Vojna dělá z chlapců muže, a občas taky rakvičky

2. 12. 2018 / Jiří Hlavenka

Bílá místa nedávné historie! Takovéto články vyvážit zlatem. Recentní historie je vždycky nejhorší: moc se o ní nepublikuje, protože je ještě živá a interpretace je předmětem osobních sporů a vášní. Mnozí protagonisté stále žijí či žijí jejich nejbližší potomci, historici mají rádi odstup. Takže ti, kteří mají krátkou paměť, si vytvářejí dojem a následný názor sledováním Pelíšků. Komunismus, srandy kopec!


Dám taky pár vzpomínek na vojnu. Sloužil jsem (rok jako "absa") poblíž západní hranice. Protože jsem byl štábní krysa na velitelství divize, tak nám těch úrazů prošlo rukama víc než dost. Šikana a nezvládnutí techniky byly nejčastější příčiny.

V Janovicích nad Úhlavou bylo oblíbenou kratochvílí vyhazovat mladé vojáky (tzv zobáky, ptáky či bažanty) z třetího patra kasárenské budovy na matraci, aby se zjistilo, zda jako správní ptáci lítají.

Někteří moc nelítali. Záhadné vnitřní úrazy byly důsledkem nejčastějšího šikanistického trestu, tzv. "deky", kdy se na dotyčného hodila pokrývka a pak šikanisti beztvarou hmotu na podlaze všelijak mlátili a kopali - smysl to mělo v tom, že bitý nemohl ukázat na viníka, protože pod dekou neviděl kdo jej mlátí a kope.

Zranění a úmrtí u techniky byly dány zcela nedostatečným výcvikem řidičů i posádek. Řidič - kluk který předtím šoféroval jen bicykl - dostal tzv. krátkodobý řidičský kurs, který jej za 14 dní měl vycvičit v řidiče, například, obrněného transportéru. Protože to byl též "zobák", mazáci jej z těch 14 dní ponechali zpravidla tak deset dní ve strážní či dozorčí službě, takže si moc nezařídil. A pak nasedl do kabiny obludného vozidla a šoféroval někde na cvičáku volným terénem.

Do smrti nezapomenu na jméno a ksicht jednoho podplukovníka, který se rozhodl s tanky projet Vltavou, protože sovětské tanky to přece musí zvládnout, projet to po dně s komínem a neutopit se. Utopily se a zanechaly na dně dvě kompletní posádky. Soudruh podplukovník dostal za trest zaražený postup a přeložení do Klatov.

A tak dále.

Jo, mimochodem, ještě nějaké počty. Dokázali jsme si v naší malé zemičce v době míru pozabíjet asi tak pětkrát víc vojáků než kolik je celkový počet obětí toho "vyhlášeného" islámského terorismu v celé Evropě (půl miliardy lidí) za posledních třicet let. Čímž neříkám že terorismus neexistuje, ale troška proporcí neškodí, ne?

1
Vytisknout
3014

Diskuse

Obsah vydání | 7. 12. 2018