2. 4. 2020 / Albín Sybera
Převládne v českém veřejném prostoru díky pandemii kladné vnímání čínského modelu a obecně autoritářské formy vlády prosazované majiteli československých korporací?
Ačkoliv je daleko k jakémukoliv střízlivému hodnocení jak moc a v jakých ohledech se přesně svět změní v důsledku pandemie, tak jedna věc už teď zůstala víceméně stejná. A sice míra, do jaké se koronavirus stal předmětem ideologicko-mocenského klání.
Nejde přitom jenom o ta
nejočividnější opatření, jakým se stalo definitivní ukončení demokratického
státního uspořádání a nejenom faktické, ale i legislativní ukotvení vlády
jednoho muže v Maďarsku (více ZDE).
Prakticky nemožné je
například oddělit otázku výrobních kapacit zdravotnického materiálu v Číně
a skutečných možností českých firem tuto Mekku výroby před-koronavirové éry
nahradit na straně jedné. A na druhé straně od těchto reálných potřeb oddělit
politiku čínského státního aparátu, který koronavirus využívá
v dezinformační a vlivové kampani k prosazování svých zájmů
v Evropě i dalších částech světa a prosazování vlivu českých a
slovenských skupin v čele s PPF spjatých s vlivem Pekingu v ČR (například ZDE
a ZDE).
Obě tyto zásadní otázky
pro fungování České republiky v éře pandemie zůstávají zahaleny mlhou
nejasností zda se vláda naplno pokusila využít výrobních a distribučních
kapacit firem na území ČR (ZDE
anebo ZDE).
Dále, bez ohledu na míru
selhání a vad zemí západního světa, tak je Čína zemí s takovou mírou
centralizace moci a cenzury informací, že západ bude vždy do veliké míry
ponechán v neznalosti o rozsahu epidemie v zemi středu. Jak si všímá
Slavoj Žižek, tak nemáme k dispozici čínského Juliena Assange, abychom si
udělali alespoň nějakou představu o rozměru toho, co nám o koronaviru
v Číně zůstává utajeno (ZDE
a ZDE).
Namísto čínského Assange,
anebo alespoň namísto hlasu zmizelých čínských reportérů a lékařů (například ZDE)
dominuje mezi představiteli ČR nekritická adorace „čínské pomoci“. Ať už se
jedná o projev prezidenta Zemana, ve kterém namísto podpory zdravotního
personálu a rizikových skupin populace trapně vyzval české občany k „vděčnosti
vůči Číně“, anebo uvítací ceremoniál dodávky zdravotnického materiálu, tak se může
zdát, že kritické hlasy o povaze „čínské pomoci“ se ve veřejném prostoru
dostávají do menšiny.
Tradičně liberálně
orientované, nejspíše převážně městské části, společnosti (čtenářům HN a
DeníkuN) se to může jevit nereálně. Navíc je nutné zdůraznit, že chybí
relevantní sociologická data, která by takové závěry reflektovala.
Když se ale podíváme, do
jaké míry se diskursivní praxe vládních špiček ve vztahu k Číně
v časech koronaviru prolnula s jednostranným pojetím kampaní
usilujících o „racionalizaci debaty o Číně“ (ZDE
a ZDE),
tak aby politický aspekt podnikání v zemi středu zůstal (alespoň na
proklamované rovině) nevyřčen (ZDE),
tak se před námi rýsuje podoba ČR jako země vůbec nepodobné na úvod zmiňovanému
Maďarsku.
ANO Andreje Babiše, které
si dlouhodobě dokázalo podmanit třicet procent elektorátu právě skrz mýtus
jednoho muže, sice nemůže být jednoduše porovnáno s Fideszem Viktora
Orbána. Pokud ale vyztužíme Andreje Babiše podporou Miloše Zemana (a především
veškerou silou Zemanových spolupracovníků, PPF a dalších podporovatelů), tak se
před námi rýsuje dlouhodobě kritizované spojení Babiš-Zeman, jehož ekonomický
vliv na ČR je přitom ještě větší než ten politický (ZDE).
Podobně
jako maďarská Budapešť, tak i Praha má vládu, která se proti celostátnímu
miliardářsko-politckému konglomerátu snaží vymezovat. Oproti Budapešti ale má
Praha zásadní výhodu v existenci Senátu ČR, jehož demokratická většina
znamená, že ČR se alespoň po nějakou dobu má reálnou šanci úspěšně bránit
případným ústavním změnám, které by ČR vyvedly na autoritářskou kolej ať už
budou záminkou opatření proti koronaviru, anebo ne (ZDE).
Nemělo by se přitom ale
zapomínat, že voličský cyklus, který zahrnuje periodické volby do Senátu, je de
facto TEN důvod, proč se ČR s konečnou platností nepodařilo ukotvit v
Orbánův nepotisticko-klientelistický model (a který do velké míry odráží
kremelskou „kriminternu“, jak tento termín trefně užívá Mark Galeotti).
Dlouhodobé úsilí mnoha
polistopadových elit o těsnějším prolnutí „byznysu“ a politiky se tak díky
koronavirové pandemii může opět posunout zase o něco dál (alespoň v polistopadové
éře). Lekci z propagandy tohoto světa ilustruje i rozhovor, který
energetický magnát a spolumajitel mediální skupiny CNC Daniel Křetínský poskytl
svým vlastním novinám o nákaze koronavirem a koronavirové pandemii.
V rozhovoru se o
koronaviru můžeme dozvědět snad vše – od vlastních zkušeností s nákazou
přes ekonomické dopady až po „racionalizaci zelené“ (ZDE).
Pokud tedy nechceme řešit problematiku šíření nákazy skrz odpadové
hospodářství, jak se děje například ve velkých evropských médiích (ZDE).
O tom se v rozhovoru nedočteme, a to i přesto, že se jedná o rozhovor s
vlastníkem jedné z největších odpadových společností v ČR (AVE CZ).
Koronavirus tak nepochybně změní modus operandi současného globalizovaného světa, ať už k lepšímu, anebo horšímu. Ale je otázka, jak moc a jestli vůbec změní agresivní vlastnosti a cíle československých elit shluklých okolo klanů jako PPF, J&T, či Penta.
Diskuse