20. 1. 2023 / Karel Dolejší
Podle Ortmanna je subalterní Scholz osobnostně zcela neschopen samostatně přijímat klíčová rozhodnutí. Proto jediné, co na něj funguje, je vystavit ho masivnímu tlaku zvnějšku a přinutit jej, aby udělal, co se po něm chce.
Bohužel, v německé sociálně demokratické straně existují mechanismy, které lokální politiky (Scholz byl původně sedm let primátorem Hamburku) selektují právě na ty vlastnosti, které současný kancléř předvádí. A to je následně činí neschopnými působit ve "velké" politice - na úrovni spolkové vlády a v mezinárodním měřítku.
"Scholz se podle mého skromného názorů lísá k šéfům, toleruje daňové podvodníky, je zatížen skandály, ničeho nedosáhl, a to se vědělo už před volbami. SPD vážně věřila, že nemá nikoho lepšího než on", píše tvrdě Ortmann. Stručně řečeno, je to prý obyčejný schmoe.
Pokud se Ortmannovo hodnocení blíží pravdě, nelze se divit, že se Scholz neustále kroutí jako žížala vytažená ze záhonu a odmítá vzít na sebe v době historického zlomu v bezpečnostní situaci na kontinentě klíčová rozhodnutí, která by potvrdila klíčovou roli Německa v systému evropské bezpečnosti. V současnosti ve věci dodávek německých tanků Ukrajině uvádí už několikátou výmluvu. Kdykoliv v minulosti jeho námitky někdo zneplatnil, okamžitě si vymyslel další.
***
Nyní k věci samotné.
Scholz se aktuálně vymlouvá na Spojené státy a požaduje jako podmínku německých dodávek tanků Ukrajině, aby nejprve Bidenova administrativa schválila dodávku amerických tanků Abrams. Skutečnost, že dodávku svých tanků Challenger 2 už schválila Británie, prý nestačí - ačkoliv v minulosti tvrdil, že mu jde o to, aby "Německo o otázce dodávky moderních západních tanků Ukrajině nerozhodovalo samo".
Američané se ale veřejně vyjádřili, že Berlín nikdo neomezuje v rozhodnutí, zda dodat Ukrajině tanky. Je to jen a jen na něm. Ostatně postup Londýna to velmi jasně ilustruje - nikdo z Washingtonu rozhodně nedal vládě Rishiho Sunaka "čočku" jenom proto, že se svým rozhodnutím poskytnout Kyjivu moderní tanky nečekala na schválení Bílého domu.
Zároveň američtí experti považují variantu evropských dodávek tanků za výrazně lepší, než kdyby měli sami Američané dodat své stroje. Důvodů k tomu je několik.
Americký tank Abrams se už řadu let prakticky nevyrábí a žádná evropská armáda jej aktuálně nemá ve výzbroji (to se mění plánovanými polskými nákupy, ale nezmění se to rychle). To mj. znamená, že v Evropě zatím nejsou žádné podpůrné kapacity pro tyto stroje. Vše, co by bylo třeba dodat, včetně servisu a náhradních dílů, by muselo pocházet jen a jen přímo od Američanů - ale jejich vojenská pomoc Ukrajině už dávno překonává vše, co poskytly všechny evropské státy dohromady. A záložní tanky, které by byly věnovány Kyjivu, už americké ozbrojené síly do doby zavedení nového typu tanku nenahradí.
Dále, Abrams je poháněn nikoliv klasickým pístovým motorem, ale spalovací turbínou. Běžně toto vozidlo v amerických službách spotřebovává kerosin JP-8, tj. letecké palivo, které v ostatních pozemních armádách nebývá samostatně distribuováno a musejí být pro něj vyčleněny extra kapacity. A jedná se také o výrazně žíznivější pohonnou jednotku než v případě vícepalivových dieselových motorů, které běžně pohánějí většinu ostatních tankových konstrukcí.
Podle studie pro Pentagon americký tank při stejné rychlosti jízdy spotřebuje o 89 % více paliva než jeho německý protějšek. To ale opravdu není nějaká "drobnost". V bojové zóně je vždy obtížné dopravit k jednotkám dostatek zásob, zejména když má protivník převahu ve vzduchu.
Pokud by nyní Ukrajina, již tak vystavená velkému logistickému tlaku v podmínkách nepřetržitého ruského ostřelování infrastruktury, zařadila do výzbroje velké množství Abramsů provozovaných podle amerického modelu, masivně by to zatížilo dostupné logistické kapacity rozsáhlými dodávkami atypického paliva k jednotkám. Přitom žádná obrněná jednotka nebývá "čistě tanková", ale zahrnuje také doprovodnou pěchotu na bojových vozidlech pěchoty či obrněných transportérech, samohybné dělostřelectvo, prostředky protivzdušné obrany, atd. Žádné ze zmíněných vozidel ovšem nejezdí na letecké palivo JP-8. Takže vzniká potřeba vyčlenit dvoje palivové cisterny, jedny pro naftu, druhé pro JP-8, a přidělit k zásobovacím jednotkám o to více lidí.
Australská armáda provozuje Abramsy odlišným způsobem než Američané a daří se jí je běžně pohánět naftou. Teoreticky by toto know-how mohla předat Ukrajincům. Stále však ještě zbývá otázka výrazného navýšení spotřeby tankového paliva.
Diesely německých tanků Leopard 2 - mimochodem o třetinu levnějších než Abrams - bez problému "vypijí" běžně dostupnou naftu, stejně jako (v nouzi) kerosin nebo i jiné náhradní palivo typu lehkého topného oleje, v objemu 300 l na 100 km v případě jízdy po silnici, nebo 500 l při jízdě v terénu. To se ještě snese. Tím spíše, že je to také při vyšší hmotnosti výrazně méně (o čtvrtinu), než u "moderního" ruského T-90, který je přitom výrazně lehčí.
Místo aby si Ukrajina zavedením nových tanků z hlediska zásobování palivem logisticky přitížila, k čemuž by došlo zavedením Abramsů, pokud by obdržela tanky Leopard 2, ve skutečnosti by se jí ve srovnání se stávajícími žíznivými (post)sovětskými typy dokonce ulevilo.
Je vcelku snadné věnovat Ukrajině velký počet v Evropě rozšířených německých tanků Leopard 2 a nahradit je v dárcovských zemích relativně rychle nově vyrobenými kusy. Už nějakou dobu se předběžně zkoumá možnost dočasného obnovení výroby vozidla v továrnách nejen v Německu, ale i ve Španělsku. Jen k tomu musí přijít politický signál. A ten stále nepřišel.
Berlín se jen pustě vymlouvá a uvádí "argumenty", které při bližším zkoumání neobstojí. Do konce týdne, po spojenecké schůzce v Ramsteinu, se nejspíše dozvíme, jaká bude příští nekooperativní pozice Olafa Scholze k této klíčové otázce.
Diskuse