19. 1. 2023
Britská charitativní organizace Oxfam vydala novou zprávu, podle níž je celosvětový problém majetkové nerovnosti stále hrozivější. Z veškerého nového bohatství, které celé lidstvo za poslední dva roky vyprodukovalo, si 1% nejbohatších lidí přivlastnilo 66% tohoto bohatství. 99% z nás získalo pouze třetinu, píše Juan Cole.
Neoliberální ekonomové tedy řeknou: No a co? V neomezeném tržním kapitalismu bohatnou všichni. Proč by nás mělo zajímat, že někteří lidé opravdu zbohatnou? Je to jen závist?
Víte, problém je v tom, že ne všichni zbohatli. Přibližně 1,7 miliardy pracovníků, tedy asi polovina z 3,32 miliardy zaměstnaných lidí na celém světě, zaznamenala pokles reálných příjmů, protože inflace předstihla jejich mzdy. Některé rodiny běžných zaměstnanců, které žijí z ruky do ruky, šly v roce 2022 spát s prázdným žaludkem - bylo jich 800 milionů.
Oxfam to sice neříká, ale problém s touto koncentrací bohatství v několika málo rukou - v rukou 2 668 světových miliardářů - spočívá v tom, že nejenže se zmocňují zdrojů, ale jsou příliš mocní. Právě z této skupiny pochází propaganda proti rázným a rychlým krokům k zastavení globálního ohřívání. Zdá se, že je nezajímá, že se jejich vnoučata utopí, shoří v požárech nebo padnou mrtví vyčerpáním z horka. Možná si myslí, že je jejich rodinné bohatství ochrání. Ale i miliardáři mohou zemřít při náhlých požárech jako kdokoli jiný.
Miliardáři
také hrozivým způsobem narušují demokracii. Pokoušejí se rozvrátit odbory
zaměstnanců, jako je tomu v případě Jeffa Bezose ve společnosti Amazon. Při
neexistenci silných odborů reálný příjem zaměstnanců časem klesá, což některé z
nich uvrhne do chudoby. Miliardáři korumpují soudy. Podílejí se na ovládnutí
legislativy a kupují si politiky, kteří regulují jejich odvětví. Tvoří také
silnou lobby usilující o špatnou daňovou politiku, tj. daňové úlevy pro bohaté
a vyhladovění vlády při poskytování služeb. Donaldu Trumpovi nemělo být
dovoleno, aby si za svůj osobní majetek koupil prezidentský úřad. Lidé jako
Trump jsou pozitivním důkazem toho, že vydělávání velkých peněz není zárukou
zdravého rozumu.
Závěry
Oxfamu jsou následující:
- Od roku 2020 se 1% nejbohatších zmocnilo téměř dvou třetin veškerého nového bohatství - téměř dvakrát tolik než dolních 99% světové populace.
- Majetek miliardářů roste o 2,7 miliardy dolarů denně, a to i přesto, že inflace předstihuje mzdy přinejmenším 1,7 miliardy zaměstnanců, což je více než počet obyvatel Indie.
- Potravinářské a energetické společnosti v roce 2022 více než zdvojnásobily své zisky a vyplatily bohatým akcionářům 257 miliard dolarů, zatímco více než 800 milionů lidí šlo spát s prázdným žaludkem.
- Pouze 4 centy z každého dolaru daňových příjmů pocházejí z daní z majetku. Polovina světových miliardářů žije v zemích bez dědické daně z peněz, které darují svým dětem.
- Daň ve výši až 5% pro světové
multimilionáře a miliardáře by mohla přinést 1,7 bilionu dolarů ročně, což by
stačilo na vymanění dvou miliard lidí z chudoby a financování globálního plánu
na ukončení hladovění.
V roce 2022 – třebaže se pandemie zmírnila – zdvojnásobilo 95 potravinářských a energetických společností své zisky, uvádí Oxfam.
Ještě hroznější je, že během covidové krize se zvrátil pokrok, kterého národy světa od roku 1990 dosáhly ve vymanění lidských bytostí z extrémní chudoby; 500 milionů osob do ní opět spadlo. Podíl lidí žijících v extrémní chudobě na světě v roce 2000 činil 14,3 %. Úžasné programy koordinované OSN dokázaly tento podíl v roce 2019 snížit na 7,1 %. Neexistuje žádná vyhlídka, že by se většina lidí žijících v extrémní chudobě z ní v tomto desetiletí vymanila.
Veškerá daňová politika je přerozdělovacím schématem. Nízké daně pro bohaté vedou k tomu, že shrábnou hromady peněz a že se snižuje státní podpora vzdělávání, infrastruktury a dalších klíčových služeb, které umožňují lidem na dně vzestupnou mobilitu.
Oxfam navrhuje rozumné řešení těchto problémů. Zdanit více bohaté a nejvíce superbohaté.
Oxfam
poukazuje na to, že Kostarika již zvýšila daně pro bohaté o 5% a že i některé
další země přehodnocují svou daňovou politiku. Obávám se však, že v bohatých
zemích je manželství miliardářů a zkorumpovaných politiků natolik neměnné, že k
realizaci takových kroků prostě není politická vůle.
Dříve nebo později se nějaký miliardář (nebo bilionář) rozhodne obejít se bez politiků a prostě převezme vládu, jako když Bonaparte defenestroval členy francouzského parlamentu, než se bez okolků stal císařem. V USA a Brazílii jsme již byli svědky silných kroků tímto směrem.
Celý text v angličtině ZDE
Diskuse