Zamyšlení ke Květné neděli

Král soucitu a význam velikonočního příběhu

2. 4. 2023 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

Ve středověku, jak jsem si přečetl v Le Goffově Kultuře středověké Evropy, bylo zvykem chápat Krista jako všemocného feudála, ačkoli v evangeliu budeme jen těžko hledat něco, co by k tomu dávalo důvod. Později se středověká mentalita posunula ke Kristu dítěti a Kristu na kříži. Jak máme chápat Krista dnes? Můžeme využít toho, že nás situace nenutí legitimovat pomocí evangelií vrchnostenský společenský řád. Ale měli bychom vždy přemýšlet, v čím zájmu vlastně evangelium čteme.

Kristus, který vjíždí o Květné neděli do Jeruzaléma na oslátku, určitě není feudál, určitě není garantem nějaké přirozené morálky, nějakého řádu světa nebo církevní struktury. Co vlastně přináší a co vlastně sleduje? Jaké je jeho poselství? Dnes bychom se asi shodli na tom, že je to poselství lásky. Z tzv. lásky lze ale taky lidi upalovat, zejména pokud věříte, že posmrtný život činí zdejší život prakticky bezvýznamným. Jenže Kristova láska je upřená k bolestem a nemocem lidí tohoto světa. Neříká slepému: vydrž a vyčkej na posmrtný život! Neříká to žádnému trpícímu. Pomáhá hned a bezprostředně. Záleží mu na tom.

Když se ho ptají, co je láska k bližnímu, uvádí příběh Samaritána. Zbitý pocestný leží na zemi a projdou kolem něho kněz i levita, aniž by pomohli. Pak se objeví Samaritán, vlastně někdo méněcenný, pohrdaný, a tento Samaritán „pocítí soucit“. Proč tam Kristus dává toho kněze a levitu, proč si jako příklad lásky vybírá právě Samaritána? Asi proto, aby zdůraznil, že soucit je něco, co nesouvisí s církevními funkcemi, ba ani s konfesí nebo společenským postavením, etnicitou atd. Dnes si to snad konečně můžeme otevřeně říci. Stejně když v nebi soudí lidstvo, nezmiňuje konfesi, funkce, národnost, zmiňuje jediné: pomoc poslednímu z posledních. A ti lidi vůbec netušili, že právě těmi skutky poznal jejich lásku a daroval jim spásu. Oni by chápali, kdyby to bylo „něco za něco“: my pomohli tobě, a ty pomůžeš nám. Ale Kristus to staví úplně naopak: pomohl jsi, aniž by tě napadlo, že by ti to mohlo pomoci. Jak se tomu říká? Pocítil jsi soucit, jak to ukázal Samaritán.

A to právě neznamená, že nyní vstoupíme do konání soucitu, abychom se dostali do nebe. To bychom nic nepochopili. Samaritán nepomáhal, aby se dostal do nebe. Skutečný soucit musí být spontánní a musí se kultivovat svou vlastní prací a zájmem o člověka a jeho situaci ve světě, nesmí být motivován touhou po ráji nebo strachem z pekla. Kristus vjíždí do Jeruzaléma jako učitel a král tohoto soucitu. A právě proto, abychom v něm nebyli rušeni sobeckou touhou po ráji nebo hrůzou z pekla, přináší nám milost. Jako král soucitu umírá na Golgotě, abychom právě tím a jen tím byli spaseni. Náš soucit nemá být projevem boje o spásu, ale výrazem světla, kterým je Kristus, láskou, jako tomu bylo u Samaritána. Jak je řečeno: milosrdenství chci a ne oběť. Nebo: v něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Davy vítající Krista o Květné neděli v Jeruzalémě jistě netuší, že za pár dní budou davy, možná často ti samí lidé, řvát na Piláta: ukřižuj ho! Zklamáni a poníženi jeho slabostí, jeho osudem, nepochopili soucit, který vede krále soucitu na kříž. Mnoho stovek let se pak v kostelích pěstovala nenávist k nim jako k židům, ke všem židům. To přece „oni nám ukřižovali Mesiáše“. Role kněží, kteří dav zfanatizovali, už se tak nezdůrazňovala. Proč ho ti kněží vlastně tak nenáviděli? Protože soucit podlamuje hierarchickou moc a pevný řád vnějších forem. Protože „my jsme přece něco více než nějaký špinavý Samaritán, který vypadl ze správného systému“. Možná ten zbitý pocestný z podobenství byl zatvrzelý člen onoho správného „my“ a možná poznal díky Samaritánovi soucit. Možná do jeho srdce takto vstoupil král soucitu. Ten král, Bůh, do tajemství jehož smrti a vzkříšení právě vstupujeme ve velikonočním týdnu. Ale skutečně jsme v něm a s ním kdykoli a kdekoli, kde je v nás světlo jeho soucitu. Velikonoční obřady, velikonoční čas, velikonoční příběh bez něho nemá žádný smysl. Skutečné Velikonoce jsou tam, kde je on, král soucitu.

0
Vytisknout
4416

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2023