Celkový dojem z Karlových Varů? Letos to byl festival prostřednosti

11. 7. 2014 / Jan Čulík

čas čtení 5 minut

Ve čtvrtek večer jsem viděl jeden z nejlepších filmů na letošních Karlových Varech. Bylo to na novinářské projekci a přítomno bylo tak sotva deset patnáct lidí. Byl to britský film čínské režisérky Hong Khaou Lilting (2014), (název, který byl ve festivalovém programu nepochopitelně přeložený jako "Chvění", nevím proč, "lilt" znamená anglicky "mluvit zpěvavě", totiž tedy právě tak, jak mluví Číňani, jejichž jazyk je tónický [melodie je v něm nositelem významů a odlišuje slova]).

Lilting je jemný, citlivý psychologický, vlastně stoprocentně londýnský film, jehož hlavní postavou je asi šedesátiletá matka Číňanka, jejíž mladý syn ji nechal umístit v ústavu pro důchodce. V tomto ústavu se sblíží se starým Angličanem, jehož hraje velmi známý britský herec Peter Bowles. Ovšem potíž je, že Číňanka nemluví ani slovo anglicky a Angličan ani slovo čínsky. Pro čínskou maminku byl jediným kontaktem s Británií a britskou společností její mladý asimilovaný syn Kai, který však před několika dny zahynul při autonehodě -- na londýnské ulici ho usmrtilo auto. Kai byl čtyři roky milencem mladého Angličana Richarda (hraje ho další velmi známý anglický herec Ben Whishaw) a po náhlé smrti svého partnera, jehož Richard nesmírně miloval, zůstávají nyní jen trosky. Čínská maminka nevěděla, že její syn byl homosexuál. Richard jí do starobince přivede mladou poangličtěnou Číňanku, aby mezi ní a starým Angličanem, který se o ni zajímá, tlumočila. Film je citlivou, poetickou analýzou křehkých vztahů těchto několika dobrých lidí, kteří se musejí vyrovnat s náhlou smrtí člověka, kterého milovali. Ano, film se promítal s hlavním titulkem BBC Films, ovšem zjevně ho společnost BBC sama nefinancovala, protože jako produkční firmy bylo uvedeno ještě mnoho dalších podniků.

Skutečnost, že BBC Films byla ochotna tento film inzerovat pod touto značkou, zjevně znamená záruku kvality. Ten film byl však opravdu vynikající, svou citlivostí, svým porozuměním mentalitě lidí, svou empatií, svou jemností, a vedl mě k úvahám, čím to proboha je, že se ve světě dělají tak dobré filmy, ale v Česku ne.

Velmi zajímavým cvičením by bylo promítnout si vedle sebe tento film Lilting a film Zdeňka Tyce Jako nikdy, o dvou milenkách, které se starají o starého, tvrdě agresivního, umírajícího malíře Vladimíra, film jsme tady recenzovali včera. Oba filmy se pokoušejí o psychologickou analýzu mezilidských vztahů, Lilting je však svou hloubkou s Tycovým snímkem nesrovnatelné. Tycův film Jako nikdy je ve srovnání s Lilting mlácení tupým kladivem do zdi. Proč už Češi nebo Středoevropané obecně nedokáží natáčet opravdu hluboké, citlivé filmy, plné porozumění a empatie? Možná, že Tyc chtěl svým filmem protestovat proti tomu, že se Češi vždycky spolu agresivně a zcela zbytečně hystericky hádají. Stačí to ale?

Jezdím do Karlových Varů především proto, abych zjistil, jakým způsobem za předchozí rok čeští filmaři vytvářeli svědectví o současnosti a o dnešní společnosti. Vždycky se zklamu, skoro pokaždé jsou mimo. Nenašel jsem letos v Karlových Varech žádný český film, který by oslovil zahraniční studenty.

Jak známo, soutěž v Karlových Varech je relativně nevýznamná, protože mladý světový filmový tvůrce, má-li volbu, kam poslat svůj debut, zda do Cannes nebo do Karlových Varů, hádejte, který festival si zvolí. Proto v soutěži v Karlových Varech většinou vidíme v soutěží jen snímky začínajících tvůrců, nebo díla lidí ze středovýchodní Evropy nebo z Dálného východu, jenže těch bylo letos ve Varech v soutěži pomálu. Západní filmy v karlovarské soutěži nebývají výjimečné. Velmi užitečné je sledovat přehled zahraničních filmů v nesoutěžních přehlídkách, protože pracovníci karlovarského festivalu jezdí po světových festivalech a většinou do Varů přivezou nejzajímavější zahraniční filmy z posledního roku, které dostaly ceny jinde. Kromě Linklaterova filmu Boyhood a výše uvedeného Lilting (nebo možná ještě francouzského parodického filmu o údajném únosu spisovatele Michela Houellebecqa, případně ruského filmu Leviathan či Menzelových Don Šajnů ) však jsem buď měl letos smůlu, ale skoro nic, co jsem tady ze zahraniční produkce letos zhlédl, nebylo tak výjimečné, že by se svými vynikajícími kvalitami oddělilo od moře průměrné produkce.

Všecky ty opičky nad udělováním cen "za zásluhy", ať už Zdeňku Svěrákovi, nebo Melu Gibsonovi, jsou zcela mechanické a podružné. Festival jistě celebritální bublinu pro média, potřebuje, anebo si myslí, že ji potřebuje, jenže toto divadýlko je úplně irelevantní.

Karlovy Vary bývaly významné především svým výběrem filmů. Mám těžko potlačitelný pocit, že až na několika málo výjimek to letos byl festival prostřednosti.

0
Vytisknout
11511

Diskuse

Obsah vydání | 15. 7. 2014