Vlny aneb Kdo chce psa bít, hůl si najde
26. 10. 2024
Recenze Jana Čulíka vypadá smířlivě, ale již v perexu tvrdí, že film je „v určitých aspektech lživý“. Pokud jsem dobře pochopil, lživé má být vykreslení komunistické strany jako nepřítele a vyobrazení intenzity útlaku jako v padesátých letech. Jan Čulík to na konci klade do souvislosti s širším společenským trendem, když to hodnotí jako „několik dnešních úliteb antikomunismu“.
Moje opakované zhlédnutí filmu nepotvrdilo, že by komunistická strana byla vykreslována jako nepřítel. Ono se tam o ní totiž vůbec nemluví. Vláda komunistické strany se ve filmu předpokládá a postavy ji nezpochybňují a nevymezují se proti ní. Ředitel rozhlasu v jednu chvíli apeluje na Milana Weinera (výrazná kladná postava filmu) s tím, že je přece komunista. Mnohé postavy ve filmu podporují Alexandra Dubčeka a nové vedení KSČ.
Podle Jana Čulíka je komunistická strana ve filmu reprezentována StB. Ani to jsem ve filmu nezaznamenal. Žádné přímé řízení StB vedením KSČ nebylo naznačováno a stejně tak případný odpor proti StB nebyl interpretován jako odpor proti KSČ. StB nebyla vykreslována jako organizace vševládnoucí, ale „jen“ velmi mocná.
Pokud jde o intenzitu útlaku, film obsahuje jen málo odkazů na padesátá léta. Ty, které tam jsou, vykreslují šedesátá léta jako dobu svobodnější (viz např. rozhovor Milana Weinera se starým komunistickým funkcionářem). V tomto smyslu nelze filmu dát výtku. Ukazuje ale film dobu před srpnem tak svobodnou, jak skutečně byla? Četl jsem celou řadu diskusí na toto téma, kde se pisatelé hádají o to, co se v té době ještě mohlo nebo nemohlo stát. Mohla StB provést razii u někoho doma? Mohla policie beztrestně zmlátit studenty? Atd. atp. Tyto diskuse jsou většinou postaveny na zobecnění vlastní historické zkušenosti pisatelů, takže je nechci hodnotit. Měly by nás však varovat před obecnou kritikou filmu – ani vzpomínky pamětníků nejsou jednotné.
Lze ale aspoň říci: míra občanské svobody, kterou lidé zažívali v posledních letech před okupací, byla odlišná pro různé občany a odlišná v různých situacích. Film Vlny je natočen tak, že se k tomu jasně nevyjadřuje. Někdo v něm může snadno vidět velkou svobodu (viz to, co všechno si mohou redaktoři rozhlasu dovolit, aniž by je kdokoli postihl), kdežto jiný nesvobodu (viz pronásledování studentů za vylepování plakátů s Dubčekem).
Hlavní výtky vznesené vůči filmu Vlny Janem Čulíkem, se mi opakovaným zhlédnutím nepotvrdily. Ne, že by se film nedopouštěl určitých zkreslení (ať už v podobě opomenutí nebo kvůli zákonitostem filmového vyprávění), ale nelze o něm psát, že je „lživý“, tj. že záměrně překrucuje historii.
***
Tím se plynule dostávám k článku Muriel Blave. Ta totiž režiséra Mádla z překrucování historie výslovně obviňuje („film Vlny je pokusem o přepsání československých komunistických dějin“). Její úvaha, pokud jsem ji dobře pochopil, je ve stručnosti následující: Film v úvodu uvádí nesprávné údaje o komunistických represích. Společenskou atmosféru let 1967–68 vykresluje jak z roku 1951. Tím překrucuje historickou paměť a řadí se po bok ÚSTR, jejž Muriel Blave dlouhodobě kritizuje. A tím také posiluje vnímání Čechů jak obětí a škodí rozvoji občanské společnosti.
Otázka společenské atmosféry byla zmíněna výše. Film ukazuje celou řadu situací, které by v padesátých letech nebyly přijatelné, a rostoucí míru občanské svobody také reflektuje (zrychleně, vždyť je to také film). Pokud jde o pocit oběti – toho jsem si ve filmu všiml jen v případě okupace. Pokud jde o dobu před ní, film nikde nenaznačuje, že by českoslovenští občané byli pasivními oběťmi politického režimu, ve kterém žili.
Podstatná mi však přišla výtka týkající se počtu obětí komunistického režimu. Ačkoli film zobrazuje fiktivní příběh, a nelze tak po něm vyžadovat historickou přesnost ve všech ohledech, v úvodních titulcích uvádí konkrétní číselné údaje ne jako fikci, ale jako fakta uvádějící nás do kontextu děje. Pokud by tato data byla špatná, nebo dokonce záměrně špatná, zasloužilo by si to odsouzení.
Nedalo mi to a napsal jsem produkci filmu s otázkou na vysvětlení uvedených údajů. Také mi totiž ty počty neseděly. Pod vlivem článku Muriel Blave jsem očekával mlžení, avšak produkční filmu mi nejen poskytla vyčerpávající vysvětlení, ale vyjadřovala i upřímnou radost nad tím, že se o to zajímám.
Ukázalo se, že údaje geograficky souvisejí s první větou titulků: „Sovětský svaz drží země východní Evropy ve svém područí, jejich vlády jsou podřízené Moskvě.“ Jde tedy o počty politických vězňů a poprav v zemích východního bloku, které byly v područí SSSR. Časově má jít o období od převzetí moci komunisty do roku 1968. Údaje filmaři zjišťovali z odborných publikací a ověřovali u vybraných historiků. To, zda se filmařům podařilo získat co nejvěrohodnější data, nevím. Ale to, že se o to snažili a že nechtěli být zavádějící, bylo z odpovědi produkce zřejmé.
***
Je snadné kritizovat film jen na základě prvního dojmu. Je to ale také zrádné, protože člověk snadno sklouzne k tomu, že vidí to, co chce vidět, a nakonec nemluví o filmu samém, nýbrž jen opakuje svoji ustálenou agendu.
Diskuse