála brutální irácké války pokračovala ve stejném duchu: "Jedna z nejmimořádnějších kapitol v dějinách americké armády se chýlí ke konci. Budoucnost Iráku zůstane od nynějška v rukou jeho lidu. Americká válka v Iráku končí." Člověk by dojetím až zamáčknul slzu, kdyby nešlo o jeden z nejostudnějších Obamových projevů vůbec. Co kdyby takhle ohavně o ukončení ruské války v Čečensku hovořil Vladimir Putin? Myslím, že by na něm nezůstala nit suchá, avšak vůdci demokratického světa projde cokoliv, i když jde o kardinální lež. Šablona je neměnná a občas padají masky.

Obama dále hovořil o tom, že Američané přes veškeré nešvary opouštějí "suverénní, stabilní a soběstačnou zemi s reprezentativní vládou, jež byla zvolena iráckým lidem" a kde bylo "dosaženo skutečně mimořádného úspěchu."

Prezident si vzpomněl na 4 500 padlých amerických vojáků, avšak o ztrátách na životech Iráčanů vinou a následkem ilegální invaze se nezmínil. Přestože se jedná minimálně o 109 000 osob ( jde o odtajněná data Pentagonu, která ale nepředstavují skutečný počet obětí), ty mu očividně za připomenutí nestály. Proč taky, když se jedná jenom o Iráčany? Avšak co je nám do počtu padlých agresorů? Zajímáme se snad také o zabité ruské vojáky v Čečensku? Nikoliv, jsou to rovněž agresoři a okupanti, ale s jedinou výjimkou -- nejsou to Američané. Obama také taktně pomlčel o výdajích na válku ve výši jednoho bilionu dolarů, tedy sumě, která podstatným způsobem přispěla k ekonomickému pádu ekonomiky USA -- nemluvil ani o tom, že okupace zesílila vliv Íránu na politické dění v Iráku, sedminásobně navýšila počet teroristických aktivit v oblasti, a posílila zde již tak tradiční nenávist vůči Spojeným státům.

Samozřejmě, že nelze odhlédnout od milionů zmařených životů a individuálních tragédií -- tedy od "pouhopouhé" statistiky. Irák po invazi: téměř 1,5 milionu mrtvých Iráčanů, 1,5 milionu válečných vdov, 5 milionů sirotků a 4,7 milionu uprchlíků, rozvrácená společnost, špatně fungující infrastruktura -- odpadní a vodovodní systémy, elektrická síť, špatně fungující služby; neefektivní školství a zdravotnictví, které bývaly kdysi iráckou chloubou atd.. Prezident Obama samozřejmě ví, jaké hrůzy zahájil ilegální vpád jeho země do Iráku, přesto naprosto zavrženíhodným způsobem vychvaluje monumentální destrukci, na níž se sám ve ztenčené míře tři roky podílel. Jen skutečně otrlý jedinec, jemuž nedělá lhaní žádné problémy, může s ohledem na děsivou statistiku mluvit o úspěchu -- díky jeho řeči se nám opět naskýtá možnost pozorovat, že neexistuje rozdíl mezi tím, zda lže faraón, diktátor nebo demokraticky zvolený politik.

Mezitím byli George W. Bush a Tony Blair v souvislosti s vpádem do Iráku po dva roky trvajícím vyšetřování jednomyslně uznáni vinnými ze "spáchání zločinů proti míru, zločinů proti lidstvu a genocidy" tribunálem pro válečné zločiny v Kuala Lumpur sestávajícím se z mezinárodně respektovaných soudců. Jak ostudně znějí Obamova slova v porovnání s ortelem jeho profesních kolegů. Jeden z pěti soudců, kteří symbolicky tyto dva politiky odsoudili za masové zločiny spáchané na Iráčanech -- expert na mezinárodní právo Francis Boyle -- rozsudek komentoval slovy, že George W. Bush a Tony Blair byli odsouzeni na základě stejných právních principů jako nacističtí váleční zločinci po ukončení 2. světové války, takže jsou nyní podle Boyleových slov mezinárodními zločinci, kteří spáchali stejně závažný zločin jako nacisté; měli by být soudně stíháni a nakonec po právu uvězněni. Bohužel šlo pouze o symbolický tribunál a těmto válečným zločincům skutečný trestní postih zatím nehrozí.

Nesmíme také zapomenout na to, nehledě na státní smutek, že irácké tažení písemně podpořil i zesnulý exprezident Václav Havel, a to v naprostém rozporu s jeho veřejně známými názory na porušování lidských práv. Toto mimořádně ostudné a servilní gesto v mých očích Václava Havla činí minimálně morálním spoluviníkem v tomto obrovském zvěrstvu.

Nejen z masových sdělovacích prostředků se dozvídáme, že americká okupace či válka v Iráku končí. Je tomu ale skutečně tak? Američtí vojáci z Iráku neodcházeli dobrovolně, jak by se mohlo zdát. Ve skutečnosti se Obamova administrativa snažila iráckou vládu pod nátlakem přesvědčit, aby zde ozbrojené síly Spojených států mohly v nižším počtu zůstat po prezidentem G. W. Bushem dohodnutém termínu. Prezident Obama se tedy snažil nedostát svému zásadnímu předvolebnímu slibu -- naopak se ho snažil vědomě sabotovat a trval na tom, aby v Iráku v roce 2012 zůstalo několik tisíc amerických vojáků. I skutečnost, že Iráčané odmítli další setrvání okupačních jednotek na svém území, protože by zde mohly nadále beztrestně páchat násilnosti, svědčí tom, že samotná okupace vyjednávací kapacity Bílého domu výrazně oslabila, zatímco Bagdád v tomto ohledu vyšel posílen. Přesto bude na irácké půdě nadále působit omezený vojenský kontingent, jak píše mediální server McClatchy, a to pod vedením ministerstva zahraničí USA, s poukazem na to, že zde zůstane na dobu časově neomezenou. Irák stále zůstává "bitevním zónou", píše se také v textu.

Už se opakuji, ale ještě jednou -- jak by se nám v roce 1991 líbilo, kdyby neodešli všichni sovětští vojáci, zkrátka všichni Sověti? Tato představa pochází samozřejmě ze žánru nemyslitelného. Nikdo z nás Čechů si snad takový scénář ani nedokáže představit. Co je pro nás nadpřirozenou fantasmagorií, je pro Iráčany šedou realitou, nehledě na nesrovnatelněji brutálnější okupaci, než byla ta, již jsme v normalizačním Československu zažili my. Jestliže Spojené státy mají mít v Iráku do září 2012 14 až 15 000 bezpečnostních kontraktorů (jiné zdroje hovoří o 5 500 bezpečnostních kontraktorů na dobu neurčitou), z čehož 4 000 kontraktorů budou operovat pod americkým ministerstvem obrany a ostatní budou pracovat pod jurisdikcí americké ambasády, kde budou dbát především na bezpečnost amerických civilních zaměstnanců, těžko můžeme s čistou myslí hovořit o skutečném konci okupace.

Současná krize v Iráku, kdy se kvůli honu na iráckého viceprezidenta může opět rozhořet sektářská válka, přichází v tu neméně vhodnou dobu. Může dát velký bič do rukou těm, kteří si myslí, že kdykoliv americká armáda opouští válečné pole, může dojít k rozsáhlým masakrům, rozvratu či dokonce genocidě. Jak uvádějí norimberské principy, jež jsou součástí mezinárodního práva i práva Spojených států -- nezákonná invaze a okupace té které země představuje "největší válečný zločin zahrnující veškeré zlo, jež následuje (včetně sektářských válek)". Pak tedy vinu za další násilnosti v irácké společnosti lze připsat na vrub okupantům, dokud do posledního okupovanou zemi neopustí.

0
Vytisknout
7326

Diskuse

Obsah vydání | 23. 12. 2011