Paroubkovy balíčky pro levicového voliče a pravicový slepenec

22. 7. 2019 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut
Může si někdo opravdu vážně myslet, že voliče by Andreji Babišovi mohla vzít nějaká „radikální levicová strana“, nebo dokonce „autentická levicová strana“? To si pan Huďa dělá ve svém článku „Nemá-li ČR sklouznout k maďarskému autoritářství, musí vzniknout autentická levicová strana“ asi legraci.


 

Myslím, že autentickou levicovou stranou byli nepochybně zelení v době, kdy jim předsedal Matěj Stropnický. Jenže – jak jsem často říkal svým přátelům u piva – český levicový volič není zelený volič, není to západní levicový volič.

Zdá se mi jasné, že voliči Andreje Babiše jsou z větší části bývalí levicoví voliči. Tedy bývalí voliči ČSSD. Tedy voliči Jiřího Paroubka.

Těmto voličům bylo možné tu či onde zabalit do balíčku politické nabídky i něco ekologického nebo progresivního nebo světoobčanského. Paroubek prosadil registrované partnerství, aniž by mu to u jeho voličů uškodilo, prosadil dokonce omluvu vyhnaným německým antifašistům.

Ale pro běžného voliče tehdejší ČSSD to byl především silný muž, který umí čelit pravici. To je to, co tihle voliči chtěli a nejspíše i stále chtějí: jasnou opozici proti pravici. Kdo chce na základě českého levicového elektorátu dělat progresivní agendu, musí to umět zabalit tak, aby to progresivní zboží z toho politického balíčku moc nečouhalo a bylo pořádně obaleno tou Paroubkovou obecnou rétorikou.

Přehledný politický střet mezi Topolánkem a Paroubkem s celkovou politickou polarizací společnosti přinesl vysoké politické zisky oběma tehdy hlavním stranám (ale skončil patem a vleklou politickou krizí až do přetáhnutí Melčáka a Pohanky na vládní stranu). Paroubkovi voliči samozřejmě nezmizeli (možná se ale změnili).

A žádná demonstrace a nejspíše ani žádné odhalení nebo pokračování skandálů Andreje Babiše většinou z nich nepohne, aby volili pravici nebo piráty. Nebudou volit ani ČSSD, pokud vypadá jako slabá strana pro smích. Největší přesun voličů od ČSSD k Ano proběhl na jaře 2017 v souvislosti s vleklým odvoláváním Babiše z postu ministra financí. Nešlo o žádnou programovou nebo ideovou otázku, šlo o politickou slabost a směšnost. A dnes je ČSSD politicky slabší a směšnější nekonečně více.

Kdo je pro mnohé bývalé Paroubkovy voliče (snad stojí za zmínku, že já jsem Jiřího Paroubka nevolil nikdy a mezi ním a Topolánkem bych si vybral Topolánka… v roce 2006 jsem nicméně volil Bursíkovy zelené a v roce 2010 Nečasovu ODS) hrází proti demonstrantům na Letné? Babiš. Kdo je pro ně hrází proti nástupu pravice? Babiš.

A pravice se pochopitelně chce dostat k moci, a to právě na základě společného odporu proti Babišovi. Tento střet může nakonec logicky vést k mobilizace Babišových voličů a posílení jeho volebního výsledku, i když to tak zatím rozhodně nevypadá. Ale skutečný předvolební střet zatím ani nezačal.

Pokud jde o současnou taktiku pravice, kroutím nad tím hlavou. Jasné je jedno: jde o voliče, o volební výsledek. Povede-li spojení proevropské pravice s ODS k volebnímu výsledku, který dá aspoň součet současných preferencí, je to perfektní cesta. Když uvedu přehledný přáklad mimo bez ohledu na jakákoli reálné preference kohokoli: formace, která má 30%, má podle našeho systému výrazně větší počet mandátů než součet 6 formací po 5%. To je jasné. A to je hlavní problém současné opozice proti Babišovi.

Nicméně zdá se mi, že mnohem lepší by bylo pokusit se o spojení středopravice, která by pak mohla udělat koalici s ODS, případně piráty, po volbách. Předvolební spojenectví ODS se středopravicí může mnoho pravicových voličů odradit. Voliči STAN a TOP09 mohou přejít houfně k pirátům, jak se to ostatně už stalo (a piráti moc dobře vědí, proč do pravicového projektu nejdou). A co čunkovci na východě Moravy?

Na druhou stranu je pochopitelné, že přítomnost „velké“ ODS může pro středopravici být jakýmsi katalyzátorem, který umožní zapomenout na malicherné spory z minulosti. ODS by mohla být jakýmsi psychologickým lepidlem, rozhodčím, řešitelem sporů mezi zbylými trpaslíky, kterým vlastně ani nic jiného nezbývá, než se opřít o pravicové dubisko, aby nespadli pod 5%. Důležité je, aby se rodící pravicový konglomerát nerozhádal těsně před volbami, jak se to stalo svého času Čtyřkoalici. Dějiny tohoto státu by asi byly výrazně jiné, kdyby ve volbách 2002 měla Čytřkoalice 30% nebo ještě více, jak se mohlo zdát v zimě 2002.

Zkuste si představit, jakou předvolební rétoriku bude dělat slepenec ODS a středopravice. Na co vlastně mají jednotný názor? Zdá se, že pouze na Babiše. Je spousta témat, která mohou tento blok rozložit, pokud se o nich nebude důsledně mlčet, což asi nebude možné (zejména ne ve skutečně polarizované volební kampani), a to nezmiňuji osobní spory, animozity a ambice.


0
Vytisknout
8971

Diskuse

Obsah vydání | 25. 7. 2019