Chystá se Viktor čistič do Moskvy?

18. 5. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
V devadesátkovém krváku Luca Bessona Brutální Nikita si Jean Reno střihl vedlejší roli postavičky, která se sama představuje jako "Viktor čistič". Zdá se, že právě někdo takový bude mít v současné Moskvě brzy plno práce.


Plukovník v záloze Michail Chodarjonok, který dvacet dní před novou Putinovou válkou napsal do vojenské přílohy Nězavisimoj gazety ostře kritický článek k připravované operaci, vystoupil před několika dny v ruské státní televizi. Nastínil zde opět ostře kritické hodnocení probíhající invaze na Ukrajinu, vyslovil se s uznáním o profesionalismu ukrajinské armády a upozornil na mezinárodní izolaci Putinova Ruska.

Nejde o úplně první průlom do oficiální kremelské propagandistické linie, která stručně řečeno tvrdí, že (podle původních představ ruského velení) třídenní operace na Ukrajině jde už třetí měsíc přesně podle plánu. Před letošními oslavami Dne vítězství 9. května se v televizi ozvaly skeptické hlasy ohledně možností případné všeobecné mobilizace. Někteří západní pozorovatelé spekulovali, že by Putin na slavnostní přehlídce na Rudém náměstí mohl takovou mobilizaci vyhlásit.

Zmíněnou televizní skepsi však ještě bylo možno chápat dvojím způsobem: Putin si mobilizaci nepřeje, protože by tak musel definitivně přiznat, že se se svým plánem zničení Ukrajiny naprosto přepočítal a válka mu přerostla přes hlavu. Kritiku mobilizace bylo možno číst také jako kritiku radikalizovaných generálů a podporu stanoviska zdrženlivějšího prezidenta. Avšak to, co řekl Chodarjonok v televizi teď, nelze chápat jinak, než jako přímou kritiku přinejmenším ministerstva obrany a blízkých kremelských poradců, kteří svým namyšleným chvástáním Putina utvrdili ve špatném rozhodnutí rozšířit válku proti Ukrajině zahájenou v roce 2014.

Chodarjonok je ve svých názorech dlouhodobě konzistentní. Když jej zvali do televize, nikdo nemohl očekávat, že by tam "držel oficiální linii". Věděli dobře, koho zvou. Přitom ruská společnost naprosto netoleruje nějakou iniciativu zdola. Někde to nějaký nadřízený televizních mluvících hlav musel schválit a dát příslušné razítko. Téměř jistě iniciativa opět vyšla z Kremlu.

Komentátor Alexandr Mitrofanov tedy logicky odhaduje, že "budou padat hlavy, ale ta Putinova to nebude". Takový průběh událostí by odpovídal nejen obsahu předchozího odstavce, ale také dlouhodobě zažitému stereotypu ruské politiky. V ní byl car (a jeho nejrůznější analogie) vždy považován za bohem vyvoleného vládce, který se prostě sám nemůže mýlit. Jestliže se přece jen spletl, pak jedině proto, že se do jeho společnosti vetřeli špatní rádcové. A co tedy s nimi?

Bidenova administrativa se chtěla plně soustředit na strategické soupeření s Čínou. Putinovi vloni v létě nabídla příměří v Evropě. Dokonce plánovala úplné zrušení celé kategorie zbraní, pozemních strategických mezikontinentálních raket, které jsou tradičně primárním nástrojem mocenského soupeření s Ruskem. Spolkla svou kritiku plynovodu Nord Stream 2 a mlčky posvětila německou energetickou spolupráci s Moskvou. 

Putin to celé přečetl jako důkaz, že jsou USA neuvěřitelně slabé a že od nich snadno může dostat ještě mnohem více, než kolik jsou mu samy ochotny dát. 

Únorové rozhodnutí rozšířit válku proti Ukrajině z proxy konfliktu na otevřenou intervenci zničilo prakticky vše, čeho Vladimir Putin jako prezident dosáhl. Vymazalo dvě dekády problematického ekonomického rozvoje, dekádu budování ozbrojených sil. Zdevastovalo dlouho budované vlivové sítě na Západě. Putin přišel o reputaci "kontroverzního, ale racionálního" politika a je nyní považován za vyšinutého masového vraha a válečného zločince. Ukrajina vyjde z konfliktu zničená, ale politicky jednotnější než kdy dříve a schopná se díky západní podpoře a poválečnému financování obnovy napříště ubránit. Neutrální Finsko a Švédsko kvůli kremelské imperiální politice míří do NATO, koncepce neutrality redefinují i Švýcarsko nebo Irsko.

Všechno kvůli tomu, aby Rusové obsadili ukrajinské pobřeží Azovského moře (pravděpodobně jen dočasně) a podstatnou část Chersonské oblasti (také zřejmě jen dočasně).

Za to bude muset někdo zaplatit. Nejspíše dojde na ministra obrany Šojgua, který vybudoval "přehlídkové" ozbrojené síly neschopné boje v normální válce, i dlouhodobého architekta ukrajinské politiky Surkova. A zřejmě i na další.

Za jinak stejných okolností během měsíce, maximálně dvou, začne široce pojatá ukrajinská protiofenzíva, kterou bude mít personálně i technicky oslabená a demoralizovaná ruská armáda velký problém ustát. Vysoce motivovaní ukrajinští obránci se drželi pod palbou ze všech sil. Rusové v cizí zemi, kde je nikdo nevítá a nikdo nechce, se budou cítit v obraně velmi odlišně. Nemají dost vojáků, zejména pěchoty, aby udrželi své pozice. A pro vyzbrojení nějakého půl milionu částečně mobilizovaných není k dispozici dost zbraní. Násilím mobilizovaní obyvatelé Doněcké a Luhanské oblasti už často bojují se zbraněmi z 2. světové války, včetně opakovaček Mosin-Nagant zavedených do výzbroje v roce 1891.

Za celou katastrofu v podobě naprosté imploze ruského imperiálního snu se bude muset někdo veřejně zodpovídat. A Putin nepochybně udělá vše proto, aby se sám z odpovědnosti vyvlékl.

3
Vytisknout
10677

Diskuse

Obsah vydání | 20. 5. 2022