Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Demýtizace Palestiny a Palestinců – lidské štíty Izraele

6. 6. 2025 / Zdeněk Jehlička

čas čtení 18 minut

Ačkoliv Hamás a další ozbrojené skupiny údajně využívají palestinských civilistů jako lidských štítů, nepodařilo se tato obvinění dokázat ani na kolektivní, ani na individuální úrovni. Již při minulých izraelských válkách proti Gaze v letech 2008–2009, 2014, 2018–2019 a 2021–2022 přitom média a lidskoprávní organizace tato obvinění zevrubně zkoumala.

Ukázalo se, že zatímco palestinské ozbrojené skupiny Palestince jako lidské štíty nepoužívají, používá je naopak izraelská armáda. Což má svou vnitřní logiku, palestinské ozbrojené skupiny bojují ve svém prostředí a ohrožením Palestinců coby lidských štítů by ztratily část své podpory. Zatímco izraelská armáda využívá Palestinců, takto svých nepřátel, a to včetně dětí a starců, při ochraně svého vojenského postupu, při prohledávání okolí a zkoumání podezřelých předmětů, při vyhledávání a průzkumu tunelů, při raziích do palestinských domů, či coby volavky navlečené do izraelských uniforem k vylákání bojovníků hnutí odporu.

V některých případech jsou Palestinci coby lidské štíty izraelské armády spoutáni a přivázáni například k obrněnému vozidlu, jindy jsou přinuceni být ochranou izraelských vojáků pod hrozbou namířené zbraně, v jiných případech jsou Palestinci pacifikováni tak, že je izraelští vojáci opásají výbušninou. V únoru byl například popsán případ osmdesátiletého starc e s berlí, kterému jedna izraelská jednotka omotala kolem krku pás výbušnin a pod hrozbou jejich aktivace musel prohledávat ruiny budov a tunely. Po propuštění byl se svou stejně starou manželkou jinou izraelskou jednotkou zastřelen.

Již v minulém díle věnovaném otázce lidských štítů jsme ukázali, že lidské štíty tvořené palestinskými civilisty, za které se údajně schovávají palestinští teroristé, jsou veskrze fabulací izraelské propagandy, která slouží hned dvojímu účelu. Jednak má ukázat na údajné barbarství Palestinců samotných a jejich barbarský způsob boje, který má být takto vnucen civilizovaným Izraelců a jejich „nejmorálnější armádě světa“, tedy okupační armádě. Jednak má vyvinit izraelské masové zabíjení Palestinců a vinu svést na Hamás či jiné odbojové skupiny, které se „schovávají mezi civilisty“.

Už samotné masové zabíjení však ukazuje na to, že Izrael nerozlišuje mezi civilisty a bojovníky ozbrojeného odporu, a tak postrádá uvažování o Palestincích coby „lidských štítech Hamásu“ vůbec smysl. Ukažme si nyní na jednotlivých případech posledních izraelských válek proti Gaze, jak izraelská propaganda vytěžovala otázku lidských štítů, které mají být omluvou masového zabíjení podobně jako „tunely Hamásu“.

Lidské štíty ve válce proti Gaze v letech 2008–2009

Ve válce proti Gaze v letech 2008–2009, známé jako operace Lité olovo, vybombardoval Izrael mnoho civilních objektů s odvoláním na to, že sloužily k uchovávání zbraní či k bojovým účelům. Tedy, že došlo k zneužití těchto civilních budov. Zpráva Amnesty International pro tato obvinění nenašla žádné důkazy, poukázala například na neexistující stopy sekundárních explozí, které by se při uskladnění výbušného materiálu projevily.

Stejně tak zpráva této lidskoprávní organizace uvedla, že „navzdory opakovaným obviněním izraelských představitelů o užití ‚lidských štítů‘ nebyly nalezeny žádné důkazy pro to, že by Hamás či jiní palestinští bojovníci nasměrovali civilní obyvatelstvo k ochraně svých bojových stanovišť… nebo, že by nutili civilisty zůstat v oblasti bojů“. Zpráva Amnesty International na druhé straně potvrdila, že palestinští bojovníci mohli ohrozit civilisty už jen tím, že vystřelovali rakety a ukládali arzenál poblíž civilních objektů, čímž jejich rezidenty vystavovali nebezpečí odvety izraelské armády – výtka, kterou AI směřovala v případě užití škol např. i vůči ukrajinské armádě. Recipročně AI ukázala na sklady zbraní v izraelských kibucech a izraelských rezidenčních čtvrtích.

Naproti tomu zprávy Amnesty International, Human Rights Watch a izraelské Breaking the Silence popsaly případy skutečných lidských štítů z řad Palestinců využívaných izraelskou armádou. Ta podle nich nutila – často s namířenou zbraní – neozbrojené Palestince, a to včetně dětí, k ochranně svých vojenských pozic, k tomu, aby šli před ozbrojenými vojáky či aby pro ně prohledávali domy, zda v nich nejsou ozbrojenci či nastražené výbušniny a zkoumali podezřelé předměty. Amnesty rovněž popsala případ Palestinců, kteří byli nuceni zůstat ve svých domech, z nichž si izraelští snajpři učinili základnu. Využívání Palestinců coby lidských štítů izraelské armády potvrdila tehdy i Rada pro lidská práva OSN.

Jak popisuje i zpráva izraelské B’Tselem a nejnověji i reportáž agentury AP, převzatá tentokrát i českými médii, využití Palestinců coby lidských štítů izraelské armády nebylo a není rozhodnutím jednotlivých vojáků, ale jde často o rozkaz jejich velitelů, a tedy o standardizovaný jev. I přesto, že se tyto válečné zločiny prokázaly, či byly přímo dosvědčeny samotnými vojáky, izraelská armáda využívání lidských štítů odmítá a naopak z jejich užití viní Hamás. I přes veškerou snahu – a to i na úrovni OSN – se nepodařilo Izrael přimět k tomu, aby tyto zločiny bral vážně a trestal je jinak než jen pouhým snížením vojenské hodnosti či podmínečným trestem pachatelů.

Lidské štíty ve válce proti Gaze v roce 2014 a Velký pochod za návrat

Také při izraelské válce proti Gaze v roce 2014 nazvané Izraelci Ochranné ostří se dál vedla debata, zda palestinští bojovníci mají základny a vystřelují rakety poblíž rezidenčních a civilních budov, což vzhledem k zalidněnosti Gazy připustil i mluvčí Hamásu. A zda a nakolik využívají pro vojenské účely též veřejných budov, a to včetně několika škol spravovaných organizací UNRWA, kde se našly uložené zbraně, jak uváděl např. Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva.

Tyto ojedinělé případy zneužití budov škol – třebaže prázdných – k uchovávání zbraní, a jakkoliv rychle vyklizených, však nijak nedovolují Izraeli hromadně je bombardovat a tím porušit závazek k mezinárodnímu humanitnímu právu požadující rozlišování mezi bojovníkem a civilistou a vyžadující přiměřenost útoku na vojenské cíle ve vztahu k potenciálním či reálným civilním ztrátám. Ostatně, využití civilních budov – včetně škol a nemocnic – k vojenským účelům praktikuje v Gaze pravděpodobně i izraelská armáda.

I přes tato možná zneužití civilních objektů pro kamufláž vojenských aktivit se však ani v této válce proti Gaze neprokázalo, že by palestinští bojovníci využívali coby lidských štítů samotné Palestince. Prohlášení západních politických lídrů tak byla a jsou v této věci jen účelovými rétorickými cvičeními na podporu Izraele.

S izraelským úderem na Gazu v létě 2014, který si za měsíc a půl vyžádal vice než 2000 mrtvých Palestinců a na 10 000 zraněných, se silněji mobilizovala světová veřejnost a po světě narostl počet propalestinských demonstrací. S touto mobilizací zesílil i zápas o mínění světové veřejnosti. Ve vztahu k lidským štítům se prohlubuje argumentace izraelské propagandy v tom smyslu, že Hamásu a jiným palestinským teroristům nezáleží na životech běžných Palestinců, jelikož jejich záměrným obětováním směřují na Izrael hněv světové veřejnosti – jako by Izraelcům bylo předurčeno vyplňovat přání Hamásu. Z těchto důvodů údajně Palestincům Hamás a jiné ozbrojené skupiny rovněž bránili opustit své domovy. Obě tato tvrzení se ukázala jako účelově lživá, sloužící pouze k další démonizaci Palestinců a k legitimizaci útoku na ně.

Amnesty International ve své zprávě sice uvádí příklady výzev představitelů Hamásu k tomu, aby Palestinci z bojových zón neodcházeli, i podle Amnesty se však jednalo spíše o „snahu zabránit chaosu“ v situaci, „kdy palestinští civilisté ani neměli kam utéct a kde se skrýt“. Ostatně ti, kteří i přes tyto výzvy utekli, byli často na své cestě vystaveni odstřelováni izraelskou armádou.

S rostoucím zájmem veřejnosti o to, co se děje v Gaze, rostl i zájem mainstreamových médií. Ani mediální investigativy však nepřinesly důkazy toho, že by palestinští bojovníci ať již z Hamásu, či z jiných ozbrojených skupin využívali Palestince coby lidské štíty. Investigativy v této věci provedli např. blízkovýchodní editor britské BBC Jeremy Bowen, Kim Sengupta z Belfast Telegraph, britské deníky The Guardian či The Independent. Všechny se stejným výsledkem: Palestinci nevyužívají lidských štítů, Izraelci ano.

Za lidské štíty Hamásu označila izraelská propaganda i více než 200 palestinských civilistů, nelítostně pozabíjených izraelskou střelbou přes drátěné ploty v letech 2018–2019 v rámci nenásilného palestinského protestu, tzv. Velkého pochodu za návrat. Samotný Hamás přitom měl na organizování tohoto občanského protestu jen zanedbatelný podíl. Symbolem těchto obětí se stala mladá zdravotnice Razan al-Najjar ová, která byla úmyslně zastřelena, když pomáhala zraněnému dostat se z dosahu palby. Video zachycující její rozhovor s libanonskou televizí, kde se svěřuje, že chce jako zdravotnice „vlastním tělem bránit a zachraňovat raněné v přední linii“, bylo izraelskou propagandou sestříháno a zveřejněno tak, jako by se přihlašovala k tomu, že je lidským štítem Hamásu.

Lidské štíty v genocidě Gazy

Využití Palestinců coby lidských štítů izraelských vojáků se děje všude tam, kde je izraelská armáda přítomna v palestinském civilním sektoru, a to přesto, že už v roce 2002 zakázalo samotné její velení pod tlakem izraelských lidskoprávních iniciativ a veřejnosti využívání palestinských lidských štítů jako ochrany při střelbě a v 2005 zakázal izraelský Nejvyšší soud využívání Palestinců coby lidských štítů při takzvané „taktice soused“. Při té byli Palestinci včetně dětí rutinně využíváni při raziích a prohledávání domů sousedů. Praktiky využívání dětských lidských štítů, a to i v bojových situacích zaznamenávají organizace na ochranu dětí, jako je Defense for Children International, která na jaře roku 2023, tedy pár měsíců před říjnem, zveřejnila případ, kdy měli izraelští vojáci tímto způsobem zneužít dvouletá dvojčata. Jak dokládají mj. i zprávy OSN, využití Palestinců coby lidských štítů izraelských vojáků – a to včetně palestinských dětí, předchází v některých případech výslech doprovázený praktikami mučení, či sexuálního obtěžování.

Nařízení o zákazu využívat Palestince jako lidské štíty byla očividně ignorována i při současné genocidě Gazy. Deník New York Times přinesl v říjnu 2024 rozsáhlou investigativu s názvem Jak Izrael využívá Palestince v Gaze jako lidských štítů, které převzala i některá česká média. Na základě výpovědí samotných vojáků, shromážděných izraelskou organizací Breaking the Silence, došel list k závěru, že Palestinci byli coby lidské štíty izraelských vojáků a izraelské armády použiti v desítkách případů, přičemž je za asistence zpravodajských důstojníků využilo nejméně jedenáct jednotek v pěti různých palestinských městech.

Oproti předchozí praxi užívání lidských štítů jsou dnes do tohoto procesu více zahrnuty moderní technologie. Na Palestince, které izraelská armáda nutí prohledávat trosky budov, podezřelé předměty, protahovat se tunely či kráčet před izraelskými vojáky a tanky jsou například instalovány kamery s online přenosem pro vojáky nebo pohyb palestinských lidských štítů sledují drony. Byly ale popsány i případy využití lidských štítů, tzv. „komárů“ – jak jim izraelští vojáci přezdívají – kteří byli navlečeni do izraelské vojenské uniformy, aby k sobě připoutali palbu palestinských ozbrojenců, a tak odhalili jejich pozice. Tvrzení izraelských velitelů, že v případě těchto lidských štítů jde stejně o teroristy, neobstojí už proto, že po splnění úkolu či zkrátka po nějakém čase byli dotyční Palestinci propuštěni.

Podle investigativy izraelského deníku Haaretz je popisovaná praxe lidských štítů hojně využívána izraelskými polními veliteli. Ti – pokud nemají k dispozici psy, ani drony – využívají k průzkumu domů a tunelů palestinské chlapce, tzv. šawášim, které nastrojí do izraelských uniforem, svážou jim ruce a opásají videokamerou. Využití palestinských lidských štítů, a to i v bojových zónách, kdy jsou rukojmí drženi násilím před vojákem, který se za ně schovává a přitom přes ně střílí, zaznamenal investigativní dokument stanice Al Jazeera nazvaný stručně Gaza a přístupný i s českými titulky. Satelitní snímky rovněž ukázaly, že izraelská armáda využívá v Gaze pro své základny i školy a nemocnice.

Výmluva na užití škol, či nemocnic Hamásem a jinými bojovými organizacemi stojí za destrukcí naprosté většiny těchto budov, jakkoliv se tato tvrzení Izraele nepotvrdila ani v případě dvakrát napadené a destruované největší gazské nemocnice al-Šífa – a jakkoliv se izraelská armáda sama blamovala, když za seznam teroristů označila rozpis nemocničních služeb a za tunel Hamásu výtah či vodní nádrž. Zajímavé upřesnění stran tunelů přinesl také bývalý izraelský premiér Ehud Barack, který potvrdil, že tunely pod Gazou hloubili i Izraelci samotní, jelikož „je v Gaze málo místa“. Pokud už bojovníci palestinského odboje mají být mimo občanskou a veřejnou zástavbu, tunely se nabízejí jako možnost.

Rukojmí a další civilisté

Předpoklad, že Palestinci využívali a využívají coby lidské štíty i izraelské rukojmí, které v Gaze od října 2023 drželi a drží, se podle zprávy Human Rights Watch mohl naplnit přinejmenším ve dvou případech. Cílem palestinských militantů však primárně nebylo a není držet izraelské rukojmí jako lidské štíty, ale vyměnit je za palestinské politické vězně.

Od počátku bylo jasné, že zajatí Izraelci jako lidské štíty Gaze neposlouží a pásmo se i v jejich přítomnosti stane terčem masového bombardování a destrukce, které nutně vystavilo ohrožení i stovky unesených Izraelců. Za této situace je značně nemožné věřit deklarovanému izraelskému cíli osvobodit rukojmí, což konečně potvrzují i nejvyšší izraelští političtí a vojenští představitelé včetně premiéra Netanjahua, když mluví o osvobození rukojmích jako o druhotné prioritě za zničením Hamásu.

Izrael též během svých vojenských operací a zničení Gazy osvobodil v boji pouhých osm rukojmích, přičemž minimálně šest dalších nechtěně zabil. Během dvojího příměří v Gaze, které Izrael v obou případech porušil, se potvrdilo, že propuštění rukojmích a zajatců dosáhl Izrael daleko spíše než vojenskou akcí jednáním a dohodou.

Znovu oprášená izraelská vojenská direktiva Hannibal, která upřednostňuje zabití vlastních vojáků, či civilistů, než aby byli zajati nepřítelem a využiti k výměně za vězně, ukazuje, že ani v případě Palestinců, ani Izraelců nelze uvažovat o funkčních lidských štítech, jakkoliv se Izrael snaží světu namluvit opak. Na civilní oběti totiž armáda zkrátka nebere ohled.

K dokreslení obrazu lidských štítů na palestinských okupovaných územích je třeba uvést se vším respektem i aktivisty z řad Mezinárodního hnutí solidarity Rachel Corrie, Toma Hurndalla a Taysir Hayb, kteří byli zabiti izraelskou armádou při asistenci palestinských komunit v boji proti násilí izraelské kolonizace a apartheidu a kteří se pokusili být dobrovolnými lidskými štíty k ochraně Palestinců v domnění, že izraelská armáda bude brát ohledy alespoň na ně jako na cizince…

Smrtící izraelské doktríny

Vedle doktríny Hannibal oprášila izraelská armáda i doktrínu Dahija a je jen paradoxní, že tuto doktrínu pojmenovanou v době invaze do Libanonu podle jedné z bejrútských čtvrtí, kterou armáda zničila, rozvíjí po Gaze opět v Libanonu.

Pokud doktrína Hannibal preferuje zabití vlastních lidí před jejich unesením nepřítelem, počítá doktrína Dahlija s drastickou destrukcí celých nepřátelských civilních čtvrtí. Ničením tak rozsáhlým, že do nepřátelských řad vnese šok, hrůzu a zmatek, a tak je odradí od toho plánovat napříště jakýkoliv útok na Izrael.

Ve vztahu ke Gaze tak izraelská válka spíše než cílené zásahy ozbrojených bojovníků, při kterém jsou nechtěně zabiti i jejich „lidské štíty“, připomíná protipartyzánskou vyhlazovací válku s taktikou spálené země, jejímž cílem je zničení civilní podpory ozbrojenému povstání.

Podstatný rozdíl je však už jen v tom, že zatímco Palestinci, popisovaní jako lidská zvířata, jsou schopni rezistence bez toho, aniž by riskovali ohrožení vlastních lidi – jakkoli je jim to v mytologii „lidských štítů“ soustavně předhazováno – „nejmorálnější armáda“ světa při svých až genocidních úderech vlastní lidi podle své vlastní doktríny obětuje.

Právě otázce izraelské armády zobrazované v izraelské propagandě coby „nejmorálnější armádě světa“ bude věnován další díl tohoto volného seriálu o izraelských mýtech.

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ