Británie: Úkol Rishiho Sunaka není, aby zajistil vítězství toryů, ale aby zabránil volební katastrofě

27. 10. 2022

čas čtení 6 minut

Sunak se rozhodl znovu jmenovat Suellu Bravermanovou ministryní vnitra necelý týden poté, co ji Liz Trussová donutila rezignovat. Toto téma ve středu dominovalo Sunakovým prvním parlamentním interpelacím a v dohledné době nezmizí, píše Martin Kettle. Není to jediný problém, který může Sunakovo premiéství pronásledovat - příští měsíc proběhne vyšetřování lhaní Borise Johnsona parlamentu  a otazníky vyvolává i návrat Gavina Williamsona do ministerské funkce, kterého Theresa Mayová vyhodila z vlády kvůli úniku tajných dokumentů. Prozatím je však Bravermanová záležitostí, která by mohla Sunakovým  kabinetem otřást nejdříve a nejnebezpečněji.

 
Během středečních parlamentních interpelací se Sunak snažil nedávnou rezignaci Bravermanové na funkci ministryně vnitra odmítnout jako chybu v úsudku. Bylo to však mnohem víc než to. Bravermanové prohřešek byl vážný: sdílela interní návrh dokumentu ministerstva vnitra o imigraci s ultrapravicovými poslanci. Šlo o porušení ministerské odpovědnosti, a to úmyslné porušení. Lze předpokládat - veřejné údaje jsou kusé - že měla ve zvyku takové věci dělat častěji.

Jisté je, že jako ministryně pro bezpečnost - ministryně vnitra je odpovědná za rozvědku, za hranice a za policii - a tak šlo o porušení předpisů s velkými důsledky. Úředníci ministerstva vnitra to považovali za natolik závažné, že to nahlásili tajemníku vlády Simonu Caseovi. Ten to zřejmě považoval za natolik závažné, že Trussové doporučil, aby Bravermanovou odvolala. Sunak se možná bude snažit tuto záležitost  ututlat a zabránit vyšetřování, které by ho mohlo donutit rozhodnout, zda může Bravermanová ve funkci ministryně vnitra pokračovat.

I kdyby se mu to podařilo, Sunakovo jmenování Bravermanové poškodí jeho pověst. Korektnost je totiž jednou z jeho předností. Je hrdý na to, že říká pravdu. Na funkci Johnsonova ministra financí rezignoval s tím, že "veřejnost právem očekává, že vláda bude vykonávána svou funkci  řádně, kompetentně a seriózně". Tento týden se vrátil do Downing Street a slíbil "integritu, profesionalitu a odpovědnost". Opětovné jmenování Bravermanové do ministerské funkce se s ničím z toho neslučuje.

Proč něco takového udělal? Udělal to, protože si myslel, že musí. Částečně jde o politiku. Sunak zřejmě stále věří, že neoliberální ekonomika může koexistovat s restriktivními imigračními opatřeními. Málokterý ekonomicky poučený politik věří, že se kruh může takto kvadraticky uzavřít. Trussová rozhodně ne, stejně jako Jeremy Hunt. Opětovné jmenování Bravermanové však nebylo ani tak potvrzením jejích názorů, jako spíše připomínkou Sunakovy slabosti. 

Je důležité být však praktik. Vzhledem k neutěšené situaci, v níž se strana toryů nachází, má Sunak jistě pravdu, když se snaží stranu sjednotit. Musí zvrátit upřednostňování kabinetu založeného spíše na loajalitě než na schopnostech, kterýžto princip uplatňovala Trussová. Z toho vyplývá, že to znamená dát funkci některým lidem, které by Sunak nejraději za vládním stolem neměl. Proto tam stále zůstává nejen Bravermanová, ale i další, jako je ministr zahraničí James Cleverly, ministryně životního prostředí Thérèse Coffeyová a možná i ministr obrany Ben Wallace. Objímejte své přátele těsně, ale své nepřátele ještě těsněji.

Sunak nebude pro stranu toryů zázračným řešením. Dohoda s Bravermanovou to jen podtrhuje. Sunak není tak geniální, jak tvrdí jeho obdivovatelé. Na ministerstvu financí se dopustil podstatných a  významných chyb. Jeho podpora pro brexit je bizarní u někoho, kdo je tak ekonomicky vzdělaný a kdo se hlásí ke globalizaci. Je politicky nezkušený - a někdy je to na něm vidět. A stojí před ním úkol, který je pravděpodobně nad síly kohokoli tak jako tak.

Přesto je Sunak v trýznivé situaci, kterou vytvořily pády Johnsona a Trussové, rozhodně nejméně špatnou volbou, která je k dispozici. Je obrovskou zásluhou toryů, že si vybrali prvního asijského premiéra Británie. Ale stejně jako by příznivci toryů neměli přeceňovat rozdíl, který Sunakova korunovace přinesla, neměli by ho podceňovat ani odpůrci toryů.

Vezměme si, čeho se toryům podařilo dosáhnout v uplynulém týdnu. Nejvýraznější je, že Konzervativní strana zarazila kůl do srdce Johnsonově snaze se jí znovu zmocnit. Přátelé i nepřátelé všeobecně předpokládali, že Johnson vyhraje. Příběh o tom, jak tomu bylo zabráněno, bude fascinující. Mohlo by to znamenat konec Johnsonovy éry v britské politice. Pokud se tak stane, prokáže toryovská strana službu nejen sobě, ale i nám všem.

Tím však dobrá práce nekončí. Strana se také dokázala velmi efektivně zbavit Trussové a všech jejích fanatických poradců, vyhnout se premiérství Penny Mordauntové, které by jistě skončilo špatně, a vykopnout ultrakonzervativce, "poslance pro osmnácté století"  Jacoba Rees-Mogga.

Labouristé nelenili a odmítli Sunakovu vládu jako masivní retro,  jako Johnsonovu vládu bez Johnsona. Je to podivná forma urážky, protože právě johnsonismus bez Johnsona je to, co by chtěl Sunak nabídnout - stranu, která se drží manifestu z roku 2019.

Krize britské Konzervativní strany není u konce. V některých ohledech pouze vstoupila do nové fáze, která může být jen o málo víc než vyčkávací. Dalším rozhodujícím momentem bude Huntovo podzimní ekonomické prohlášení, které bylo nyní odloženo na 17. listopadu. Tehdy se budou muset rozhodnout. Mohou zavést škrty, zvýšit daně nebo se s největší pravděpodobností pokusit o nějakou kombinaci obojího, která potěší jen málokoho. Na pozadí zvyšování úrokových sazeb, inflace, růstu cen energií, stávek a zimní krize ve zdravotnictví  je před Sunakem a jeho stranou chmurné období - ať už se udrží u moci,  nebo ne.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1
Vytisknout
5063

Diskuse

Obsah vydání | 1. 11. 2022