17. 11. 2017 na rozcestí
17. 11. 2017 / Michael Kocáb
Přátelé,
krátce
jsem se zamyslel nad odkazem 17. listopadu 1989. O co tehdy Čechům
a Slovákům šlo? Čeho jsme chtěli docílit? Konkrétní představy
jednotlivých účastníků se určitě liší, ale na základních
prioritách bychom se asi dohodli všichni:
- vysmeknout se ze čtyřicetiletého sovětského obojku
- zrušit komunistickou diktaturu a obnovit demokratické zřízení
- obnovit i důraz na dodržování lidských práv a svobod
- zařadit se do politických, ekonomických a bezpečnostních struktur západní Evropy
Toho všeho jsme společně docílili bez jakéhokoli násilí. V několika následujících letech jsme si vydobyli obdiv a úctu velké části světa. Velkou zásluhu na tom měl Václav Havel, který se stal symbolem Sametové revoluce. Žijeme v míru, svobodě, bezpečí a postupně budujeme prosperitu. Dokážeme však tento stav udržet? Nejsem si jist.
Přímé sovětské nadvlády jsme se zbavili, ale současné autoritativní vedení Ruska se snaží všemi možnými prostředky ovlivňovat naše veřejné mínění a „podchytit" některé naše politiky. V případě M. Zemana se mu to evidentně podařilo. Naše hlava státu bagatelizuje ruskou agresi vůči Ukrajině a nadbíhá Putinovi způsobem, který bychom měli zásadně odmítnout.
Komunisté získávají stále větší prostor ve sdělovacích prostředcích a po volbách už i v politice. Využívají ho k permanentnímu zpochybňování naší polistopadové orientace. Nikdy nesmíme zapomenout na zločiny, které komunisté spáchali na dvou generacích našeho národa.
Důraz na univerzálnost lidských práv je odsunován do pozadí a často i zesměšňován. Vrcholem pak je ostudné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů reagující na Dalajlámovu návštěvu v Praze.
Již 13 let jsme členem EU a dychtivě přijímáme evropské dotace. Avšak neustávající obstrukční politikou a neochotou ke spoluodpovědnosti naší pozici v EU ohrožujeme. To může mít velmi negativní dopad na naší budoucnost. O důstojném postavení v rodině evropských národů ani nemluvě.
Situace je vážná. Jde o udržení svobody, národní svrchovanosti, prozápadní liberální demokracie a rozptýlení deziluze, která se v naší společnosti rozmáhá. Věřím, že to zvládneme, ale jednoduché už to nebude.
Přeji krásné vzpomínky na nejdůležitější rok našeho občanského života.
Michael Kocáb
Diskuse