Jak jsem se rozloučil s holdingem
1. 2. 2021
čas čtení
2 minuty
Po zhruba dvou a půl letech rozdávání radosti v dresu olomoucké MF
DNES jsem odedneška ofiko nezaměstnaný. Seběhlo se to relativně rychle.
Na podzim dostal můj tehdejší šéf Kuba Štos nabídku od vedení: buď se
plánované škrty dotknou jeho, nebo se jim může vyhnout, když vyhodí
Mikela, na kterého údajně chodí pořád stížnosti (nikdy se k nám žádné
nedostaly). Kuba tehdy udělal to, co slíbil, když mě nabíral do MF -
udržel ochranou ruku nad naprostou nezávislostí redakce. Nabídku odmítl a
firma se s ním v prosinci rozloučila, píše Jakub Mikel.
Pro mě tím však logicky došlo k nepřijatelnému kroku, padla hradba, která chránila obsah před zásahy inzerce, byznysu i politiky. Dojel jsem do konce roku, z úcty ke kolegům, všichni jsme to potřebovali zpracovat, novému nadřízenému jsem však avizoval, že si neumím představit delší setrvání ve firmě. Byl jsem připraven podat výpověď do konce ledna a po dvou měsících zmizet. Firma mě "předběhla" a nabídla dohodu, že mohu odejít již v lednu, což jsem přijal. Ostatně, nový styl vedení a myšlení mi byl naprosto cizí...
Dva a půl roku jsem pracoval v kolektivu skvělých novinářů, kteří dělali profesi srdcem. Byli v MF většinou deset a více let, protože tam mohli dělat svou práci přesně tak, jak chtěli. Já jsem měl za dobu v MF asi čtyři nabídky na práci v Praze. Odmítal jsem jednak z osobních důvodů, ale taky jsem věřil, že i v regionech je potřeba dělat kvalitní kritickou novinařinu a to šlo prostě jen v olomoucké MF Dnes.
S Kubou jsme navíc vytvořili editorsko-redaktorský tandem a poslední rok jsme přesně věděli, co od sebe čekat.
Bylo roztomilé sledovat, jak část místních politiků a šíbrů mi časem nemohla přijít na jméno. Jo, bylo na mě vidět a ostatně s tím tu práci dělám, nejsem novinář, který se spokojí s přepsáním tiskovky.
Za každým textem stál vždy i editor a často i někdo z kolegů. Byl to ideál toho, jak má redakce fungovat. Psali jsme o všech bez rozdílu a naprosto neskromně si myslím, že jsme byli v regionu nejlepší v plnění role hlídacích psů, která k novinařině patří. Inu, vše pěkné musí jednou skončit.
Mrzí mě to z mnoha důvodů. Přál bych si, aby došlo k obrodě regionální žurnalistiky. Zatím se tady ale spíše rozprostírá informační poušť a poslední oázy pomalu mizí. Ale třeba není všem dnům konec.
10394
Diskuse