Zdlouhavé opakování českých urban legends o tom, jak Romové nepracují

29. 8. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 1 minuta
Polemika Štěpána Kotrby  jen zdlouhavě rekapituluje stokrát vyřčené české urban legends o sociálních výdajích na "cikány, co nic nedělají"

Stokrát se už také rozebíralo, že je pořád lepší mít relativně zneužitelný sociální systém než takový, co všechny žadatele tak strašně kontroluje, že mnoha opravdu potřebným nakonec (téměř) nic nepřizná a náklady na jeho provoz převyšují rozdělenou částku (viz třeba britský systém potravinových balíčků pro potřebné děti, na němž ohromně profitoval dodavatel).

 
Zároveň si autor protiřečí, když chce, abychom "všechny naučili pracovat" ,a přitom současně uvádí, velmi správně, že pro mnohé málo kvalifikované prostě v budoucnosti práce nebude.

Věty typu "Zrušení pracovní povinnosti ve vězení k dosažení legálního příjmu na úhradu nákladů trestu za Václava Havla udělalo z kriminálů rekreační střediska" jsou šokující.

Ať se tedy jde rekreovat...

Uvádím za podobných debat příklad bývalé romské kolegyně z jedné neziskovky. Ve čtyřiceti se naučila pracovat s počítačem, udělala si nějaké další kurzy, ale můj tehdejší šéf ji odmítl trvale zaměstnat, pokud se nerozejde s manželem (!), který byl alkoholik a měl by prý na její kariéru dál špatný vliv (!).

Pro Romy je ovšem tradičně rodina na prvním místě a případná kariéra až na druhém, tak prostě jejich kultura vypadá. Ignorovat to neznamená něco zlepšit.

Když nebudeme chápat, jak uvažují, tak se stejně nic nezmění.

Představuji si mimochodem, jak pplk. Zbytek říká Ivaně Zemanové, že ji nenechá ve své firmě prodávat moldavské víno, protože její manžel je notorický alkoholik a měl by na její kariéru špatný vliv...

1
Vytisknout
5536

Diskuse

Obsah vydání | 31. 8. 2021