7. 3. 2018 / Karel Dolejší
Tábor v městečku Jarmúk jihovýchodně od Ghúty oficiálně vznikl v roce 1957 - a v průběhu let se s pomocí mezinárodních sponzorů stal chudší, ale přece jen rezidenční čtvrtí. OSN tu postavila čtyři nemocnice a dvě specializovaná zdravotnická centra. Tyto budovy vesměs stojí. Kontroluje je přece teroristická organizace, není tedy žádný důvod je ničit letectvem - na rozdíl od zařízení kontrolovaných umírněnější opozicí, která se starají o stovky tisíc lidí. Oblast Jarmúku je ovšem téměř kompletně vylidněna, odhady hovoří o zbylých 7 - 8 000 obyvatelích, zatímco ostatní před dobrodiním nadvlády islamistů utekli.
O "islámský stát" jde ovšem Asadovi až v poslední řadě. Dva roku mu nechal na pospas 40 % syrského území a téměř se o něj nestaral. Není to pro něj politicky nebezpečný protivník. Obyvatelstvo IS nesnáší a žádný zahraniční sponzor ho nepodporuje.
Tak jako všude, Asadova strategie v Damašku spočívá v přednostní brutální likvidaci opozičních frakcí s politickou podporou mezi civilním obyvatelstvem a v následném vysídlení neposlušného obyvatelstva z oblasti, která povstala. Obyvatelé Ghúty, kteří neskončí mrtví v troskách ani nezmizí v Asadových koncentrácích a věznicích, s nejvyšší pravděpodobností odejdou do provincie Idlíb, kde se již nachází zhruba 3,5 milionu uprchlíků před Asadem z různých částí Sýrie. Zůstat budou moci pouze "prověření".
K útoku na Idlíb dojde zase někdy příště, pokud ho opět nepřekazí zákulisní dohody mezi Moskvou a Ankarou, jak se to stalo v lednu.
V mezičase budeme nadále svědky toho, jak zapálení "antiimperialističtí" levičáci ze všech sil obhajují teroristický boj Bašára Asada proti "terorismu".
Diskuse