Řekněme si to upřímně: motorem brexitu je rasová nesnášenlivost

3. 12. 2018



O brexitu se většinou debatuje z ekonomického hlediska. Avšak tuto ošklivou kapitolu v britské historii nedokáží vysvětlit jen peníze, píše britský komentátor Matthew d'Ancona.

V roce 2017 zjistila analýza British Social Attitudes, zkoumající postoje příslušníků britské společnosti (anglické; Skotsko a Severní Irsko hlasovaly proti brexitu, pozn. red.), že hlavním faktorem při hlasování pro brexit byla nespokojenost Britů s tím, kolik lidí do jejich země přichází ze zahraničí.
 

Proto minulý týden Theresa Mayová zastávala tak nekompromisní postoj, když na ní naléhali členové její vlády, že není dost pozdě na to, aby vzala vážně dopad přísnější britské imigrační politiky na britské podniky. Zákaz volného pohybu obyvatelstva, informovala je premiérka, je zásadním rysem dohody, kterou předloží Dolní sněmovně dne 4. prosince, a ona v této věci neustoupí.

Myslím, že je něco hlubokého, znepokojujícího, ale dosud nezkoumaného, co je důvodem pro prosazování těchto priorit. Jde o zásadní změnu, jíž bude nutno porozumět mimo každodenní katastrofy této nemožné vlády a dokonce i samotného procesu brexitu.

Po dlouhá desetiletí vládl v Británii politický konsensus, že nejdůležitějším měřítkem politické strategie je ekonomická prosperita. Bohatý národ byl důležitý jak pro aspirace jednotlivých britských domácností, tak pro financování veřejných služeb. Politikové bývali ve shodě, že nic není uskutečnitelné bez silné ekonomiky.

Brexit je jak symptomem, tak příčinou rozkladu tohoto konsensu. Už není automatické, že politikové a voliči dají na prvním místě přednost požadavku, aby bylo národní bohatství nejpřednější.

Už v lednu 2014 o tom otevřeně promluvil Nigel Farage: "Pokud byste mi řekli, chtěl bych, aby v dalších 10 letech přišlo do Británie dalších 5 milionů lidí a jestli k tomu dojde, budeme o něco bohatší, já říkám, já nechci být o něco bohatší."

Minulý týden varovala Anglická banka, že Británie si připravuje nejhorší recesi od třicátých let. Ministr financí Philip Hammond byl donucen přiznat, že "ekonomika bude v důsledku verze budoucího partnerství, které preferuje paní premiérka, o něco menší než dosud". Ministerstvo financí oznámilo, že britská ekonomika bude 15 let po odchodu Británie z EU bez dohody o 9,3 procent menší.

Je alarmující, že tolik anglických vysokých politiků reagovalo na tyto předpovědi zchudnutí Británie zcela klidně. Dospěli jsme do bodu, kdy je - pozoruhodně - pro ně nejdůležitější realizace výsledku referenda z roku 2016.

Proč? Protože, jak Farage řekl jasněji než ostatní politikové, kultura vytlačila politickou ekonomii ze svého vůdčího místa. Gravitačním ohniskem celé debaty je nyní imigrace: je to debata daleko méně o bohatství Británie či o národní suverenitě - je to debata o národní identitě.

Pod všemi těmi řečmi o "převzetí kontroly" a o "globální Británii" se skrývá bacil nesmírně odporného nativismu. Neexistují vůbec žádné důkazy, že imigrace ochromuje veřejné služby, snižuje mzdy či rozpočet sociálních služeb. Jsem proto donucen dospět k názoru, píše autor, že dnes existuje dostatečně velké množství Angličanů, kteří nemají rádi lidi z jiných zemí a prostě nechtějí, aby se s nimi v Británii museli stýkat.

Tak často člověk slyší, že se Britů "nikdo neptal", kolik imigrantů bude smět přijet do Británie. Na což je odpověď: Ale ano: Ptali se vás. Pokaždé, když jste požadovali, aby mělo britské státni zdravotnictví dost lékařů a zdravotních sester, kdykoliv jste požadovali řádné pečovatelské služby, kdykoliv jste chtěli ekonomiku služeb, která fungovala, levné malíře domácností, dodávky z obchodů Tesco a Amazon, aby přicházely včas. Pokaždé, kdy jste všechny tyto služby považovali za automatické, schválili jste imigrační politiku, jaká platila před hlasováním o brexitu.

Žijeme ve světě definovaném hospodářskou, sociální a kulturní provázaností národních států. A ti, kteří slibují, že odchod z EU přinese "kontrolu", slibují naprosté sociální a kulturní změny. Kromě toho, že je to morálně odporné, je to samozřejmě také naprosto nemožné.

Avšak ti, kdo předstírají, že jsou našimi vedoucími politiky, dovolili, aby tato absurdní a hnusná vize britské budoucnosti zakořenila. Řekněme si upřímně, co to všechno znamená. A pak ať se ti, kdo to způsobili, plně zodpovídají z toho, jaké následky nás čekají.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 
 
0
Vytisknout
2259

Diskuse

Obsah vydání | 7. 12. 2018