Britské listy v Jihlavě 2:

Náš Nixon

27. 10. 2013 / Sam Graeme Beaton

V sobotu večer jsem bohužel byl jedním z oněch návštěvníků festivalu, kteří přišli příliš pozdě, aby se mohli dostat na promítání filmu Show Bohdana Bláhovce, ale naštěstí jsem měl možnost zhlédnout jiný film v DKO II, Our Nixon. Bylo vhodné uzavřít dramatický volební den v České republice politickým dokumentem a režisérce Penny Lee se velmi úspěšně podařilo vytvořit celovečerní dokument, který se skládal čistě z archivních záběrů, které udržovaly jak strukturu, tak zájem diváků.

An English version of this article is in CLICK HERE

Americký prezident Richard Nixon bude vždy vzpomínán pro dvě věci: pro svou roli ve vietnamské válce a pro aféru Watergate, která ho přivedla k pochybné cti prvního prezidenta Spojených států, který byl donucen během svého funkčního období z prezidentské funkce odstoupit. Vloupání do washingtonského ústředí Demokratické strany a její odposlouchávání, které zorganizovaly osoby na samém vrcholu rozhodování v Bílém domě otřáslo americkou politikou tak hluboce, že teprve nedávno byly některé nahrávky a dokumenty odtajněny a vynořily se na světlo světa z vládních sejfů. Mezi nimi bylo neuvěřitelných pět set cívek superosmičkového filmu, který natočili Nixonovi nejbližší spolupracovníci - šéf štábu H.R. "Bob" Haldeman, zvláštní poraadce John Ehrlichman a náměstek asistenta Dwight Chapin. Tento superosmičkový film byl doplněn televizními záběry a nahrávkami telefonních rozhovorů bez Nixonem a touto trojicí jeho spolupracovníků. Vznikl tak napínavý dokumentární film, který porušuje konvence. Konvenčním způsobem zpracování superosmičkového filmu by bylo vytvořit ostře kritické politické expozé Nixona a jeho zaměstnanců, to by byl tradiční způsob zpracování tohoto materiálu, který by udržel jen mírnou relevanci s nedávnými skandály týkajícími se špehování CIA. Namísto toho vidíme ve filmu Our Nixon bývalého prezidenta očima jeho nejvěrnějších společníků. Film tak ukazuje rozdíly mezi Nixonem člověkem a Nixonem politikem, doma i v Oválné pracovně, a také radosti i strasti pracovních dní a nocí u zaměstnanců snad nejmocnějšího člověka na světě.

Superosmičkový film, který dokumentárnímu filmu dominuje, poskytuje pocit důvěrnosti a vřelosti, který by člověk normálně nespojoval s Nixonem a jeho vládou. Kromě toho, přenosnost takové kamery, zejména v rukou zaměstnanců umožňuje daleko těsnější kontakt, než jaký by umožnila jakákoliv televizní kamera. Laneovou zajímají především kontrasty - zatímco sledujeme amatérské video prezidenta na oficiálních cestách, v státnické roli v úřadu, slyšíme nahrávky telefonních rozhovorů, které odhalují daleko otevřenější stránky prezidenta. Rozhovory natočené po Watergate americkou televizí a následné vězeňské tresty pro všechny tři muže poskytují další rozporné informace ohledně toho, co se během skandálu skutečně dělo. Je zásluhou režisérky a vynikajícího střihu Francisca Bella, že politické závěry nejsou divákům agresivně vnucovány, ani nejsou natolik explicitní, aby dokumentárnímu filmu dominovaly. Když film používá mezititulky, dělá to velmi úsporně. Buď poskytne minimální množství kontextu, který archivní záběry nedokáží komunikovat, anebo jen informuje o tom, kdo mluví v telefonu. Daleko důležitější než tento aspekt je komentář ohledně soukromého i veřejného života, který nám film Our Nixon poskytuje. Jednoduše řečeno: kde je hranice mezi oběma těmito životy? Bob Haldeman, muž, který přinesl filmovou kameru do Oválné pracovny jako nadšený kinoamatér měl zjevně v úmyslu natočit suvenýr z doby, kdy pracoval u prezidenta, jako něco, na co chtěl později v životě láskyplně dívat.

Proto ten film funguje na dvou rovinách: Haldeman sám rozmlžuje už tím, že film natáčí, hranici mezi soukromým a veřejným, a dochází k tomu samozřejmě nyní uvolněním těchto nahrávek do veřejného prostoru. Stejně jako nahrávky telefonních rozhovorů tyto superosmičkové filmy neměly být nikdy zveřejněny. Ale zatímco přirozenou reakcí médií a lidí, kteří se zajímají o politiku bude použít těchto nahrávek jako dalších důkazů proti Nixonově vládě, my namísto toho se těšíme z možnosti vidět to, co Haldeman, Erlichman a Chapin viděli každý den. Kdybych napsal, že film do určité míry s Nixonem sympatizuje, bylo by to nepřesné, avšak film občas poskytuje velmi hravý a dobromyslný pohled na prezidenta Nixona. Pomáhá nám také odhalit osobnosti mužů za kamerou: superosmičkový film už svým samotným obrovským množstvím i záběry, které si z toho dokumentaristé vybrali, odhaluje, jak nadšený byl tým v Bílém domě z toho, že se tam tito lidé dostali, a jak chtěl zdokumentovat naprosto všechno. Vzniká tak tedy úplně jiný obraz než obraz, který nám vnucuje historie, a na němž vidíme muže s kamennou tváří a v oblecích a dokonalých účesech, jak drze lžou americkému lidu.

První promítání filmu Our Nixon muselo soutěžit s promítáním několika filmů, o něž byl na festivalu velký zájem, a tak bylo v sále v sobotu večer bohužel jen velmi málo lidí. Avšak návštěvníci jihlavského festivalu mohou film zhlédnout ještě při repríze v pondělí dopoledne a velmi bych jim to doporučoval, protože jinak jim unikne zábavný a alternativní obraz jednoho z nejnechvalněji známých mužů v americké historii. Navzdory názvu filmu přináší snímek Our Nixon nový pohled na téma, které bylo mnohokrát a často špatně zpracováváno v minulosti. Pečlivým střihem a na základě nových informací, konečně uvolněných z vládních trezorů, film přináší nový pohled na člověka Nixona.

0
Vytisknout
4343

Diskuse

Obsah vydání | 25. 10. 2013