"K volbám!"

25. 10. 2013 / Cyril Podolský

Zdál se mi sen, že jsem fotbalovým fanouškem. Fanouškem zklamaným z uplácení i jiných afér nehodných českého fotbalu. Zdálo se mi, že jsem přestal docházet na tribuny profesionálních hřišť a hledal jsem čistou hru. Snad mezi amatérskými kluby?, ptal jsem se sám sebe. Snad mezi fanoušky, kteří fandí, ale netuší...

Hledal jsem. A než jsem stačil najít, ozval se hlavní výbor českého fotbalu: "Všichni jsme dělali chyby, ale nejsi-li nesvéprávný idiot, vyber si v ústředním duelu Sparty se Slavií a přijď fandit, jinak se zachováš nezodpovědně! Podkopeš tím nohy našemu fotbalu a ve skutečnosti budeš fandit Bohemii, a to aniž bys vůbec na zápas přišel."

Na to utkání pak přišli všichni fandové. A fandili. A po zápase se pohádali, kdo z týmů podváděl víc, nebo zda to nebyl přímo rozhodčí. Po několika dnech se dozvěděli, že zápas byl podplacený. Že bylo jedno, kdo komu fandí, že bylo stejně předem rozhodnuto.

A ta masa fanoušků se obrátila na mne: "Ty za to můžeš, žes nefandil!"

Není to pitomost, řekl jsem si?

Poslední svoboda, která se mi zdá skutečně svobodná, je svoboda nevolit. Není po chuti žádnému režimu či systému, protože jej zvenčí činí zranitelným. Jestli však mám na mysli republiku, jako věc veřejnou, nebo demokracii, jako vládu lidu, tam všude cítím možnost se většině bránit. Pokud je, z mého pohledu, třeba jen nezvykle neobjektivní.

Když si tuto svobodu -- svobodu nevolit - nechám vzít, zbyde mi jen svoboda volit. A to často svoboda volit mezi dvěma zly. Je pak jen otázkou času, kdy, aniž bych si to uvědomoval, začnu svobodně volit jediné zlo. A budu si to muset nějak odůvodnit.

Zdál se mi sen....

0
Vytisknout
3310

Diskuse

Obsah vydání | 25. 10. 2013