 
Neumíme číst
3. 5. 2018
čas čtení
3 minuty
Vážený pane šéfredaktore, trápí mne určitá deprese, do které se Britské listy dostaly. Vnímám ji jako spojenou nádobu se sociální a politickou situací České republiky. Kde a z čeho pramení? ptá se Vladimír Chlup. Česká republika na tom není špatně, podobně jako celý Západ. Máme se poměrně dobře. Schází nám, ale asi určitý klid, jistoty - pohoda. Proč? Neumíme číst, tedy "vnímat zrakem psaný text a chápat jej". Místo toho se domníváme, že ČTENÍ je spojeno "s vnímáním textu a jeho reprodukcí". Rozdílnost obou přístupů je propastná, režimová. S předmětem český jazyk jsem vždy bojoval (snad to tento mail neodhalí), ale přesto vidím jasný rozdíl mezi obsahem demokratického Slovníku spisovné češtiny a komunistickým Slovníkem spisovného jazyka českého. Umět "číst" je totiž v naší společnosti klíčové, na této technologii je postavena celá správa státu. Mnohé čteme špatně, a pak činíme chybné závěry.  
 
 
 
Příkladem je např. myšlenka, že dnešní politická situace je výsledkem 
svobodných demokratických voleb. To by platilo, kdyby v demokracii 
rozhodovala většina, ale rozhodování většiny je spojené s ochlokracií, 
jejíž nejvyšší formou je komunismus (viz demokratický centralismus 
popsaný ve Stanovách KSČ v dubnu 1986). Demokracií není ani 
"svrchovanost menšiny", neboť ta je spojena s oligarchií a zatím 
vyvrcholila fašismem. Zcestné je považovat demokracii za "svrchovanost 
ůřadu", mnohé o tom ví oběti národně-socialistických příznivců v Německu 
i Čechách. Co to ta demokracie tedy je?
Hledat odpověď v komunistickém Slovníku spisovného jazyka českého smysl 
nemá - "princip nadvlády většiny menšině, vláda lidu" to asi nebude, 
stejně jako není čtení pouhé "vnímání textu zrakem a jeho reprodukce". 
Smysl paradoxně nepochopíme ani z demokratického Slovníku spisovné 
češtiny - "vláda lidu prostřednictvím volených zástupců". Definovat sebe 
samým zkrátka nelze. Odpověď tedy musíme hledat v preambuli prvního a 
nejdůležitějšího zákona našeho státu, se kterým nesmí být nic po 31. 12. 
1991 v rozporu. Listina základních práv a svobod ve své preambuli říká: 
" ... uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a 
svrchovanost zákona ... ". Demokracie je tedy "svrchovanost 
(přirozeného) zákona". Takto ji chápe naše Listina. Takto ji chápal i 
Platón v Ústavě a Aristoteles v Etice Nikomachově.
Problémem je, že Listinu asi nikdo nečte. Nelze ji přitom zrušit, 
promlčet, zcizit ani zadat. A to je pro většinu z nás nepříjemné, 
nemilosrdné. Přece to nějak musí jít ... ji nějak obejít. Nejde.
Příklad je jednoduchý. Listina i na ni navazující (nikoliv opačně) 
Ústava říká, že státní moc "lze uplatňovat jen v případech, v mezích a 
způsoby, které stanoví zákon". Tentýž ústavní zákon č. 1/1993 Sb., 
Ústava České republiky, říká v čl. 54 odst. 2, že "prezidenta republiky 
volí Parlament na společné schůzi obou komor". Otázka je tedy jasná: Kdo 
zvolil pana Miloše Zemana prezidentem republiky?
Odpověď je řešením celého problému. Je prostá, ale není jednoduchá, 
vyžaduje pochopení ... A toho se nám nedostává.
Omlouvám se za delší text a moc Vám děkuji za Vaši energii, kterou 
věnujete Britským listům i snaze o větší pohodu v naší zemi. Děkuji.
S pozdravem
Vladimír Chlup
 
14480
 
Diskuse