Intervence NATO v Sýrii?

4. 10. 2012 / Karel Dolejší

Turecká armáda poprvé otevřeně zasáhla do syrské občanské války. Údajně reaguje na syrský útok, který měl na jejím území usmrtit pět osob. Zároveň Turecko svolalo krizové jednání NATO podle Článku 4 Charty. Tomuto překvapivému vývoji ovšem předcházelo několik událostí, které vyvolávají pochybnosti o tom, zda se jedná o pouhou nešťastnou náhodu.

Turecko v zásadě donutilo syrské povstalce, které podporuje, aby své velení přesunuli z jeho území na území Sýrie (aniž by přerušilo jejich zásobovací linie, které vedou hluboko z tureckého území). Zdá se, že toto velitelství se nyní nachází někde v okolí Aleppa, v němž se povstalci koncem minulého týdne opět neúspěšně pokusili o ofenzívu. V úterý 2. října večer se Bašár al-Asad objevuje v Aleppu a oznamuje přísun masivních posil z okolí města Hamá. Přísun desetitisíců vojáků může však znamenat konec aleppských povstalců vyčerpaných marnými útoky na pozice armády ve městě. O den později Turecko oznamuje, že tři syrské minometné granáty údajně zasáhly dům na jeho straně hranice a zabily pět civilních osob, takže provedlo odvetu formou dělostřelecké palby do místa, odkud podle radaru byly granáty odpáleny. Zároveň turecká diplomacie alarmuje OSN a NATO; druhá z organizací rychle svolává schůzku s formálním důvodem ohrožení členské země Aliance.

Dá se předpokládat, že se turecká vláda navzdory rostoucí kritice doma rozhodla přímo zapojit armádu do války v Sýrii? Generálům se to líbit nebude, nicméně vyloučit to zcela nelze, protože ti už teď zemi nevládnou. A dá se očekávat, že NATO Turecko podpoří? Inu, je dokonce možné, že nejen slovně. 28. září společnost Stratfor zaznamenala podivné pohyby amerických a francouzských jednotek ve Středomoří a Severní Africe. Jednalo se převážně o síly zvláštního určení, ale také o bojové letouny F/A-18. Přinejmenším část těchto jednotek skončila v Iráku, kde údajně už nemají být žádní Američané s výjimkou poradců. Írán přitom využívá území šíity ovládaného Iráku k leteckému i pozemnímu zásobování spojeneckého syrského režimu. Údajně právě přebudovává alávitské milice Šabíha v šedesátitisícovou armádu ve stylu vlastních "pasdaránských" jednotek Kuds.

Pokud by NATO v tuto chvíli zasáhlo do syrské občanské války, v zásadě mu tedy hrozí naprosto plynulý přechod k válce s Íránem. Ostatně neokonzervativci v USA už si nějakou dobu lámou hlavu nad tím, jak to přesně navléknout, aby vlastní zemi zatáhli do další války - tentokrát proti Íránu. Že by tedy řešení bylo nalezeno?

Nedávné americké štábní manévry přitom ale poukázaly na velkou pravděpodobnost, že se případný americko-íránský konflikt nepodaří udržet pod kontrolou a může se snadno rozhořet v širší válku, jež by nemusela respektovat hranice regionu.

Uvidíme tedy, jaké rozhodnutí nyní NATO v reakci na tureckou žádost přijme. Jestliže se jeho představitelé v hodnocení situace zmýlí, mohlo by jít o rozhodnutí s osudovými následky...

0
Vytisknout
7469

Diskuse

Obsah vydání | 5. 10. 2012