Nejrozmanitější stát

11. 10. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 7 minut
 


Tanzanie je vzhledem jednašedesátimilionové populaci a sto dvaceti etnickým, jazykovým a náboženským skupinám považována za nejrozmanitější stát, rozkládající se ve východní Africe. Na jejím území, ale nalezneme i mnoho přírodních krás, mezi něž patří nejvyšší hora Afriky Kilimandžáro, Viktoriino jezero, které je největším, stejně tak jako nejhlubší jezero Tanganika a jezero Manyara, jenž je proslulé ohromující populací růžových plameňáků. A právě tento svou krásou vyhlášený stát měla možnost v nedávné době navštívit i jedna ze známých mladých českých výtvarnic, absolventka pražské Akademie výtvarných umění, Tereza Zichová, jejíž velkoformátový obraz s názvem Tygr budil mezi návštěvníky pardubického Mázhausu, kde měla svou výstavu, velkou pozornost.


Paní Terezo, jakým modelem byl zmíněný tygr z vašeho obrazu?

 

Obraz s tygrem vznikl ještě před cestou do Afriky. Když jsem ještě studovala na AVU u pana Rittsteina, domluvil mi volný vstup do Zoo. Pravidelné skicování v Zoo mi velmi pomohlo zlepšit se v kresbě a malbě zvířat. Pro tohoto tygra vznikla inspirace v Zoo. V Africe se nám také podařilo potkat volně žijící zvířata. Mám zážitek, jak jedeme autobusem po asfaltové cestě a vedle nás jsou vidět žirafy. Podobně jako v Čechách srnky a zajíci.

Tak to je ladná krása, lahodící nejen oku, ale i duši cestovatele...

Jak jste se vlastně ocitla v Tanzanii?

Afrika mě vždycky lákala. Tanzanii jsem si vybrala ze dvou důvodů. Prvním byla bezpečnost a druhým bylo to, že je tam spousta národních parků s volně žijícími zvířaty.

Jak na vás tento jedinečný stát zapůsobil?

Jeli jsme s partnerem do neturistických oblastí a s velmi přiškrceným rozpočtem, proto se budou naše zážitky lišit od zážitků běžných turistů např. ze Zanzibaru, kde jsme na konci také nějaký čas pobyli. Chtěla jsem si zažít pravou Afriku a to se povedlo! Partner by vám potvrdil, že jsem to „trochu“ přehnala.  Měla jsem největší strach z hygieny. Myslela jsem si, že nejtěžší bude chodit na záchod bez toaletního papíru (levá ruka = toaleta, pravá ruka = jídlo). Když žijete s místními v jejich chatrči, musíte se zkrátka rychle přizpůsobit. Paradoxně to byl nejmenší problém! Největší kulturní šok byl s mentalitou místních. Místní lidi absolutně nejsou připraveni na baťůžkáře s hlubokou kapsou. Toto nám na mnoha místech velmi znesnadňovalo pobyt. Co nás také velmi zarazilo, bylo chování řidičů v jednom z přírodních parků, který byl spíš Zoo bez klecí a honem na zvířata. Afrika také není připravena na plasty. Tomuto materiálu prostě nerozumí. Pokaždé, když jsme změnili místo pobytu, viděli jsme hořící kopce plastového odpadu. Zkušeností bylo mnoho a mohla bych vyprávět opravdu dlouho. Masajové, dovezení z parků, kteří byli umělou atrakcí na Zanzibaru, kde uspokojovali bílé turistky v letech… až po nádhernou barevnost látek. Se zážitky to zkrátka bylo jak na horské dráze.

Zažila jste během svého pobytu i nějaký monzun, neboť Tanzanie je jimi vyhlášená?

Monzun jsem nezažila. Déšť jsme viděli jen, když jsme změnili nadmořskou výšku a jeli do hor.

Bylo něco, po čem se vám po vašem návratu do Česka stýskalo?

Po nádherné barevnosti Afriky a čerstvých kokosech ke snídani.

Kromě již zmíněného tygra, jste ale autorkou i mnoha dalších obrazů nejen se zvířecími, ale i textilními motivy. Jak se zrodila vaše myšlenka promítnout do svých obrazů právě textil?

Ornament a vzor textilií mě vždycky fascinoval, a tudíž je přirozeně vkládám i do obrazů. Vždycky jsem malovala to, co mě obklopovalo a spojovala prožitou skutečnost se svou estetikou.

Celá Afrika je vyhlášena nejen barevností svých látek, ale také i jejich vzory a kvalitou. Přivezla jste si aspoň kousíček nějaké?

No to si pište! Partner mi je pak zakázal nakupovat, že je neuvezeme. Tak jsem ty další pouze fotila. Byly všude, bylo jich moc a byly boží!

Mezi vaše další známé obrazy patří např. Afričanka, Tanzanijská kočka, Galateia, Alenky, Čekárna, Klea, Modelka č. 1 a Modelka č.2, což mne vybízí k otázce, že jde o vašeho pejska?

Ano (zrovna spí vedle mě na gauči…  ). Na starších obrazech je moje fenka Klea, která byla mým prvním psem. Na novějších obrazech je Kalisi.

Vaší oblíbenou technikou je olej na plátně, ale nevyhýbáte se ani akvarelu, kresbě a grafickým technikám. Zůstanete jen u nich, nebo zkoušíte i další?

Zatím to tak vypadá.  Miluju malbu, kresbu a litografii. Zatím mi to úplně stačí a naplňuje.

Díky platformě Libe(ň) Art contemporary máte ateliér v pražské Libni. Jak vás tato čtvrť, jenž je provázána se jmény spisovatele Bohumila Hrabala, výtvarníka Vladimíra Boudníka a básníka Karla Hlaváčka inspiruje k tvorbě?

Areál libeňských ateliérů je naprosto úžasný. Jsem velmi vděčná, že jsem se po škole mohla přidat k této skupině. Jsou to úžasní lidé a kamarádi. Můj ateliér mi také umožňuje tvořit i třímetrové obrazy.

Stalo se vám někdy, že jste si stoupla před čisté bílé plátno a začala malovat, aniž byste měla v mysli dlouhodobý námět?

Pokud vím tak ne. Vždy jsem měla přípravu ve skicách. V posledních třech letech byla příprava opravdu pečlivá. Dokonce dříve na škole mě nový obraz napadal při malování posledního. V současné době mám jiný postup. Udělám si spoustu kreseb a přemýšlím, kterou jak budu zpracovávat, na jaký formát a v jaké barevnosti.

A když před tím čistým bílým plátnem stojíte, odkud začnete svůj námět malovat, neboť při té třímetrové velikosti?

Většinou začínám intuitivně. Nejdříve si na plátno nadhodím v lince námět. Někdy ho upravím vůči formátu a ladím linku tak dlouho, dokud si to nesedne. Třeba ho i poupravím. Velké plátno si občas žádá úpravu, protože původní návrh tam nesedí. A naopak. Malý nebo střední formát potřebuje něco jiného než velký obraz.

Když jsem s kresbou na plátně spokojená, udělám akrylem podmalbu. Potom už sahám po oleji a maluji olejem. Místy vznikne zajímavý efekt, když akrylovou podmalbu nechám a olejem do ní nezasahuju.

To je zajímavé...

Už víte, jaký další stát po Tanzanii navštívíte?

Zrovna jsme se vrátili z Bali, ale tato cesta nebyla tak dobrodružná. Byla to spíš dovolená.  Zvolili jsme mírnější průběh kvůli naší roční dceři, která cestovala s námi. I tak to bylo nádherné. Ještě bych chtěla projet Indii, památky v Egyptě a navštívit galerie v New Yorku.

Tak to vám tedy přeji, aby se vám všechna vaše cestovatelská přání splnila…

Děkuji za rozhovor.

0
Vytisknout
2511

Diskuse

Obsah vydání | 13. 10. 2022