Izraelská morální porážka nás bude pronásledovat léta

29. 7. 2014

Pokud se vítězství měří počtem mrtvých, pak jsou Izrael a jeho armáda velkými vítězi, píše v izraelském deníku Haaretz Amira Haas. V nedělí byl počet mrtvých už vyšší než 1000 (70-80 procent z nich byli civilisté).

Kolik dalších mrtvých? 10, 18? Tři další těhotné ženy? Pět mrtvých dětí, jejich oči napůl zavřené, otevřená ústa, v nich jejich mléčné zuby, jejich košile zakrvácené, všechny nesené na jediném nosítku? Pokud vítězství znamená, že nepřítel nahromadí několik zavražděných dětí na jedno nosítko, protože nemá dost nosítek, pak jste zvítězili, šéfe generálního štábu Benny Ganczi a ministře obrany Moše Ya'alone - vy i národ, který vás obdivuje.

A vítězství platí také pro Startup Nation, za to, že informuje co nejméně o průběhu války. "Dobré jitro, byla to klidná noc," oznámil moderátor armádního rozhlasu radostně ve čtvrtek ráno. Předchozího dne izraelská armáda zabila 80 Palestinců, z nichž 64 byli civilisté včetně 15 dětí a 5 žen. Nejméně 30 z nich bylo usmrceno během téže klidné noci, intenzivním ostřelováním, bombardováním a palbou izraelského dělostřelectva, a to nepočítáme počty raněných ani počty příbytků vyhozených do povětří.

Jestliže se vítězství měří počtem vyhlazených rodin za posledních čtrnáct dní - rodičů a dětí, jednoho rodiče a několika dětí, babičky a snachy a vnuků a syna, bratrů a jejich dětí, to také vítězíme.

A nezapomeňme na vavřínové věnce pro naše právní experty, bez nichž izraelská armáda neučiní ani krok. Kvůli nim je vyhození do povětří celého domu - ať prázdného, nebo plného obyvatel - lehce ospravedlnitelné, pokud Izrael označí jednoho z členů rodiny jako vhodný cíl (jako vysoký či nevýznamný člen Hamasu, vojenský či politický, jeho bratr anebo návštěvník u rodiny).

"Podle mezinárodního práva je to legální," řekl mi jeden západní diplomat, šokovaný podporou svého státu pro Izrael. "Je to důkaz, že v mezinárodním právu něco smrdí."

A další květiny patří našim poradcům, absolventům exkluzivních právních škol v Izraeli a v USA, a možná také v Anglii. Ti také radí izraelské armádě, proč je dovoleno střílet na palestinské záchranné týmy a bránit jim v přístupu k raněným. Za posledních čtrnáct dní usmrtila izraelská armáda sedm členů lékařských týmů na cestě zachránit zraněné osoby. Dalších 16 zdravotníků bylo raněno. Toto nezahrnuje případy, kdy izraelská armáda střílí na sanitky, aby jim zabránila dostat se na scénu katastrofy.

Jistě budete opakovat to, co říká armáda: "V sanitkách se skrývají terorist=" - protože Palestinci přece nechtějí zachránit své raněné, nechtějí je nechat vykrvácet pod troskami, tak přece uvažujete, že? Ví vaše dokonalá výzvědná služba, která během let nedokázala objevit celou tu síť tunelů, že v každé sanitce, která byla přímo zasažena střelbou z izraelské armády, sedí opravdu ozbrojený Palestinec? A proč je přijatelné zachránit raněného izraelského vojáka za cenu bombardování celé čtvrti, ale není dovoleno zachránit palestinského starce, pohřbeného pod troskami? Proč je zakázáno zachránit ozbrojeného muže, přesněji řečeno palestinského bojovníka, který byl raněn ve snaze odvrátit cizí armádu, která provedla invazi do jeho čtvrti?

Pokud se vítězství poměřuje úspěšným vytvořením celoživotního traumatu u 1,8 milionu lidí (a to ne poprvé), kteří čekají na to, že mohou být každým okamžikem popraveni, pak je to vítězství vaše.

Tato vítězství vytvářejí naši morální katastrofu, etickou porážku společnosti, která nyní neprovádí žádné sebezkoumání, která je postižená sebelítostí, že byly odloženy letecké spoje a pyšní se, že je to společnost osvícených lidí. Toto je společnost, která přirozeně truchlí za více než 40 svých usmrcených vojáků, ale zároveň zatvrzuje své srdce a svou mysl tváří v tvář všemu utrpení a morální odvaze a hrdinství lidí, na něž útočíme. Společnost, která nerozumí obrovské míře, do níž je rovnováha sil proti ní.

"Při všem tom utrpení a smrti," napsal mi známý z Gazy, "se vyskytuje tolik výrazů něžnosti a laskavosti. Lidé se o sebe navzájem starají, navzájem se utěšují. Zejména děti, které se snaží nalézt co nejlepší způsob jak podpořit své rodiče. Viděl jsem mnoho dětí, ne starších 10 let, kteří objímají a utěšují své mladší sourozence a snaží se odvést jejich pozornost od dnešních hrůz. Nesetkal jsem se s jediným dítětem, který by o někoho nepřišel - o rodiče, o babičku, o přítele, o tetu či o souseda. A pomyslel jsem si: Jestliže Hamas vyrostl z generace první intifady, kdy Izrael reagoval na mladé lidí, kteří házeli kamení, střelbou, kdo vyroste z generace, která zažívá opakované masakrování z posledních sedmi let?

Naše morální porážka nás bude pronásledovat po mnoho let.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4087

Diskuse

Obsah vydání | 30. 7. 2014