Mugabe a další hrdinové levičáků

22. 11. 2017

Když se University of Massachusetts v roce 2008 rozhodla odebrat čestný doktorát, který udělila 22 let předtím Robertu Mugabemu, poznamenala, že zimbabwský diktátor byl kdysi považován za "sílu demokracie a reformy". Ještě i tehdy míra sebeobelhávání brala dech, napsal Bret Stephens.

Nedlouho po ukončení bílé nadvlády a nástupu k moci Mugabe spustil zvěrskou válku proti etnickým rivalům z kmene Ndebele a slíbil, že bude pronásledovat své nepřátele, "dokud všichni disidenti nebudou eliminováni", podle zprávy Alana Cowella pro The Times z roku 1983.

"Vojáci přišli do naší vesnice," informuje Cowell o svědectví jedné staré ndebelské ženy. "Spálili naše chýše a vyvolávali jména mladíků, kteří odešli z armády. Pak pozabíjeli 15 z nich."

Rozsah Mugabeho vraždění odhadovaný až na 20 000 možná nebyl dobrým lidem v Amherstu v roce 1986 znám: Masové hroby byly objevovány po léta. Ale ohledně jeho metod neexistovala žádná záhada. Skutečnou záhadou je, proč západní liberálové a pokrokáři tak často skáčou na špek Mugabům - a proč, zdá se, se z po sobě následujících a nevyhnutelných rozčarování nepoučí.

Kdy přestanou zaměňovat národní nezávislost za individuální svobodu, osvobození za politickou svobodu?

V případě Mugabeho trvalo nějakých 20 let jeho hrůzovlády, než se od něj západní vlády odřízly. Na zlomu století navedl Zimbabwe na kurs ekonomické katastrofy a rozsáhlých hladomorů, když vyhnal bílé farmáře z jejich půdy. I tehdy měl apologety. "Děkuji, pane Mugabe: Nucené přerozdělení půdy v Zimbabwe vedlo k velké kontroverzi - ale transformovalo životy tisíců malých farmářů," tvrdil výmluvný titulek levicového Independentu v roce 2013.

Pokud jde o další Mugaby, Fidel Castro tyranizoval Kubu dekády, ale vloni po úmrtí mu skládali neuvěřitelné poklony, včetně kanadského premiéra Justina Trudeaua a irského prezidenta Michaela Higginse. Jásir Arafat se na světové jeviště uvedl terorismem spojeným později s korupcí a porušováním lidských práv. Ale nikdy mu nechyběli obdivovatelé na levici a jeho úmrtí přivedlo nejméně jednoho reportéra BBC k slzám.

Výsledkem jsou dekády morálního znemožňování na levici, ačkoliv je to jen zřídka uznáno a jen příležitostně zkoumáno. Jak tvrdí konzervativní přísloví, být pokrokářem znamená nikdy nemuset litovat. Pokud kanadská aktivistka Naomi Kleinová nějak lituje zapáleného stranění bolívariánské revoluci ve Venezuele, nebo levicový ekonom Joseph Stiglitz přehodnocuje úzké vazby s bankrotářskou argentinskou vládou Cristiny Fernándezové, bylo by fascinující si to poslechnout.

Ale výsledkem byl také sled katastrof pro Zimbabwany, Venezuelany, Palestince a další. Mugabe a Chávez svůj marxismus nevytěžili z domácí půdy. Myšlenka národního sebeurčení - fráze "jednoduše naditá dynamitem," jak říkal Robert Lansing, ministr zahraničí Woodrowa Wilsona - je myšlenka evropská. Ve snaze osvobodit své země od západního kolonialismu, caudillové a jejich dvorští intelektuálové byli naprosto věrni nejhorším ideám západní provenience.

Od té doby, co se Jean-Jacques Rousseau v roce 1965 pokus sepsat korsickou ústavu, západní myslitele svádí vyhlídka na vliv v zahraničí, spolu s mocí, která z něj plyne, když jim doma obojí chybí.

Nutkání je zvlášť veliké, protože vliv přichází bez odpovědnosti za důsledky, natož pak utrpení jimi vyvolaného. Rozvojový expert navrhne pětiletý plán, ale na konci své dvouleté smlouvy odjíždí domů. Hostující ekonom vyzve k velkému deficitnímu financování a devalvaci měny, ale sebere honorář za vystoupení v dolarech a nemusí prožívat státní bankrot. Jak se věci zhoršují, může vždycky říci: S mou radou naložili špatně.

Zimbabwe tak dlouho sledovalo bludný kurs, že by bylo nespravedlivé obviňovat kohokoliv jiného než Mugabeho a jeho mocenský okruh.

Ale Mugabe měl také své omlouvače a obdivovatele a zimbabwská tragédie je jen úplnější verzí postkoloniálního příběhu ideologických experimentů doprovázených cizinci, kteří experimentům aplaudují - a pak se dívají jinam, když selžou. Nejchudší země světa si zaslouží lepší osud než stát se Petriho miskou západních expertů, kteří vědí příliš málo, a polem pro fantazírování západních pokrokářů, kteří příliš mnoho sní.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5982

Diskuse

Obsah vydání | 22. 11. 2017