16. 1. 2020 / Roman Kanda
Myslím, že palácový převrat na Praze 1 vyjevil to, co soudný a kriticky uvažující jedinec musel tušit neřkuli vědět už dlouho: naprosté pokrytectví antibabišismu tzv. demokratické opozice ODS, STAN a TOP 09, účelovost jejich údajné snahy „zachránit demokracii“. V radě Prahy 1 teď zřejmě zasednou trestně stíhané osoby, a ODS, STAN i TOP 09 tím ztratily jakýkoli politický, natož morální kredit, aby mohly útočit na trestně stíhaného premiéra.
Řeklo by se: no co, je to jen jedna radnice jedné městské části. Proč by to mělo zajímat někoho, kdo bydlí dejme tomu v Aši nebo v Jeseníku? Jenže Praha 1 je svým způsobem alegorie celé ČR. Je to esence české verze kapitalismu, jejímž důsledkem je devastace veřejného prostoru: využít a vyluxovat veřejný prostor, jeho funkce komercionalizovat a využít k tomu veřejné finance; koncepci (spíš „koncepci“) přizpůsobovat neproniknutelným a nahodilým mimopolitickým zájmům (vesměs podnikatelským); kašlat na obyvatele a jejich práva; privatizovat, privatizovat, privatizovat a jít na ruku developerům. Třicet let byla Praha 1 takto huntována, stala se z ní nevkusně našminkovaná děvka. Třicet let bylo exploatováno mimořádné kulturní dědictví, které není majetkem politických prospěchářů (ač se tak zjevně chovají), ale nás všech. Pochopitelně, že za jediný rok se nemohlo všechno změnit, na to by Pavlu Čižinskému nestačila ani Potterova kouzelná hůlka, po které pokukuje Babiš. Ale i ten rok přinesl prospěchářům a trhovcům (jak by nejspíš řekl Karel Kosík) špatné spaní, a tak museli jednat.
Za socialismu se tomu říkalo „ztráta důvěry“ a dělalo se to proti bezúhonným, svědomitým a pracovitým soudruhům, na které se nenašlo žádné kompro, ale na jejichž funkci se cpal jiný soudruh. Jan Werich ten specifický politicko-společenský jev vyslovování nedůvěry označil jako „socialistický mysticismus“. Dnes je doba trochu rukavičkovatější, a tak „ztrátu důvěry“ nahrazujeme jinými výrazy: „manažerské selhání“, „nedostatečná komunikace“ apod. Tento „kapitalistický mysticismus“ vypadá snad navenek líp, nažehleně a voňavě, ale uvnitř je to pořád ta stejná špína politikaření, pomluv a nestydatosti. Lze si přát jen jedno: že voliči nezapomenou.
Diskuse