Magická přitažlivost

8. 3. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 11 minut
Vždy, když procházím Pražským hradem, nedá mi to, abych nevstoupila do největšího a nejvýznamnějšího pražského chrámu – chrámu sv. Víta, jehož základní kámen v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství, položil král Jan Lucemburský 21. listopadu 1344 za přítomnosti nejen dvou ze svých synů Karla IV. a Jana Jindřicha, ale i pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, mnoha prelátů a urozených pánů, přičemž všichni zúčastnění zpívali Te Deum laudamus (Tebe Bože chválíme).

Jako hlavního architekta si vybral Matyáše z Arrasu, který stavbu zahájil východním kněžištěm, aby se co nejdříve mohly sloužit mše. V chóru ve tvaru podkovy vybudoval celkem osm kaplí se shodným půdorysem, jimž odpovídají lichoběžná pole ochozu. Na postupném budování této jedinečné stavby pracoval až do svých dvaašedesáti let, kdy zemřel. Na jeho práci excelentním způsobem v roce 1356 navázal Petr Parléř, pocházející ze Švábského Gmündu z významného stavitelského rodu. A právě tomuto rodu je zasvěcena nejnovější kniha, která vyšla v Nakladatelství Lidové noviny pod názvem Parléřovský mýtus: Rod Parléřů – dílo a jeho ohlas, jejímž autorem je Prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc.

Pane profesore, byla to právě ona příslovečná „magická přitažlivost“ parléřovských děl, která vás přiměla k vytvoření této vaší nejnovější knihy?

 To, co nazýváte „magickou přitažlivostí“ děl Petra Parléře jsem samozřejmě ode dávna vnímal. Nebylo možné nevidět, že dílo Petra Parléře svou genialitou neskonale převyšovalo vše, co v naší zemi do té doby vzniklo a že jeho ohlas byl ve své době nesmírný. Tomu se v tomto ohledu nemohlo vyrovnat ani nic z pozdějších období. Měl jsem ale před tímto fascinujícím fenoménem velký ostych, a tak kniha o rodu Parléřů vznikla až řadu desetiletí poté, co jsem začal materiál k jejímu napsání sbírat.

O Karlu IV. se často traduje, že než se do něčeho zásadního pustil, poradil se nejdříve s astrology. Vybral si tak k dostavbě chrámu sv. Víta i Petra Parléře, nebo ho spíše upoutala jeho pracovní kreativita?


Nemám pocit, že by nějaký astrolog poradil Karlovi IV., aby si k vedení stavby pražské katedrály vybral Petra Parléře. Nejspíše mu ho doporučil jeden z jeho rádců – augsburský biskup Marquard z Randegga. V jeho diecézi stavěl Petrův otec Heinrich (Jindřich) kostel sv. Kříže ve Švábském Gmündu a patrně i východní chór dómu v Augsburgu. Ukázalo se, že ta volba byla velmi šťastná. Došlo tu tak ke spojení velkého vizionářského stavebníka, jakým byl Karel IV. s geniálním mistrem.

A právě on, navázal na předchozí práci Matyáše z Arrasu, přičemž jeho původní plány zcela přepracoval. Co ho k tomu vedlo?


Podoba těch částí pražské katedrály, které vznikly ve 14. století zjevně prozrazuje, že Petr Parléř původní koncept Matyáše z Arrasu výrazně změnil. Roli tu nejspíše sehrála nová vize Petra Parléře, která souzněla i s nástupem nové vlny Karlovy vladařské reprezentace po jeho císařské korunovaci v roce 1355.

Také je o něm známo, že pocházel z velmi rozvětvené příbuzenskými vazbami propojené stavitelské rodiny, která působila nejen v Norimberku, Kolíně nad Rýnem, Vídni, Basileji, Ulmu, Augsburgu ale i na mnoha dalších místech. Čím si vysvětlujete to, že se jako jediný z ní, dokázal prosadit? Bylo to dáno tou jeho neskutečnou citlivostí, s kterou dokázal k tvorbě těchto staveb přistupovat?


Členové rodu Petra Parléře stanuli v čele řady významných sakrálních staveb na mnoha významných místech. Navíc byli příbuzensky i pracovně provázáni s jinými rody velkých mistrů. I oni odvedli velké a dodnes obdivované dílo. Petr Parléř měl nicméně v Praze veliké štěstí, že se mu zde otevřela možnost realizovat záměry tak veliké osobnosti, jakou byl císař Karel IV. a on tyto možnosti geniálně naplnil.

Jeho otec Heinrich Parléř vedl stavbu kostela svatého Kříže v Švábském Gmündu, dómu v Augsburgu a mnoha dalších, ale tak známým jako jeho syn Petr se nestal. Proč?


Kostel sv. Kříže ve Švábském Gmündu stavěný Petrovým otcem Heinrichem patří ke kultovním stavbám německé gotiky. Platí to jak o trojlodí, jehož budování mistr Heinrich převzal, tak i o východním chóru, jehož stavbu započal. Jeho utváření se stalo velikým vzorem. Ale málo platné, tady se jedná o sice mimořádně náročné dílo, ale přeci jen šlo o kostel města, v Praze vyrůstaly stavby Petra Parléře pod záštitou samotného císaře, to jim zaručovalo už v době jejich vzniku velkou proslulost.

Kostel Panny Marie v Norimberku, katedrála v Kolíně nad Rýnem, katedrála ve Štrasburku, kostel sv. Bartoloměje v Kolíně, kostel sv. Barbory v Kutné Hoře Karlův most, Staroměstská mostecká věž, kaple Všech svatých na Pražském hradě. To je výčet staveb, na nichž Petr Parléř působil. Jak je možné, že ze všech jeho staveb i po tolika staletích neustále vyzařuje energie genia loci?

V případě kostela Panny Marie v Norimberku navrhovatele stavby neznáme. V odborné literatuře se uvažovalo o Petru Parléři, ale indicie poukazují spíše na jeho bratra Michaela. S dílem katedrály v Kolíně nad Rýnem a s těmi, kdo ji stavěli byl Petr Parléř nepochybně spjat a stejně tak i někteří členové jeho rodu. Na katedrále ve Štrasburku působil po poměrně krátký čas před svou smrtí Petrův bratr Michael. Vlastní dílo Petra Parléře je tak omezeno na Prahu (katedrála, kostel Všech svatých, podíl na stavbě kamenného mostu a jeho Staroměstská mostecká věž) a kostel sv. Bartoloměje v Kolíně. K nim se řadí mimo jiné i nejstarší části chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Staroměstská mostecká věž je svého druhu pomníkem vlády Lucemburské dynastie pod ochranou světců, jejichž skulptury jsou osazeny na její fasádě. I tato věž má v sobě vepsaný kód sakrality. Ostatní stavby Parléřovy vyrůstaly k oslavě Boží a už tím byla dána jejich duchovní dimenze. Odtud i z geniality, kterou Petr Parléř do svých děl vložil, pochází ona energie, která z nich vyzařuje. Obor dějiny umění, v němž pracuji, má s tím vším ale potíž. Fenomény krásy, umělecké kvality a tvůrčí geniality nejdou měřit co do délky, šířky nebo výšky, nejde tu měřit rychlost ani jiné postižitelné veličiny. Stojíme tu před fascinujícím tajemstvím a doufáme, že naše mysl a oči jsou otevřené.

Kromě těchto významných stavebních děl byl i autorem architektonických návrhů, kamenných soch a dřevořezeb, z nichž nejznámější jsou sv. Václav na Hluboké, sv. Mikuláš a Kristus Bolestný na Karlštejně, který dostavoval či Kristus Vítězný ze Zálezlic. Zhotovoval tato díla jako součásti svých staveb nebo teprve až na objednávku?


Jen jediné sochařské dílo lze s osobností Petra Parléře spojit na základě psaného svědectví. Tím je náhrobek Přemysla Otakara I. v pražské katedrále, k němuž se svým stylem pojí i náhrobek Přemysla Otakara II. Samozřejmě v Parléřově katedrální huti vznikla řada sochařských děl u jejichž vzniku a koncepce verkmistr Petr stál. Chápu, že badatelé zabývající se sochařskou produkcí ať už vytvářenou v kameni nebo ve dřevě upadají v pokušení tvrdit, že ta či ona socha je dílem samotného Petra Parléře. Mohou tak získávat jistou mediální pozornost. Omlouvám se, že takovou potřebu jsem nikdy neměl.

Ve svých synech Janovi a Václavovi měl své pokračovatele, ale po jejich smrti v době husitských válek došlo k zániku této slavné huti, což přispělo i ke ztrátě vedoucí pozice Prahy jako uměleckého centra, že?


Na počátku husitské revoluce se stavba pražské katedrály zastavila. Totéž platí o práci na stavbách jiných kostelů v zemi až na naprosté výjimky. Poslední nám známý člen Parléřova rodu Petrův syn Janko skončil až ve vzdáleném Záhřebu. Praha svou pozici jako umělecké centrum prvního řádu rázem ztratila.

Toto nejnovější dílo, však není vaším jediným. Jste autorem řady odborných knih s historickou tématikou, z nichž vybírám Aristokratická sídla v období romantismu, Aristokratická sídla v českých zemích, The Cathedral of St. Vitus at Prague Castle. Leží v současné době na vašem psacím stole opět nějaký další zajímavý historický námět?


Za mnou se z minulosti táhne závazek zrealizovat německé vydání knihy Dílo knížat a králů z rodu Přemyslovců, anglickou edici knihy Římský a český král Václav IV. a také příprava kolektivní monografie o době tohoto krále. Jeho osobnost byla sice složitá a rozporná, nebyl to žádný obrazně řečeno do kamene vytesaný státník a velikán jako jeho otec Karel IV., ale kultura jeho doby byla fascinující.

Za svou odbornou publikační činnost jste také obdržel mnoho prestižních ocenění jako např. papežský rytířský Řád svatého Řehoře Velikého. Jak se jako rytíř cítíte?


Jeden můj kamarád ostatně velmi mediálně známý, takže ho nebudu jmenovat, mi napůl z legrace řekl, že mi závidí to úžasné privilegium vjet do chrámu sv. Petra v Římě na koni, které je údajně s tím řádem spjaté. Opravdu nemám v úmyslu to zkusit. Mně jistě udělaly radost pocty udělené ze zahraničí jako uznání mé akademické práce, ať už to byla Herderova cena nebo čestný doktorát z Technické univerzity v Drážďanech. Ale není to o tom, že by se z toho měla zatočit hlava.

Váš otec pracoval na hospodářské správě schwarzenberských statků v Čimelicích, jejichž okolí je proslulé řadou historických památek, takže se dá říci, že díky nim, jste získal zájem o historii. Je to tak?


Můj táta přišel do Čimelic nedlouho před druhou světovou válkou a pracoval tehdy jako účetní ve schwarzenberské cihelně a vápence. Čimelice jsou místem s krásným barokním zámkem, množstvím barokních soch, klasicistní hrobkou rodu Wratislavů a v době baroka zformovanou krajinou. V blízkosti leží zámek Orlík, hrad Zvíkov, daleko není do Písku, města s mnoha památkami. A tak jistě to prostředí, kde jsem se už v dětských letech pohyboval, přispělo k tomu, co jsem pak v pozdějších letech dělal.

Děkuji za rozhovor.


Já děkuji.



1
Vytisknout
9511

Diskuse

Obsah vydání | 10. 3. 2022