Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Před Babišem odmítla komunita bosých karmelitánů i reklamní choutky Paula Coelha

18. 1. 2023 / Fabiano Golgo

čas čtení 7 minut

Kostel Pražského Jezulátka byl v úterý dopoledne výjimečně uzavřen. Komunita bosých karmelitánů se tak rozhodla poté, co se z médií dozvěděla o úmyslu Andreje Babiše v tento den kostel navštívit. Avizovanou návštěvu totiž považovali za součást Babišovy předvolební kampaně. "Včera jsem to bohužel neopatrně řekl médiím a bylo to venku a zavřeli kostel. Já to nechápu. Před Pánem Bohem jsme si všichni rovni a do kostela přece mají přístup i vrazi, aby mohli prosit o odpuštění," uvedl kandidát na prezidenta Andrej Babiš.

V roce 2004 zveřejnil populární brazilský spiritualistický spisovatel Paulo Coelho na svém Twitteru, že se chystá konečně splnit slib, který dal v roce 1982, když cestoval po Československu se svou ženou, výtvarnicí Christinou Oiticica. Než se Coelho koncem 80. let stal spisovatelem, patřil k nejvýznamnějším brazilským textařům populárních písní Jeho texty typické pro hippies 70. let se ústy zpěváka Raula Seixase, místní legendy, staly velkými hity. Jako textaři mu však byla souzena anonymita kuloárů, zatímco jeho partner získal slávu za texty, které Coelho napsal. Honoráři z jeho písní velmi zbohatl a rozhodl se cestovat po světě, aby našel sám sebe.

Během pobytu v Praze se Coelho vydal k Jezulátku a složil slib malé sošce černého Ježíška: pokud se někdy stane velmi slavným, odmění se malému Ježíškovi zlatým pláštěm.

Následoval další tweet, kde prozradil, že ještě ten den letí do Prahy, aby svůj slib Ježíškovi splnil. Poslala mě Lucie Jandová z Mladé fronty Dnes, abych se s ním pokusil získat rozhovor a jako pověření použil svou národnost. Coelho mě pozval, abych k němu měl přístup a mohl ho sledovat po celou dobu, kdy bude v Praze.

V žertu z vesmíru mě toho večera Coelho vzal do restaurace a vinárny v centru Prahy, která měla zavřené dveře a byla přístupná jen malému počtu pozvaných hostů. K mému i jeho zděšení byla osoba, která bránu otevřela, aby Coelha přivítala s širokým úsměvem a otevřenou náručí,... Vladimír Železný.

Moje kariéra je poznamenána Železným, protože na začátku své práce komentátora Lidových novin v roce 2001 jsem byl požádán, abych psal o jeho pořadu Volejte řediteli v sobotu v poledne. Šéfredaktor Veselín Vačkov chtěl vědět, co by o tomto kultovním pořadu řekl Brazilec, který rozumí česky a rozumí i zdejší kultuře.

"Vovka" nebyl potěšen mým dlouhým textem pro Lidovky, v němž jsem si utahoval z jeho manipulativních technik, jak nalákat hospodyňky z malých měst na pravicové názory, a popisoval jsem drobné triky, které nábožně opakoval, jako například to, že se kamera pomalu přiblížila na jeho tvář v obligátním okamžiku, kdy si sundal brýle, aby zahájil populistickou rétorickou linii, která je vždy nastavena tak, aby manipulátor vypadal, že je obětí velkých hráčů shora, zatímco on j stejný jako vy a já a potřebujíe abychom mu pomohli zvítězit nad neviditelným všeprostupujícím Goliášem. V jeho případě šlo o boj Ronalda Laudera o navrácení jeho investice poté, co Železný utekl s licencí na TV Nova.

Ještě víc pana ředitele dráždilo, že jsem investoval čas a úsilí, abych hledal Martina Sýkoru z Českých Budějovic, o kterém Železný řekl, že mu napsal dopis, který přečetl ve svém pořadu. Všiml jsem si, že se v tom dopise opakuje slovo, které, jak jsem si uvědomil, Železný sám často používá, takže jsem pojal podezření, že si ten dopis napsal sám a podepsal se pod něj jménem, které mělo hodně lidí. Ale ne tolik, aby se v tom zarputilý novinář nedokázal prohrabat. Takže po ověření u všech Martinů Sýkorů z Českých Budějovic, z nichž nikdo nepotvrdil, že je autorem toho dopisu, jsem to do textu dal. Z těchto důvodů na mě Železný útočil tři soboty a po půl roce měl zádrhel, když se ke mně vrátil, aby mě znovu napadl.

Když tedy skončil s objímáním Coelha a uviděl mě, zbledl. Nicméně si to rychle spojil a pochopil, že Coelho přivedl svého brazilského kolegu na večeři, kterou pro něj Železný uspořádal s nejlepšími dostupnými víny. Jediná změna v plánech spočívala v tom, že jeho místo se stalo mým a on odešel, aniž by si dopřál soukromou večeři se svým oblíbeným spisovatelem.

Večeře se zúčastnila také žena, která řídila nakladatelství, jež v Česku vydávalo Coelhovy knihy, a žena, která překládala jeho knihy do češtiny. Také Christina Oiticica a spisovatel Fernando de Moraes, který v té době strávil dvouleté období, kdy sledoval Coelha při všech jeho aktivitách, aby mohl napsat jeho autorizovaný životopis. Coelho se opil a k překladatelce se choval velmi hrubě, k nelibosti všech se vulgárně vyjadřoval o ženách, a to velmi sexuálně a šovinisticky. Své ženě také řekl, že pokud chce vypadat méně tlustá, měla by držet hubu, a měl další nepříliš duchaplné poznámky.

Druhý den se Coelho oblékl na svou misi. Se zlatým pláštěm od Donatelly Versace ve skleněné skříňce se vydal na procházku ke slavnému pražskému kostelu. Hordy lidí ho poznaly a mnozí ho začali doprovázet. Když dorazil ke dveřím kostela, měl za sebou stovky fanoušků a místní i zahraniční novináři tam celou událost zaznamenávali svými kamerami.

Nicméně k úlevě lidí, kteří mají zdravý rozum - přinést Ježíškovi, symbolu pokory, odpůrci materiálních hodnot, zlatý plášť z dílny Donatelly Versace, s kamerami registrujícími tento okamžik, aby se o něj podělil celý svět jen několik týdnů před vydáním jeho nové knihy, to bylo pro kněze, který měl Jezulátko na starosti, příliš okatým reklamním trikem, a poté, co vyslechl jeho žádost, aby se otevřela skleněná výkladní skříň, kde bylo místo pro Ježíška, aby si mohl plášť převléknout, kněz Coelhovi na rovinu řekl ne. Že Coelho ani nekontaktoval církev, aby jim řekl o svých plánech, a že dostali spoustu pláštíků, většinou ručně vyrobených lidmi, kteří tíém plnili své sliby, a žádný z nich samozřejmě nebyl navlečen na Ježíška vystaveného na chodbě kostela. Že tyto dary byly odneseny na místo v zadní části kostela a některé z nich byly dokonce přístupné veřejnosti. Z knězova pohledu a tónu hlasu však bylo patrné, že je zděšen naprostým nedostatkem představivosti Paula Coelha, který přinesl plášť, jenž představoval přesný opak toho, co dělá malý Ježíš.

Andrej Babiš tedy není prvním chytrákem, který se pokouší zneužít Ježíška k cynickým sebepropagačním účelům a byl kněžími od Jezulátka sabotován.

Naši dvoudenní interakci jsem zakončil otázkou, jak je možné, že Coelho požádal Ježíška, aby byl slavný, prostě, místo aby se stal nejlepším spisovatelem. "Přistihl jste mě," přiznal. "Jak povrchní, co?", dodal a prosil mě, abych nezklamal jeho fanoušky tím, že poukážu na ten malý detail jeho přání, které se stalo skutečností.

Babiš