Svátek práce by měli slavit především zastánci moderního kapitalismu

1. 5. 2019 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty
Dnešní svátek, tedy prvního května, je oficiálním státním svátkem v České republice. Je to svátek práce. A nejen u nás, ale i v mnoha nejen západních zemích. Je pravda, že komunisté za minulého režimu udělali z prvomájových oslav ty hnusné demonstrace poslušnosti jedné vládnoucí mafii, která neumožnila ani existenci svobodných odborů, natož svobodných voleb. Byla to naprostá perverze svátku práce.

 

Nejsem socialista, i když demokratickou levici na Západě mám ve velké úctě, ale domnívám se, že oslavu svátku práce bychom si tou komunistickou perverzí neměli nechat vzít. Svátek práce, tedy federální volno, mají dokonce i v USA, jen ho slaví v první zářijové pondělí. Je to totiž svátek, v němž oslavujeme to, že se podařilo udělat kapitalismus lidským, což se nestalo jaksi samo, ale mohutným úsilím organizovaného boje pracujících za svá práva (stejně jako práva černochů nebo žen nebyla prosazena jaksi sama od sebe – žádná práva nikdy nebyla prosazena sama od sebe, už od dob slavné Magna Charty, kdy angličtí baroni a londýnští měšťané využili slabosti krále Jana a donutili ho přijmout požadavky, které pak vstoupily do dějin jako Magna Charta).

Je třeba si uvědomit, že v 19. století žili pracující v naprosto neúnosných podmínkách. Vládla představa, že vrcholem svobody je to, že dělník může změnit zaměstnavatele. Už to nebyl nevolník, ale svobodný člověk. Mohl si svobodně vybrat: buď zemře hlady, nebo bude téměř v otrockých podmínkách pracovat pro svého vykořisťovatele na pokraji smrti hlady. Katolík a roajalista Balzac o tom napsal děsivé romány. Ale i Dickens a mnoho dalších. Odtud pramení touha po revoluci, obrovská síla marxismu a komunismu, diskreditace kapitalismu, nástup bolševické a pak i nacistické totality. A naopak: nikdo toho de facto neudělal pro stabilizaci a ospravedlnění kapitalismu více než ti, kteří prosadili práva pracujících při zachování demokracie a tržního hospodářství.

Paradoxně by tedy svátek práce měli na prvním místě slavit zastánci moderního kapitalismu (jako jsem já), zasazeného do demokratické společnosti a právního státu, neboť právě úctyhodný, staletý boj za práva pracujících umožnil vytvořit takové podmínky, v nichž je možný kapitalismus jako prosperující síla, která dává stabilitu demokracii. V případě, že neexistuje svobodné dělnické hnutí, stává se kapitalismus udržitelný pouze na bázi zkorumpovaného totalitního (to slovo chápu jako „jedna strana (mafie) ovládá totálně celou společnost“) režimu, jakým je dnes Čína. A na svátek práce je třeba samozřejmě zmínit všem těm pofiderním „levicovým“ miláčkům Ruska a Číny, že právě v těchto zemích pracující prakticky žádná práva nemají.

1
Vytisknout
9013

Diskuse

Obsah vydání | 7. 5. 2019