O mýtu "kolektivního Západu"

9. 2. 2023 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Podle podzimního průzkumu společnosti Koerber většina Němců nepovažuje Rusko za významnou vojenskou hrozbu, odmítá pro svou zemi roli vedoucí evropské vojenské mocnosti a na světové scéně preferuje "zdrženlivost". Podle jiného, čerstvého průzkumu institutu Allensbach, jen 45 % Němců je pro splnění spojeneckých závazků v rámci NATO, zatímco 35 % by preferovalo v případě vojenského napadení spojence "zůstat stranou" a 20 % na věc "nemá jasný názor".

Spolkový kancléř Olaf Scholz právě zkritizoval údajné "veřejné soupeření o to, kdo dodá Ukrajině více zbraní". Podle něj to prý "poškozuje jednotu mezi spojenci".


Připomenu, že nebýt "veřejného soupeření" Británie, Francie a Polska s Berlínem, které ve finále podpořil i Washington, Německo by dodnes nerozhodlo ani o dodávce tanků na Ukrajinu. Scholz osobně během měsíců blokování pomoci použil přinejmenším šest různých výmluv, proč to neudělat.

Kdyby ve Washingtonu neselhal plán donutit Ukrajinu vyměnit "území za mír", a to kvůli jednoznačnému odmítnutí oběma válčícími stranami, měla by dál navrch frakce kolem Bidenova poradce pro národní bezpečnost Sullivana a šéfa CIA Burnse a Scholz se doteď držel historky, že ohledně tanků "se stále nic nerozhodlo".

Teprve naprosté ztroskotání neveřejných dvoustranných konzultací USA-Rusko na nižší diplomatické úrovni přesvědčilo Bidena, aby poslechl své ministry zahraničí a obrany a vsadil na posílení vojenské pomoci Ukrajině.

A když to udělal, čemuž Scholz do poslední chvíle odmítal uvěřit, ejhle, Moskva najednou požaduje jednání s Kyjivem. (Což byl mimochodem stav, kterého mělo podle našich nepříčetných "andělů míru" být dosaženo zastavením vojenské pomoci Ukrajině.)

Německo ovšem nadále blokuje vojenskou pomoc Kyjivu. V současnosti jde především o dodávku letounů MiG-29 z výzbroje někdejší Národní lidové armády NDR, které používá Polsko. Berlín odmítá schválit povolení k jejich reexportu na Ukrajinu. A zároveň explicitně odmítá i uvažované dodávky západních bojových letounů, zatímco se v Británii cvičí ukrajinští piloti.

Tím ovšem Berlín opět vypadl z role i ze svých výmluv, podle kterých má být údajně "pro dodávku starých sovětských modelů výzbroje" tam, kde odmítá dodávat moderní západní typy.

K dispozici je samozřejmě právní analýza, která naprosto demoluje oblíbeného strašáka "zatažení Německa do konfliktu" v případě dodávek libovolného konvenčního vojenského vybavení.

Shrnuto a podtrženo, dnešní Německo s jeho věčně "neutrálními" a "Putina chápajícími" náladami, které plně neodezněly ani rok po vypuknutí pokračovací ruské invaze na Ukrajinu, není už spolehlivým spojencem ani v rámci NATO, kde by mělo být vázáno poměrně jasnými pravidly.

Napsat o něm, že je spolehlivým spojencem Ukrajiny, pak předpokládá systematické ignorování zpráv o chování spolkové vlády a náladách německé veřejnosti přinejmenším za posledních dvanáct měsíců.

Francie dlouhodobě preferující svou mediteránní strategii a vztahy s bývalými koloniemi v Africe před vojenskými závazky vůči Evropě má rovněž na "ukrajinský problém" značně rezervovaný názor. Macronovy postoje se začaly měnit teprve v posledních týdnech, když mu došlo, že bez výrazných změn zůstane jeho země ve Střední a Východní Evropě prakticky bez vlivu. Což by mu vzhledem k "napoleonským" ambicím poněkud vadilo.

Vedení německé vládní SPD ovšem do této chvíle nedošlo, že prohospodařilo dlouho budovanou reputaci německé solidnosti a spolehlivosti, a že vliv Spolkové republiky Německo v Evropě kráčí pomalu do zelí.

A jak už plyne z výše uvedeného, ani Spojené státy vůbec nedisponují nějakým "jednotným názorem" na ukrajinskou válku. Jedna část Bidenovy administrativy chtěla konflikt rychle ukončit i za cenu ukrajinských územních ztrát a věnovat se Číně. Druhá část preferuje trvající angažmá v Evropě - a v minulých týdnech kvůli neúspěchům appeaserů začala vyhrávat.

"Progresivističtí" extrémisté na levém okraji Demokratické strany jsou ovšem nadále pro zastavení vojenské pomoci Ukrajině.

Mezi zákonodárci Republikánské strany se nakonec ukazuje, že příznivci trvající podpory Ukrajiny jsou výrazně silnější než Trumpovi věrní, kteří otevřeně prohlašují, že už by Kyjivu neposlali "ani cent", kdyby o tom mohli rozhodnout.

Extrémisté mezi Demokraty odmítající podporu Ukrajiny jsou vlivnější a mocensky silnější než extrémisté mezi Republikány.

Shrnuto, "kolektivní Západ" podporující Ukrajinu jako jeden muž, je mýtus.

3
Vytisknout
8186

Diskuse

Obsah vydání | 10. 2. 2023