Skutečnou hrozbou liberalismu není populistická pravice

23. 10. 2019

čas čtení 4 minuty
Zdá se, že svět se občas dělí na dvě skupiny: Na ty, kdo četli Život a osud Vasilije Grossmana a ty, kdo to ještě neudělali, napsal Rupert Darwall. Grossmanův román odehrávající se hlavně v SSSR během bitvy u Stalingradu byl srovnáván s Tolstého Vojnou a mírem. Jeho název vědomě odráží svého předchůdce.


Ale ať už jsou zásluhy v oboru komparativní literatury jakékoliv, jako historický portrét patří do zcela jiné ligy. Pokud by z minulého století směl přežít jen jediný dokument, mělo by jím být Grossmanovo vylíčení dvojčat stalinismu a nacismu a jejich ideologické symbiózy.

Kromě nezměrnosti hostorického terénu, který pokrývá, je tu cosi, co v naší době zcela chybí, ale Grossmanovo vyprávění to pokrývá. Vloni přivezl divadelní režisér Lev Dodin jevištní verzi do Londýna. "Jsem naprosto přesvědčen, že zažíváme další katastrofu: Selhání lidské paměti," řekl Dodin Financial Times. Bezprostředního významu nabývá útočný antisemitismus dnešní ultralevice, což byl také rys německého levicového terorismu 70. let.

Minulý měsíc napsal Gideon Rachman, že Grossmanův argument pro prvotnost individua před skupinou "je stále vitální a urgentní, šedesát let poté, co byl napsán". Politické ideje zdůrazňující skupinovou identitu před individuálními právy jsou opět v módě, tvrdí Rachman, když jak nacionalistická pravice, tak progresivní levice sklouzávají k politice identity a vzdalují se liberálnímu trvání na rovných právech pro jednotlivce.

Můžete s touto formulací souhlasit, i když ji považujete za nedostatečnou. Něco důležitého, dokonce rozhodujícího, chybí. Pro Grossmana byla svoboda nejvyšší politickou hodnotou. "Neexistuje na světě účel, pro nějž je dovoleno obětovat lidskou svobodu," napsal Grossman ve svém posledním románu Vše plyne.

Jádrem tohoto románu je popis ukrajinského holodomoru z počátku 30. let a jsou tu pasáže Života a osudu, které představují hymny na svobodu. "Člověku vrozené puzení ke svobodě může být potlačeno, ale nikdy zničeno," píše Grossman v reakci na vlastní otázku, zda totalitarismus mění lidskou přirozenost. "Člověk se svobody dobrovolně nevzdá. Tento závěr obsahuje naději naší doby, naději pro budoucnost."

Naproti tomu moderní liberálové jsou často nad svobodou v rozpacích. Skutečná hrozba svobodě nepřichází z nativistické pravice, ale od moderního liberalismu, který se stal sotva něčím víc než potrubím, jímž proudí progresívní agenda, potrubím, které je často v konfliktu s zaužívanými sociálními hodnotami.

Liberalismus tak rozšiřuje rozdělení mezi vládnoucími a ovládanými. Tolerance, například lidí s transgenderovou identitou, se změnila v netolaranci vůči právům na soukromí žen a dívek. Vzestup populismu, z nějž liberálové viní demagogy a neosvícené, reakcionářské masy obyvatel, je jejich vlastním dílem. Liberalismus se stal iliberálním a vyvolal tak krizi liberální demokracie.

Také v liberálních demokraciích dnes máme ideje považované za příliš podvratné a proti veřejnému zájmu, které jsou ve veřejném prostoru zakázány. Místo přímé státní cenzury mechanismus funguje prostřednictvím masmédií.

Tento proces jako první analyzovala německá výzkumnice Elisabeth Noelle-Neumannová, která jej nazvala spirálou mlčení. "Strach z izolace se zdá být silou, která uvádí do pohybu spirálu mlčení," tvrdí. Masmédia tvarují obecné klima pro prezentaci názorů, ale odrážejí přitom názory malé části sociální elity a poskytují lidem slova a fráze potřebné k obhajobě této perspektivy. "Pokud lidé nenacházejí nynější, často opakovaná vyjádření jejich perspektivy, upadnou v mlčení; stanou se fakticky němými."

Filozof Karl Popper definoval otevřenou společnost jako takovou, která je založena na myšlence nejen nesouhlasné názory tolerovat, ale také je respektovat. Podle tohoto standardu se moderní liberalismus stal nepřítelem otevřené společnosti.

Iliberální liberalismus není ničím víc než vybranou sbírkou předsudků a názorů nejsilnější skupiny v západních demokraciích.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7917

Diskuse

Obsah vydání | 29. 10. 2019