Slečna Natálie K. je (nejen) moje "morální prezidentka"…

20. 1. 2023 / Pavel Veleman

čas čtení 4 minuty

"Těžká věc, narodit se a naučit se žít. Zůstává mi mnohem lehčí úkol: umřít."
(Janusz Korczak, Deník, ghetto 21. července 1942)


Při sledování až rodiciho se kultu osobnosti u pana Pavla je důležité připomenout důležitá fakta. Ti dva, skutečně mravní prezidenti v naší historii, ke kterým se pan generál tak rád hlásí, dokázali se této legrační, fangličkářské adoraci vysmát a udělat opravdu krok, který třeba nebyl úplně většinové veřejnosti po chuti. O to více si jich dnes vážíme.

A jestli je budoucí prezident Petr Pavel frajer, jako byl T.G.M nebo V.H., provede něco podobného - třeba se ještě před zvolením se veřejně přihlásí k této mladé dívce a její rodině nebo je alespoň jako první návštěvu pozve na Pražský hrad.

Noc z 18. na 19. duben 2009 byl přelomový v ČR v jedné zásadní věci:

Rasismus, anticigánismus, fašismus a nacismus v této zemi dosáhl svého vrcholu tzv. žhářským útokem ve Vítkově na "oslavu 120. výročí narození Adolfa Hitlera". Čtyřem mladým mužům, hlásícím se k neonacistickým skupinám v této zemi, se skoro podařilo upálit zaživa méně než dvouletou romskou holčičku. Oheň a spalovací pece v Osvětimi nebo Treblince pro tzv. podřadné rasy opět ožily v myslích těchto fanatiků zla.

Díky obrovské péče v ostravské nemocnici, kde MUDr.Němečková Crkvenjaš dokázala se svým týmem neuvěřitelnou péči, malý brouček přežil. Hlavní důvod tohoto přežití však přikládám obrovské vitalitě, chuti a síle k životu tohoto malého tvorečka a jejího dívčího tělíčka - na 80 procentech popáleného. V neuvěřitelných bolestech měla společně s rodinou obrovskou touhu vše vydržet. Pořád vidím před očima ty krásné, velké oči, poznamenané strašným smutkem, zoufalstvím a bolestí, které nerozumí a je zrcadlem naší zbabělosti a konformity.

Ta jeji obrovská výdrž, schopnost zvládat bolest, nám všem dodala obrovskou naději, která nás podle mého názoru provází dodnes. Když je nejvíce v národě morálně smutno, můžeme vidět svoji naději, která nám roste do krásy a ukazuje nám tu obrovskou sílu a optimismus dětství a mládí.

A proto je toto moje současná "morální prezidentka" a vždy mám obrovskou radost, když ji vidím občas na fotkách aspoň trochu šťastnou. Uvědomím si, že život a jeho metafyzická krása je nezničitelná - sadistickým, hloupým, primitivním nacismem.

Nevím, jestli to tehdy pan Pavel sledoval, ale myslím si ji jm, že nejen pro moji osobu, to bylo opravdové vyvrcholení posledních dvaceti let, kdy i vražedný rasismus, koncerty a setkávání nacistů z celé Evropy se staly určitým způsobem tolerovanými fakty.

Natálka a její celé zabalené tělíčko ze kterého vykukovaly jen ty černé oči, otřásly veřejností. Snad i díky velké statečnosti dnes již (za dosti zvláštních okolností) mrtvého soudce Studničky, který dokázal opravdu vynést spravedlivé tresty, se podařilo něco ve společnosti přece jen zlomit a zejména mocenské složky dokázaly nacistickou scénu přece jen trochu utlumit.

Za to vděčíme obrovské statečnosti, schopnosti snášet bolest (dnešní, skoro šestnáctiletá slečna N. absolvovala více než 100 operací).

Vyzývám proto pana budoucího prezidenta Pavla, aby dokázal tuto obrovsky statečnou a hrdou slečnu třeba pozvat do Prahy nebo ji navštívit v místě bydliště a ukázat ji, jak důležitá je tato žena pro morální zdraví naší země a je symbolem boje proti rasistickému zlu.

Slečna Natálie potřebuje stále velikou podporu ve svých aktivitách, je důležité pomoci hledat tu nejlepší možnou školu nebo skvělou zdravotní péči. Dokáže se třeba tímto jasným gestem na obranu romské populace proti všem potenciálním českým rasistům přiblížit alespoň trochu k svým  prezidentským vzorům?

Pochybuji. To mávání po náměstích a to věčné připíjení si pivem se "svými" občany České republiky je přece tak jednoduché.

-3
Vytisknout
13134

Diskuse

Obsah vydání | 24. 1. 2023