Útok na Charkov

26. 1. 2024

Skutečnost, že Rusko udržuje u Charkova poměrně silnou skupinu vojsk, je známa již dlouho. Proto ještě před zahájením ofenzívy Ozbrojených sil Ukrajiny na jihu existovaly předpoklady, že v případě jejího neúspěchu lze očekávat ruskou protiofenzívu na východě, v charkovském směru. A pouze v případě jejího neúspěchu bude možné vyvodit konečný závěr o začátku poziční fáze války. Zatím vše směřuje k tomu, ale je předčasné vyvozovat konečné závěry. Podle mého názoru má Rusko stále sílu na další lokální nápor. Další věc je, že je to pro něj riskantní hra, ve které je vstupným rubl a výstup stojí dva.

Nicméně vnější, nevojenské faktory povzbuzují Putina k riskantním rozhodnutím. Nic nepodnítí ofenzívu, aniž by se nečekalo na léto, jako momentální zastavení dodávek západních zbraní a financování Ukrajiny obecně. Nehledě na to, že je velmi těžké posoudit skutečný stav věcí, aniž byste se na tomto procesu podíleli (a možná pro ozbrojené síly Ukrajiny není vše tak špatné, jak o tom píší média), ale obecné vnímání situace nelze zrušit a pro Ukrajinu je to mimořádně alarmující. Nejdůležitější je, že vojenský průmysl v Evropě se nezmobilizoval, a i když existuje jasně vyjádřená politická vůle, může být elementární nedostatek potřebných zbraní, především granátů.

S vůlí ale není všechno moc hladké. Biden ztratil cestu na politické scéně a nemůže najít cestu ven. V Evropě panují mezi členy NATO neshody. Zároveň ve všech zemích roste počet jejich vlastních "trumpistů", kteří věří, že rozdělení Ukrajiny je možné a že je to cesta ven.

Kreml se ocitá v situaci, kterou Anglosasové nemají rádi, tedy v bodě, kdy existuje pokušení říci: "Teď, nebo nikdy!" Situace by se mohla zrcadlově rozvinout – a ruský generální štáb bude vystaven určitému politickému tlaku, podobnému tomu, který byl pozorován na Ukrajině před šesti měsíci, aby podnítil armádu k zahájení ofenzívy na Charkov s relativně omezenými zdroji. Zda má sám Gerasimov dostatek osobních zdrojů na to, aby tento tlak sabotoval, je velkou otázkou. Možná, že hlučná kampaň Z-médií o "drang nach Charkov" je jen nepřímým odrazem tohoto boje mezi politiky a armádou v Kremlu.

Cena emise je poměrně vysoká. Dobytí Charkova kromě čistě vojenských vyhlídek, které jsou zřejmé, znovu otevírá perspektivu na realizaci "Surkovova plánu" dvou Ukrajin s vytvořením alternativní ukrajinské autonomie s hlavním městem ve znovudobytém městě. Takový obrat událostí bude opakovat události před sto lety a bolševický projekt.

To je pro Kreml lákavé, zejména v kontextu Putinovy volební kampaně. Špatně připravená ofenzíva se přitom může stát melounovou kůrou, na které může válečná mašinérie uklouznout a zlomit si nejen nohu, ale i krk. Je třeba mít na paměti, že skutečný stav ruské armády je stále velmi vzdálen jejímu mediálnímu obrazu. Zalužnyj také čte noviny, takže se připravuje na setkání s ruskou armádou v Charkově. Pokud tedy všechen tento povyk k ničemu nepovede, není se čemu divit. V každém případě únor slibuje, že bude rušným měsícem plným mučivého váhání při snaze učinit rozhodnutí.

Zdroj v ruštině: ZDE