Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Rusové na Suwałki nyní nezaútočí, uvázli by v bahně, ale na stejné potíže by narazila i pomoc NATO Litvě

30. 6. 2022 / Ivan Větvička

čas čtení 7 minut

Foto:

Litevci se rozcházejí po probdělé Svatojánské noci. Před rozpadem Sovětského svazu byly tyto oslavy nenásilným projevem vzdoru proti okupaci a jejich účastníky pronásledovala KGB. Nyní jsou Litevci součástí Západu, věří, že jim v nouzi pomůžeme a KGB ani jiní pohrobci SSSR je již neohrozí. Jejich naději nesmíme zklamat. (Foto Ivan Větvička, Litva 2022)

V médiích je nyní opakovaně zmiňována možnost ruského útoku na úzké pozemní spojení mezi Polskem, Litvou a potažmo celým Pobaltím. Tento šedesát kilometrů široký koridor sevřený mezi ruskou kaliningradskou exklávou a Běloruskem se nachází v pozoruhodné krajině, která v České republice nemá analogii a málo našinců ji spatřilo. Snad proto můžeme v českých médiích narazit na bizarně protichůdné charakteristiky tohoto území. (Např. Novinky.cz 29. 6. území popsaly jako „Suvalský průsmyk, horský úsek o délce 65 kilometrů“, zatímco na Britských listech se hovoří o „proláklině“.)

Správný popis terénu je však nezbytný pro pochopení specifik zdejší krajiny a pro odhad rizik spojených s přesunem a možným bojem větších vojenských jednotek v této oblasti. Evropa je zde rovná, v době zalednění sedřená ledovcem do hladka. Když skončila doba ledová a kontinentální ledovec roztál, zanechal po sobě spoustu nepořádku, který sem dovlekl ze Skandinávie – bezpočet nevýrazných vyvýšenin, „hromádek“ tvořených nevytříděnou směsí písku i větších kamenů, jejichž nadmořská výška na polské straně u Suwałek většinou nepřesahuje 200 m, severněji, na Litvě v okolí Mariampolé klesá ke 100 m.

Výškové rozdíly na konkrétním místě v krajině dosahují nejvýše nižších desítek metrů, obvykle jsou ale mnohem menší. Mezi nevýraznými terénními vlnami se nachází spousta prohlubní vyplněných jezírky či mokřinami. Hladina podzemní vody je blízko povrchu, a tak i pouhých několik decimetrů může rozhodnout o tom, zda stojíte na suchu, nebo vám teče do bot. Nejsou tu hory ani prolákliny, jenom nedozírná, mírně zvlněná a zhusta podmáčená rovina. Největším městem jsou na polské straně sedmdesátitisícové Suwałki, v Litvě padesátitisícové Marijampolé a podstatně menší Kalvarija. Zbytek osídlení tvoří především malé vesnice a bezpočet osamělých usedlostí – zdejší sedláci asi měli ve zvyku stavět grunt uprostřed svých polí a luk, podobně jako na některých místech na Třeboňsku.

21. 6. nad touto částí kontinentu hodně pršelo, hladina podzemní vody se zvedla a vody v kraji citelně přibylo. 22. 6. jsem viděl, že zaplavila i části polí, luk a některé méně významné cesty. Pokud by sem Rusové vpadli dříve, než krajina vyschne, uváznou v bahně a budou biti jako u Kyjeva. Neměli bychom se tím ale nechat ukolébat, protože pro obranu NATO je mnohem nebezpečnější, že Rusové mohou po silných deštích zablokovat pozemní přesun větších posil do Pobaltí snadněji než obvykle. Přes hranici mezi Polskem a Litvou vedou pouze dvě asfaltové silnice, po nichž může bez problémů projíždět těžká technika za jakéhokoli počasí.

Je to tah č. E 67, (nyní srovnatelný s našimi silnicemi první třídy, ale brzy tudy povede dálnice), jehož trasa leží 20 km vzdušnou čarou od hranice kaliningradské exklávy, a méně významná silnice č. 16, která vede 15 km od běloruské hranice. Středem „suwałského hrdla“ prochází jediná trať (v současnosti tudy nejezdí osobní vlaky, spojení bude v červenci možná obnoveno), která propojuje železniční síť v Pobaltí se zbytkem Evropy.

Od kaliningradské exklávy ji dělí vzdálenost 30 km, od Běloruska 40 km. K ostřelování obou silnic Rusům postačí i obstarožní dělostřelectvo, kterého mohou mít ve skladech nadbytek, neboť jeho výkon by byl na ukrajinském bojišti nedostatečný. Pro útok na železniční trať by museli přitáhnout lepší kusy, případně raketomety.

Letectvo NATO by tyto jednotky zajisté rychle zničilo, ale byla by to ztráta, kterou si Rusové mohou dovolit. S malou investicí tak dokáží účinně komplikovat obranu Pobaltí. Konvoje naší techniky by se musely rozptýlit v krajině a pronikat k severu sítí prašných, po dešti spíše blátivých cest mezi mokřinami, jezery a vodními kanály. K fiasku by zbýval jenom krok...

Převezměme iniciativu

Pokud by Rusové začali třeba pouze symbolicky napadat oblast kolem Suwałek a Kalvarije, vyvolali by paniku v Pobaltí, což je v souladu s jejich politikou v blízkém příhraničí. Dosud neútočí jenom díky tomu, že Polsko i pobaltské státy jsou členy NATO a byť malý útok by (snad konečně) přiměl armády členských zemí Severoatlantické aliance k rozhodné akci. Ono „suwałské hrdlo“ není v krajině nijak patrné, vzniklo uměle, vytyčením státních hranic. Pokud Rusové zaútočí, mohli bychom ho rozšířit záborem části kaliningradské exklávy. Máme na to ale v Polsku a na Litvě dost sil? Kaliningradská exkláva je přerostlý vojenský prostor, kde bychom mohli narazit na lecjaké překážky. Bylo by bezpečnější spolehnout se na převahu ve vzduchu i na moři, zničit ruskou baltskou flotilu, podle potřeby decimovat ruské letectvo a podporovat Pobaltí po moři.

Pokud by Rusové zaútočili na sebeodlehlejší území NATO, není důvod jim nadále přenechávat iniciativu ve volbě místa a intenzity boje. Pak by mohla být politicky průchodná i bezletová zóna nad Ukrajinou... Rusové by útokem na polské Suwałki či litevskou Kalvariji a Marjampolé uspíšili svoji porážku na Ukrajině a riskovali ztrátu území u Baltského moře. Proto není pravděpodobné, že se k něčemu takovému odhodlají. Musí jim ale být zřejmé, že jsme na eskalaci konfliktu připravení, máme techniku i odhodlání a v krajní nouzi nedostatek tanků, dělostřelectva či konvenční letecké munice vyvážíme použitím taktických jaderných zbraní.* Měli bychom je ale do Evropy včas přivézt, v současnosti má v této kategorii výzbroje Rusko drtivou převahu (na rozdíl od strategických hlavic, ** jejichž počet je v arzenálech NATO a Ruska srovnatelný). Následky takové eskalace by byly děsivé, ale pokud se na tuto možnost nepřipravíme, riskujeme, že Putinova armáda usoudí, že může v Evropě i nadále útočit, aniž by to znamenalo její zničení a může taktické jaderné zbraně použít jako první.

Poznámky

*) Taktické jaderné zbraně uvolňují energii především štěpením jader těžkých prvků, zejména plutonia. Mohutnost výbuchu bývá srovnatelná s explozemi nad Hirošimou a Nagasaki, ale může být i podstaně menší. Mezinárodní odzbrojovací dohody jejich počet v arzenálech uznaných jaderných mocností neregulují.

**) Strategické jadené zbraně získávají energii především slučováním jader lehkých prvků, zejména vodíku. Jejich výbuch bývá desetkrát silnější než v případě výše uvedených bomb (v minulosti byly sestrojeny i v boji těžko použitelné 1000 x mohutnější nálože), proto se nehodí pro získání lokální výhody, ale slouží především k preventivnímu odstrašení nepřítele od agrese, neboť jejich použití by přineslo všeobecnou zkázu. Zatím stále platí smlouva USA a Ruska o regulaci jejich počtu. (Který stále dostačuje přinejmenším k likvidaci lidské civilizace na severní polokouli.)