Otázka od Ladislava Nedbala
25. 1. 2024 / Ladislav Nedbal
čas čtení
3 minuty
Ladislav Nedbal píše:
Dobrý den:
S
rostoucím věkem mám stále méně času na sledování pohybů v skoro nehybné
české kotlině. V tom, abych úplně neztratil kontakt, mi pomáhá Vaše
psaní, [v Britských listech]. Dík. Občas nahlédnu i do spisků opruzených mužů a pár žen na NP,
kteří jsou, při vší úctě, blíže většinové společnosti než Vy. Kvůli
strnulosti naší společnosti to ale není třeba dělat moc často.
Nejnověji
Istanbulská úmluva, o které píše pan Kartous, války v Izraeli a na
Ukrajině, či odmítání Eura jsou další témata, u kterých se jako
lakmusovým papírkem dá zjistit, že se v zakyslosti, resp. pubertálním
odmítání "cizích" vlivů v Čechách málo mění. Jako správní puberťáci jsme
na svoje pupínky i hrdí.
O
co méně se věnuji aktualitám, o to více čtu staré knížky, které mě
vedou k přesvědčení, že naše současné bolesti nás provázely už dlouho
před totalitami 20. století, a proto je nelze vysvětlit pouze buržoazními
či socialistickými přežitky. Tato zatuhlost pravděpodobně vznikla
staletí trvajícím vyháněním vlastních elit a zkušeností, že společenské
změny lze přežít, když člověk "nevyčnívá".
A tak nevyčníváme, těšíme
se, jak světu vytřeme zrak, až budou prosit o naše škodovky s
dieselovými motory, jak jsou naše filmy ve světě nepochopené, nebo jak
víme své o klimatu Země. Prahu, o jejíž krásu jsme se zasloužili jen
omezeně, si nenecháme zošklivit nějakou zelenou chobotnicí a "naše"
krásné pohraničí obludnými větrníky.
Stejným proužkem lakmusového
papírku je, že ani po 30 letech svobody nemáme propojení dálnicí s
Rakouskem a že vlak do Vídně jede přes Gmünd pomaleji než Vindobona před
padesáti lety.
Nepíši
to, abych si stěžováním ulevil, ale jako úvod k otázce, kterou bych Vám
rád položil. Pokud mám pravdu a pokud je skutečně česká společnost ve
stavu staletí trvající strnulosti, jakou roli tato kolektivní vlastnost
může sehrát v nadcházejících letech velkých změn ve světě? Co si s tím
počne generace Z? Jak se to odrazí, resp. spíš neodrazí ve vzdělávacím
systému? Kde jsou příležitosti, kterým naše strnulost spíš bude přát?
Nemyslím
svou poslední otázku ironicky. Zabývám se profesionálně složitými,
nelineárními systémy v dynamickém prostředí a mohu uvést příklady, kdy v
rychle se měnícím prostředí může být tuhost výhodou (jakkoliv může vést
i ke kolapsu celého systému).
Děkuji předem za případnou odpověď. Nespěchá.
Hezký podvečer, L. Nedbal.
Odpovědi od čtenářů vítány. K tomu pár poznámek Jana Čulíka:
Ano, už dlouho mám podobné podezření, že za nynější situaci v ČR nemůže ani nacismus, ani komunismus, i když ta strnulost byla pro autoritářské režimy výhodná. I ta jazyková omezenost. Ale obávám se, že odpověď nemám. Jen bych k tomu
chtěl dodat, že mnoho jiných společenství je v podobném průšvihu.
I když možná ty země se nestaví tak vzdorně proti normálnosti jako
Češi. Ale pohleďte na Trumpa a jeho stoupence, nebo na stranu PiS v
Polsku, nebo na anglické brexitéry.
5415
Diskuse